Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 12 000 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v částce 5 395 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 5 395 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 855,76 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta sídlem [adresa] a, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 17 395 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba], IČO:[IČO] (dále jen „původní věřitel“) uzavřel se žalovaným dne [datum] prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č. [č. účtu]. Původní věřitel poskytuje půjčky prostřednictvím své webové stránky, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla, emailové adresy. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 12 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 039,93 Kč a úrok ve výši 355,07 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek.
2. Soud věc projednal bez přítomnosti účastníků dne 13. 6. 2025, když žalobkyně se omluvila z jednání a nežádala o odročení, žalovaný se nedostavil ani se neomluvil.
3. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru dne [datum], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky, výzvu k úhradě. Listina neobsahuje podpis žalovaného, neobsahuje doklad o jeho elektronickém podpisu. Ze sdělení společnosti [právnická osoba]. má soud za prokázané, že příslušný účet, na který byla částka ve výši 12 000 Kč zaslána je skutečně účtem žalovaného. Soud tak nemá žádných pochybností o tom, že žalovaná částka byla skutečně právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnuta.
4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným, tedy že žalovaný odsouhlasil znění smlouvy o úvěru. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala řádně úvěruschopnost žalovaného, kterému poskytla částku ve výši 12 000 Kč. Usnesením ze dne 10. 3. 2025 č.j. 14 C 66/2025-15 ze dne 10. 3. 2025 vyzval soud žalobkyni, aby prokázala, jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalovaného, resp. jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, zejména jakým způsobem byly zkoumány a ověřovány příjmy a výdaje žalovaného, přičemž je nutné zdůraznit, že žalobkyně na toto usnesení nereagovala a pouze při omluvě z jednání sdělila soudu velice obecné nekonkrétní informace. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovaného. Bylo-li tedy doloženo provedení platby na jeho účet, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 6. 2023. Ve zbývající výši žalobu zamítl.
5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně měla pouze částečný úspěch ve věci. Úspěch žalobkyně v této věci činil 69 %, po odečtení neúspěchu od úspěchu žalobkyně činí výše nákladů řízení 38 %. Současně soud zdůrazňuje, že nemohl vyhovět návrhu žalobkyně, která požadovala náhradu nákladů řízení ve výši 8 495,60 Kč, když v tinti případě se jedná pouze o formulářovou žalobu a pokud by soud vyhověl tomuto návrhu, byl by tím v rozporu se zavedenou judikaturou. Soud proto vycházel z ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za situace, kdy měl, jak je výše uvedeno úspěch ve věci 38 %. Náhrada nákladů řízení je tvořena třemi úkony po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. b) bod 2 uvedené vyhlášky, dále třemi režijními paušály po 300 Kč, tj. celkem 1 200 Kč, když 38 % z této částky činí 456 Kč. Právní zástupce žalobkyně má dále právo na úhradu DPH v částce 95,76 Kč a část zaplaceného soudního poplatku ve výši 304 Kč, celkem tedy 855,76 Kč.