Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 447,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 11 081,91 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 15 365,40 Kč od 23. 3. 2023 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 873 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta [Jméno advokáta], sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky ve výši 26 447,31 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], IČO:[IČO] a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Na základě této smlouvy žalovaný odebíral elektřinu od právní předchůdkyně žalobkyně do odběrného místa [adresa]. Za odběr elektřiny pak žalobkyně žalovanému vystavila fakturu za fakturační období od 22. 2. 2023 do 29. 8. 2023, a to ve výši 12 581,91 Kč, když žalovaná částka představuje dlužnou částku po odečtení zálohy a dlužná částka se stala splatnou dne 18. 9. 2023. Předmětná částka zůstala neuhrazena. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci.
2. Dále žalobkyně v žalobě specifikovala, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], IČO:[IČO] a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Na základě této smlouvy žalovaný odebíral elektřinu od právní předchůdkyně žalobkyně do odběrného místa [adresa], [adresa] za odběr elektřiny pak žalobkyně žalovanému vystavila fakturu za fakturační období od 3. 8. 2022 do 25. 2. 2023, a to ve výši 21 865,40 Kč, když žalovaná částka představuje dlužnou částku po odečtení zálohy a dlužná částka se stala splatnou dne 22. 3. 2023. Předmětná částka zůstala neuhrazena. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci.
3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a účastníkům řízení bylo doručeno usnesení zdejšího soudu 14 C 80/2026-23 ze dne 26. 3. 2026, které nabylo právní moci dne 10. 4. 2026, když žalobkyně souhlasila s tímto postupem již v žalobě a žalovanému bylo doručeno uložením na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.
4. Soud ve věci provedl dokazování výše uvedenými fakturami a detailním rozpisem vyúčtování k této faktuře. V neposlední řadě provedl soud důkaz smlouvami o dodávkách elektřiny, které jsou specifikovány v odstavci 1 a 2 tohoto odůvodnění a upomínkami, ze kterých má soud za prokázané, že žalobkyně se pokoušela celou věc řešit smírnou cestou.
5. Takto prokázané dílčí skutečnosti shrnul soud v celkovém skutkovém stavu věci, který zároveň posoudil podle práva. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
6. V tomto případě bylo nadevší pochybnost prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dodala žalovanému elektrickou energii za předmětné období, kterou žalovaný odebíral, avšak nebylo prokázáno, že by dluh vzniklý odběrem elektrické energie uhradil. Soudu tak nezbylo než návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhovět.
7. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobci i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení je stanoven v takové výši, jak je shora ve výroku I. uvedeno.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 873 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 058 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 447,31 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Jejich zaplacení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud nemohl vyhovět návrhu žalobkyně na uhrazení nákladů řízení ve výši 10 750,10 Kč, neboť v tomto případě se jedná o formulářovou žalobu a soud by se tak přiznáním takovýchto nákladů dostal do rozporu se zavedenou judikaturou.