Výrok
I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 608,62 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 523,73 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 214,96 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 274,05 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 28 % ročně z částky 27 844,45 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 30 % ročně z částky 0,64 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 906,65 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, Anonymizováno
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne 5. 12. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 42 515,27 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([Anonymizováno] [Anonymizováno].r[Anonymizováno] o.[IČO] IČO, ) uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] -[Anonymizováno] č. [hodnota], na základě níž mohl žalovaný čerpat jednak účelově určený úvěr na koupi zboží ve výši 11 159 Kč a dále neúčelový úvěr s úvěrovým limitem ve výši 30 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn opakovaně průběžně čerpat, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem a poplatky v pravidelných minimální měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, který byl shledán způsobilým úvěr splácet, což dokládá i skutečnost, že žalovaný určitou část úvěru řádně splatil. Žalovaný úvěr čerpal, kdy dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila třetí osobě účelově určený úvěr ve výši 11 159 Kč a dále pak žalovaný opakovaně čerpal i neúčelový úvěr. Žalovaný však řádně neplnil podmínky pro splácení, na svůj dluh uhradil celkem pouze částku 29 043,35 Kč, a právní předchůdkyně žalobkyně pak následně celý úvěr zesplatnila k 1. 2. 2023. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 42 515,27 Kč tvoří dlužná jistina neúčelového úvěru ve výši 27 844,45 Kč, dlužná jistina účelového úvěru ve výši 0,64 Kč, dlužné poplatky ve výši 2 428,96 Kč, dlužná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky po zesplatnění ve výši 12 241,22 Kč. Příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 9 214,96 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 523,73 Kč, smluvního úroku ve výši 28 % ročně z částky 27 844,45 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 30 % ročně z částky 0,64 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 274,05 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] r[Anonymizováno] o.[IČO] IČO, ) dne [datum] smlouvu o úvěru [Anonymizováno] -[Anonymizováno] č. [hodnota] včetně pojištění, na základě níž mohl žalovaný čerpat jednak účelově určený úvěr na koupi mobilního telefonu ve výši 11 159 Kč a dále neúčelový úvěr s úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn opakovaně průběžně čerpat, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem a poplatky v pravidelných minimální měsíčních splátkách /viz smlouva o úvěru na č. l. 25-28, sazebník na č. l. 29/. Žalovaný úvěr čerpal, a to tak, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila ujednaným způsobem účelově určenou část úvěru ve výši 11 159 Kč příslušnému obchodníkovi – společnosti [právnická osoba].[IČO] IČO, , a žalovaný dále opakovaně čerpal neúčelový úvěr, kdy mezi [datum] a [datum] celkově načerpal částku 33 791 Kč. Žalovaný úvěr splácel, porušil však podmínky splácení a dostával se do prodlení s úhradami. Celkově tak na svůj dluh uhradil částku 29 043,35 Kč, kdy poslední splátka byla uhrazena dne [datum] /viz doklad o výplatě úvěru na č. l. 31, přehled čerpání a úhrad na č. l. 33, sdělení banky na č. l. 57-59/. Vzhledem k porušení podmínek splácení právní předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila, o čemž byl žalovaný vyrozuměn společně s výzvou k okamžité úhradě celého dluhu ze dne 1. 2. 2023 /viz odstoupení od smlouvy na č. l. 38/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 34-37, seznam postoupených pohledávek na č. l. 30 a 32, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 39 a podací lístek na č. l. 40/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzva na č. l. 42-43 a podací lístek na č. l. 44/.
5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť soudu předložila pouze formulář nazvaný zpráva o posouzení úvěruschopnosti, v kterém právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje. Dle údajů uvedených v tomto formuláři měl žalovaný čistý měsíční příjmem ve výši 21 000 Kč, výdaje měly představovat pouze náklady na bydlení ve výši 9 000 Kč /viz zpráva o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 21-22/.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ nedostála.
15. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného uvedená ve formuláři zprávy o posouzení úvěruschopnosti, zejména že by dostatečně ověřovala výši příjmů a výdajů žalovaného. Ve formuláři jsou toliko vyplněny údaje, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny. Ve své podstatě se tak jedná pouze o tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenané v písemné podobě, které není doloženo žádným relevantním důkazem, zejména předložením kopií ověřovaných listin. Takový způsob ověřování úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat za zákonem vyžadované odborné posouzení, které by bylo možno hodnotit za souladné se zákonem o spotřebitelském úvěru.
16. Žalobkyně poukazovala na skutečnost, že žalovaný určitou dobu úvěr splácel, z níž lze uzavřít, že v době schválení úvěru žalovaný v materiální smyslu úvěruschopný byl. S tímto hodnocením se však soud nemůže ztotožnit. Podstata finančních problémů některých spotřebitelů využívajících krátkodobé spotřebitelské úvěry nebo tzv. mikropůjčky totiž mnohdy spočívá v tzv. dluhové spirále, kdy spotřebitel se dostane do takové finanční situace, kterou není schopen řešit běžnými prostředky, a proto si začne v krátké době půjčovat velké množství těchto typů úvěrů, kdy každý další úvěr slouží k tomu, aby mohl splácet úvěry dřívější. Pokud tedy v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nijak fakticky nezjišťovala skutečnou finanční situaci žalovaného (opak nebyl v řízení prokázán), a to například z výpisů z jeho bankovního účtu nebo lustrací v dlužnických registrech s úvěrovou historií, nelze bez dalšího označit žalovaného za úvěruschopného pouze z té skutečnosti, že žalovaný část úvěru splatil.
17. S ohledem na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně soudu proto nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila.
18. Soud tedy v projednávané věci uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Ohledně následku absolutní neplatnosti při nezkoumání úvěruschopnosti po účinnosti ZoSÚ od 1. 12. 2016 soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
19. V řízení bylo nicméně prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 44 950 Kč (11 159 Kč jako účelová část úvěru a 33 791 Kč jako bezúčelová část) bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Současně bylo prokázáno, že žalovaný již na tento závazek uhradil částku 29 043,35 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně pak byla postoupena na žalobkyni. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 906,65 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy.
20. Pokud jde o příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení. Podle obecné úpravy splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Splatnost bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka má však speciální úpravu přímo v § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ, která má přednost před úpravou obecnou upravenou v občanském zákoníku. Podle citovaného ustanovení je tak dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Lhůta k plnění tedy není odvozena od výzvy věřitele k plnění, ale je stanovena až v rozhodnutí soudu, a to za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dluhu z titulu bezdůvodného obohacení (blíže srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud proto uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení zamítl, jelikož dosud s ohledem na shora uvedené nedošlo k prodlení na straně žalovaného.
21. Lhůta k plnění pak byla stanovena podle § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ v délce tří dnů. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, a soud tak nemohl zjistit jeho aktuální majetkové poměry. Soud proto uzavřel, že běžně stanovená třídenní lhůta splatnosti je i v případě žalovaného lhůtou přiměřenou.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.