Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 800 Kč od 14. 11. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne 15. 11. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 11 800 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba] [IČO] IČO, ) uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 13 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s položkou ve výši 10 869 Kč, kterou žalobkyně souhrnně označuje jako poplatek a která sestává z kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 1 660 Kč, částky 2 471 Kč za administrativní zpracování úvěru, částky ve výši 6 738 Kč za hotovostní inkaso splátek, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 398 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 13 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 1 200 Kč. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 11 800 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 11 800 Kč, příslušenství se skládá ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 14. 11. 2014 do zaplacení, který žalobkyně požadovala dílem v kapitalizované podobě.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Žalovaný v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba] [IČO] IČO, ) dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] včetně všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 13 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s položkou ve výši 10 869 Kč, kterou žalobkyně souhrnně označuje jako poplatek a která sestává z kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 1 660 Kč, částky 2 471 Kč za administrativní zpracování úvěru, částky ve výši 6 738 Kč za hotovostní inkaso splátek, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 398 Kč /viz smlouvu o úvěru/. Před uzavřením smlouvy o úvěru měla právní předchůdkyně k dispozici od žalovaného vyplněný formulář nazvaný zákaznická karta, v němž bylo vyplněno, že žalovaný žije s rodiči, je nezaměstnaný, jeho příjem činí 4 200 Kč měsíčně, další příjmy pak činí dalších 12 200 Kč, běžné měsíční výdaje činí 2 500 Kč za nájem/inkaso, 200 Kč za telefon, 600 Kč za splátky půjček/výživné, 3 000 Kč činí výdaje domácnosti /viz karta zákazníka/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 13 000 Kč, se splácením splátek se však dostal do prodlení, když dosud na svůj dluh uhradil pouze částku 1 200 Kč, a to třemi platbami v měsících září a říjnu 2013 /viz přehled plateb na č. l. 22/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku, potvrzení o zaplacení úplaty/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzva včetně podacího lístku/.
5. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a ust. § 164 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzoval danou věc za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
6. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky.
7. Dle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle ust. § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
8. Podle ust. § 1 ZoSÚ se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
9. Dle ust. § 9 odst. 1 poslední věty ZoSÚ věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Dle ust. § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.
11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl.
12. Na úvod je však třeba podotknout, že soud s ohledem na zásadu hospodárnosti blíže nezkoumal platnost či neplatnost předmětné úvěrové smlouvy. V daném případě žalobkyně nedostatečně prokazuje, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného ve smyslu shora citovaného ustanovení. Správně by tak soud měl nejprve vyzvat žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, popřípadě nařídit jednání, na němž by bylo žalobkyni poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k otázce řádného zkoumání úvěruschopnosti. V případě, že by pak žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, soudu by nezbylo, než úvěrovou smlouvu posoudit jako neplatnou a přiznat žalobkyni nanejvýše bezdůvodné obohacení vzniklé v důsledku vyplacení jistiny úvěru žalovanému bez právního důvodu. V daném případě je situace však specifická tím, že žalobkyně se v tomto řízení domáhá výhradně zbývající části jistiny úvěru ve výši 11 800 Kč, kdy veškeré dílčí úhrady žalovaného (1 200 Kč) započetla oproti jistině dluhu, kterou právní předchůdkyně žalobkyně skutečně žalovanému vyplatila.
13. Soud proto v tomto konkrétním případě blíže nezkoumal, zda byla řádně před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného a zdali tak byla smlouva uzavřena platně či neplatně, neboť v obou případech by výsledek sporu byl zcela totožný – žalobkyni by byl přiznán nárok na zaplacení částky ve výši 11 800 Kč (se zákonným úrokem z prodlení) odpovídající zbývající části jistiny úvěru, která byla žalovanému vyplacena, když nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento svůj dluh uhradil cokoli dalšího. Je proto bezpředmětné, zda tento nárok žalobkyni náleží z titulu nesplaceného úvěru na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru, nebo z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a přiznal žalobkyni částku ve výši 11 800 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení od 14. 11. 2024 do zaplacení dle ust. § 517 obč. zák. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný se ohledně této dlužné částky dostal do prodlení ještě před tímto datem, kdy následně nastala splatnost i poslední sjednané splátky.
14. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 11 800 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.