Výrok
I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 173,98 Kč s úrokem ve výši 29,04 % ročně z částky 29 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 779,77 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 481,32 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 594,04 Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 418,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 418,68 Kč od 30. 5. 2023 do 28. 7. 2023 a ve výši 15 % ročně z částky 24 418,68 Kč od 29. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 240,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne 30. 5. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 34 592,66 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba] [IČO] IČO, ) uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě níž mohla žalovaná opakovaně čerpat bezhotovostně úvěr až do výše 30 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit se sjednaným úrokem ve formě měsíčních splátek v minimální výši dle sdělení právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím rozpisu plateb. Žalovaná úvěr čerpala, nedodržela však řádně podmínky pro splácení, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 29. 5. 2023 zesplatnila. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 34 592,66 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 29 000 Kč, dlužné poplatky ve výši 900 Kč (tj. 3 × 300 Kč za odeslání upomínek) a smluvní úrok ve výši 54 % ročně vzniklý za dobu do zesplatnění úvěru ve výši 4 692,66 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku od 30. 5. 2023 ve výši 5 779,77 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 30. 5. 2023 ve výši 3 077,29 Kč, vše kapitalizováno ke dni 29. 1. 2024, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru.
5. Vůle žalované a právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] [IČO] IČO, ) směřovala k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč a žalovaná se měla zavázat úvěr splácet v měsíčních splátkách společně se smluvním úrokem ve výši 54 % ročně, a to alespoň ve výši minimální měsíční splátky dle rozpisu plateb, který měla žalovaná každá měsíc obdržet. RPSN činila 70,81 %. V případě prodlení žalované byla právní předchůdkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Smlouva měla být uzavřena dálkovým způsobem, přičemž totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím předložení fotokopie občanského průkazu společně s fotografií žalované /viz smlouva o úvěru včetně příloh na č. l. 49-54, kopie občanského průkazu včetně fotografie na č. l. 47-48/. Žalovaná úvěr opakovaně čerpala, kdy jí byly na její bankovní účet ze strany právní předchůdkyně žalobkyně vyplaceny tyto částky: dne [datum] částka 25 000 Kč, dne [datum] částka 5 000 Kč, dne [datum] částka 6 000 Kč, dne [datum] částka 4 800 Kč, dne [datum] částka 3 840 Kč, dne [datum] částka 3 080 Kč, dne [datum] částka 4 920 Kč, dne [datum] částka 2 950 Kč, dne [datum] částka 4 410 Kč. Celkem tak žalovaná čerpala částku 60 000 Kč /viz potvrzení o provedení transakce na č. l. 11-15, přehled čerpání a úhrad na č. l. 66-68/. Právní předchůdkyně žalobkyně zasílala žalované předmětné rozpisy plateb s uvedenou částkou k zaplacení – minimální měsíční splátkou /viz rozpis plateb na č. l. 16-18/. Žalovaná se přesto dostávala do prodlení, když právní předchůdkyni uhradila pouze následující platby: dne 13. 9. 2022 částku 2 078 Kč, dne 12. 10. 2022 částku 2 100 Kč, dne 9. 11. 2022 částku 30 403,32 a dne 28. 7. 2023 částku 1 000 Kč /viz přehled čerpání a úhrad na č. l. 66-68/. Právní předchůdkyně žalobkyně marně žalovanou vyzývala k úhradě /viz výzva k úhradě na č. l. 57/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 58-63, seznam postoupených pohledávek na č. l. 55 a 65, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 64 včetně podacího lístku na č. l. 69/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzva včetně podacího lístku na č. l. 70-72/.
6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla před uzavřením smlouvy o úvěru posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně sice alespoň rámcově tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, když vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalované, kterou žalovaná prokázala předložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. K tomuto tvrzení žalobkyně předložila pouze jediný důkaz, a to výpis z bankovního účtu žalované za období od ledna do července 2022. Z tohoto výpisu je patrné, že na bankovní účet žalované každý měsíc přicházela mzda od společnosti [právnická osoba] v různé výši pohybující se zhruba od 26 000 Kč až po 43 000 Kč měsíčně, dále na tento účet byl každý měsíc vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč. Dále je patrné, že žalovaná čerpala opakovaně několikrát každý měsíc jiné další úvěry od právní předchůdkyně žalobkyně, v červnu 2022 žalovaná čerpala další úvěr od společnosti [právnická osoba] Žalovaná také splácela další úvěry, a to přinejmenším úvěry právě od právní předchůdkyně žalobkyně, ale i úvěry od společnosti [právnická osoba]. (několik úvěrů včetně půjčky [Anonymizováno]), [právnická osoba] Z výpisů z účtu žalované jsou také patrné některé její měsíční pravidelné výdaje, a to kupříkladu v červnu ve výši 16 083 Kč za úhradu za elektřinu společnosti [Anonymizováno], pojistné společnosti [Anonymizováno], za internet, za pojištění na vozidlo [Anonymizováno] a za splátku společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. Že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované jiným způsobem, například nahlédnutím do interní a externí databáze klientských informací, jak sama tvrdila, prokázáno nebylo /viz výpis z bankovního účtu na č. l. 30-39/.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ nedostála. Žalobkyně skutečnosti o řádném zkoumání úvěruschopnosti sice alespoň rámcově tvrdila, ale k jejich prokázání navrhla pouze jediný důkaz, a to výpis z bankovního účtu žalované. Lze tedy učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně projevila alespoň nějakou elementární snahu úvěruschopnost žalované prověřit, zjistit její příjmy a výdaje a na základě tohoto posouzení pak zvážit, zda je žalovaná schopna úvěr splatit. Z výpisu z bankovního účtu však vyplývají zásadní skutečnosti nasvědčující tomu, že žalovaná mohla být v době uzavření smlouvy již v tzv. dluhové spirále a neměl jí být úvěr vůbec poskytnut. Tyto skutečnosti pak měly být podrobeny dalšímu bližšímu zkoumání, ke kterému však zjevně nedošlo, respektive nebylo prokázáno, že by k němu skutečně došlo. Především se jedná o skutečnost, že žalovaná již před uzavřením smlouvy čerpala řadu jiných úvěrů, a to jak přímo od právní předchůdkyně žalobkyně, tak i od jiných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Za takové situace je jistě vhodné povést lustraci žalované v dostupných dlužnických registrech a zjistit celkovou výši dluhu žalované z čerpaných úvěrových produktů, výši všech měsíčních splátek, které má žalovaná hradit a taktéž případně zjistit, zda je žalovaná v prodlení s úhradou některých splátek. Žalovaná měla také nadstandardně vysoké běžné výdaje, a to výdaje na internet (zhruba 5 300 Kč měsíčně), na elektřinu (zhruba 5 500 Kč měsíčně), na pojištění (zhruba 3 800 Kč měsíčně). Podrobnější zkoumání pak zcela zjevně vyžadovala i příjmová stránka žalované, když žalované byla na účet vyplácena jak mzda zhruba ve výši průměrně kolem 30 až 35 tisíc Kč měsíčně a vedle toho jí byl vyplácen i rodičovský příspěvek, tedy dávka státní sociální podpory vyplácená rodiči, který osobně celodenně pečuje o dítě do 4 let věku. Byť osoba pobírající tuto dávku může obecně vykonávat i zaměstnání, je krajně nepravděpodobné, že žalovaná mohla vedle sebe po celou dobu pobírat jak rodičovský příspěvek, tak mzdu v této výši, která s ohledem na běžný chod věcí odpovídá mzdě za práci na plný pracovní úvazek. Nelze to však zcela vyloučit a bylo na žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, aby v rámci zkoumání úvěruschopnosti tuto nejasnost ozřejmila a náležitě posoudila běžné příjmy a výdaje žalované, což však provedeno nebylo. S ohledem na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně soudu proto nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila. Jelikož se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, nebylo ji ani možno v tomto směru poučit podle § 118a o. s. ř.
16. Soud tedy v projednávané věci uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Ohledně následku absolutní neplatnosti při nezkoumání úvěruschopnosti po účinnosti ZoSÚ od 1. 12. 2016 soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne [datum] [Anonymizováno] sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
17. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jistinu v celkové výši 60 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Současně bylo prokázáno, že žalovaná na tento svůj závazek již uhradila částku 35 581,32 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně pak byla postoupena na žalobkyni. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 418,68 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy.
18. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, byť k tomu byla vyzvána, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze z částky odpovídající výši bezdůvodného obohacení. Ve zbytku byl uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut.
19. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 240,90 Kč, přičemž tato částka představuje 7,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,57 % a úspěchu žalované v rozsahu 46,43[Anonymizováno] %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 196 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 34 592,66 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.
21. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Pro účely tohoto poměřování byly nároky běžící do zaplacení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku.