Výrok
I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 149,25 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 108 182,25 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 149,25 Kč od 25. 8. 2023 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 92 933 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 92 933 Kč od 25. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 15 035,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne 15. 11. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 111 082,25 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 30 000 Kč s možností navýšení, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 26,28 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 220 358 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 127 425 Kč. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 10. 8. 2023. Žalovanou částku 111 082,25 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 108 182,25 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 900 Kč, smluvní pokuty za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami ve výši 2 000 Kč (4 × 500 Kč), příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 14 686,39 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 697,69 Kč, vše kapitalizováno ke dni 13. 11. 2023, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč s možností navýšení úvěrového limitu až do výše 500 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 26,28 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Součástí smluvních ujednání bylo i pojištění schopnosti žalovaného splácet. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 500 Kč za prodlení s každou splátkou. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 100 Kč za vymáhání prostřednictvím SMS, telefonátů, e-mailů a zaslání obyčejného psaní, a ve výši 130 Kč v případě psaní doporučeného, od [datum] byla výše sjednocena na částce 300 Kč za měsíc vymáhání /viz smlouva o úvěru na č. l. 48-49, úvěrové podmínky na č. l. 32-37, pojistné podmínky a rámcová pojistná smlouva na č. l. 38-47/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 220 358 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení a žalobkyni uhradil toliko celkem částku ve výši 127 425 Kč, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 10. 8. 2023 splatným /viz výpis čerpání na č. l. 52-55, výzva k úhradě na č. l. 27 včetně podacího archu na č. l. 50-51/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzva na č. l. 28/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného odkázala na vlastní systém výpočtu dle statistického modelu, tedy stanovení kreditního skóre dlužníka při využití statistického modelu, v rámci kterého vypočetla limit nejvyšší měsíční splátky (dále jen „MLS“), a to jednak pro samotného žalovaného, tak i pro domácnost žalovaného (ačkoliv pouze žalovaný je účastníkem úvěrové smlouvy), dále zkontrolovala bonitu klienta kontrolou v externích registrech SOLUS a NRKI (a lustrací s negativním výsledkem v registrech CEE a ISIR). Žalobkyně nijak neověřovala žalovaným uvedené příjmy žalovaného ve výši 27 000 Kč čistého měsíčně, žádným způsobem neověřovala ani výdaje, když pro výpočet MLS žalovaného vycházela toliko z výdajů sestávajících z částky životního minima klienta ve výši 3 550 Kč částky životního minima na 2 vyživované děti ve výši 4 840 Kč a výše ostatních splátek žalovaného úvěrovým společnostem (mimo žalobkyni) v celkové výši 2 084 Kč měsíčně, přičemž pro účely výpočtu MLS domácnosti dále využila statistické minimální výdaje na bydlení ve výši 5 763 Kč (žalovaný uvedl měsíční výdaje domácnosti 5 500 Kč), a dále vycházela z životního minima členů domácnosti ve výši 8 390 Kč. Ačkoliv žalobkyně uvádí, že uvedený systém, vycházející z obvyklých statistických dat se žalobkyni osvědčil pro nižší % řádně nesplácených úvěrů (dle žalobkyně se do procesu soudního vymáhání dostane pouze 1,5 % všech schválených a uzavřených úvěrových smluv), nemá žalobkyní vybraný způsob pro schvalování poskytování úvěrů faktický vliv na hodnocení soudu o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť v daném konkrétním případě žalobkyně vycházela pouze z dat uvedených ze strany žalovaného, aniž by tyto jakýmkoliv způsobem ověřovala, počítajíc s nižší statistickou pravděpodobností nesplácení s ohledem na výši poskytnutého úvěru jakožto i výši splátek. Dle názoru soudu však nelze zcela rezignovat na prověřování skutečných příjmů a výdajů žalovaného (případně i jeho domácnosti, pakliže z těchto údajů vychází), a to zejména za situace, kdy ze samotného zkoumání žalobkyně vyplývá, že žalovaný má splátky jiným věřitelům (vyjma žalobkyně) ve výši 2 084 Kč měsíčně, tedy v poměrně vysoké výši vzhledem k tvrzeným příjmům. Dále žalobkyně pro výpočet MLS žalovaného jako jedné osoby nikterak nezapočítává výdaje na domácnost, a (veškeré) výdaje na živobytí přebírá z životního minima žalovaného /viz potvrzení o ověření bonity klienta na č. l. 29, úvěrová zpráva na č. l. 21-23, metodika posouzení úvěruschopnosti na č. l. 30-31/. Závěr o řádném zkoumání úvěruschopnosti pak soud nemohl učinit ani z dalších provedených listinných důkazů. Jak vyplývá z formuláře potvrzení o ověření bonity klienta, žalovaný měl uvést formu bydlení: vlastní byt/dům. Soud sám provedl lustraci žalovaného v katastru nemovitostí ke dni uzavření příslušné smlouvy, z čehož bylo zjištěno, že žalovaný v té době neměl v katastru nemovitostí evidované vlastnické právo k nemovité věci. Lze tak uzavřít, že ani tuto informaci sdělenou žalovaným žalobkyně neprověřovala náhledem do katastru nemovitostí /viz výpis z katastru nemovitostí na č. l. 65/. Soudu tak nezbylo nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
13. Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
14. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně nazvané potvrzení o provedení ověření bonity klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti náležitě zkoumat úvěruschopnost žalované je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení.
16. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 220 358 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Současně bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni na tento svůj dluh již uhradil částku 127 425 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni částku 92 933 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byly nároky žalobkyně jako nedůvodné zamítnuty, neboť vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy17. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze z částky ve výši 92 933 Kč odpovídající přiznanému bezdůvodnému obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byl nárok na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut.18. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 035,65 Kč, přičemž tato částka představuje 45,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,52 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,48 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 444 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 111 082,25 Kč sestávající z částky 5 580 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 396,44 Kč za 54 ujetých km (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 916,44 Kč ve výši 5 022,45 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.20. Pro úplnost soud uvádí, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Pro účely tohoto poměřování byly nároky běžící do zaplacení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku.