Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

17 C 286/2024

Soud: Okresní soud v LounechDatum rozhodnutí: 19. 11. 2024Č. j.: 17 C 286/2024-40Samosoudce: Mgr. Michal DrobílekAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 17. 1. 2025Předmět řízení: O zaplacení 10 889 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSLN:2024:17.C.286.2024.1
bezdůvodné obohacenísmlouva o zápůjčcerozsudek pro uznáníneplatnost právního jednánísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (8) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 889 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 950 Kč od 23. 6. 2023 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od 23. 6. 2023 do zaplacení, a to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 332,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se obrátila dne 16. 4. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 10 889 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru ve znění jejího dodatku ze dne [datum], na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 7 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 950 Kč nejpozději do 22. 6. 2023. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 7 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalovanou částku 10 889 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 7 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši celkem 1 950 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 2 000 Kč smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně v kapitalizované výši 1 939 Kč, příslušenství se skládá z úroku z prodlení od 23. 6. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že nepopírá uzavření smlouvy o úvěru s tím, že svůj dluh podle této smlouvy neuhradil. Žalovaný se tehdy nacházel ve špatné finanční situaci, hradil relativně vysoký nájem, splácel již dva nebankovní úvěry od společnosti [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno], kterým splácel 2 000 Kč každé z nich. Dále splácel úvěr i své matce. Žalovaný se dostal do začarovaného kruhu, kdy čerpal nové úvěry na splácení těch starších, přičemž od společnosti [právnická osoba] žalovaný čerpal zhruba 15 úvěrů během jednoho roku. Byť žalovaný původně žádal o možnost úhrady dluhu ve splátkách ve výši 2 000 Kč, na této žádosti již netrvá, neboť nyní přišel o práci a nemá z čeho splátky hradit. Dluh by raději splácel v exekučním řízení.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru ve znění jejího dodatku ze dne [datum] včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 7 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 950 Kč dle obchodních podmínek a sazebníku nejpozději do 22. 6. 2023. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek v paušální výši za jednotlivé úkony uvedené ve smlouvě o úvěru /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 17-18 včetně všeobecných obchodních podmínek na č. l. 26-29, dodatek ke smlouvě o úvěru na č. l. 19/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 7 000 Kč, avšak svůj dluh neuhradil řádně a včas ani přes opakované upomínky žalobkyně /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 20-21, upomínky na č. l. 22-23/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzva na č. l. 24 včetně dokladu o odeslání na č. l. 25/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

14. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po provedeném dokazování se soud nejprve musel zabývat tím, zda vzhledem k procesnímu stanovisku žalovaného jsou ve věci splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a odst. 1 o. s. ř., podle něhož uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení však rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír, tedy i v případech, kdy je uplatněný nárok v rozporu s právními předpisy, tedy hmotným právem. Soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, neboť žalobkyně nedostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ a řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, což má právě za následek podle § 87 ZoSÚ absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Žalobou uplatněný nárok je tak v rozporu s právními předpisy, nejsou tudíž splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, a soud proto pokračoval dále v řízení, aniž by ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání.

16. Jak již bylo předestřeno, soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného řádně prověřovala, k tomuto tvrzení však neoznačila žádné důkazy, pročež soudu nezbylo, než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 7 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Současně nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni na tento svůj dluh cokoli uhradil. Soud proto přiznal žalobkyni částku 7 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byly nároky žalobkyně jako nedůvodné zamítnuty, neboť vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze z částky ve výši 7 000 Kč odpovídající přiznanému bezdůvodnému obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byl nárok na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut.

19. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 332,40 Kč, přičemž tato částka představuje 14,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,38 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,62 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 889 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. Pro úplnost soud uvádí, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Pro účely tohoto poměřování byly nároky běžící do zaplacení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací