Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 950 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne 14. 8. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 17 950 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba] [IČO] IČO, ) jednala o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poté právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované na její bankovní účet č. [č. účtu] celkem částku 17 950 Kč, a to platbami ze dne 18. 3. 2022 ve výši 15 000 Kč, ze dne 15. 4. 2022 ve výši 2 000 Kč a ze dne 20. 6. 2022 ve výši 950 Kč. Pohledávka z titulu úvěrové smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Jelikož žalobkyně však není schopna doložit uzavřenou smlouvu o úvěru a je schopna doložit pouze odeslání jistiny úvěru v celkové výši 17 950 Kč, žádá touto žalobou přiznat pouze právě tuto částku z titulu bezdůvodného obohacení. Příslušenství se skládá z úroku z prodlení od 18. 9. 2023 do zaplacení, neboť žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou ze dne 7. 9. 2023.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Žalovaná v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dala najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] [IČO] IČO, ) odeslala na bankovní účet žalované č. [č. účtu] dne 18. 3. 2022 částku ve výši 15 000 Kč, dne 15. 4. 2022 částku ve výši 2 000 Kč a dne 20. 6. 2022 částku ve výši 950 Kč /viz doklady o výplatě, potvrzení banky o majiteli účtu a o připsání částky/. Pohledávka vůči žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek/. Oznámením ze dne 7. 9. 2023 odeslaným téhož dne byla žalovaná vyrozuměna o postoupení pohledávky a současně byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů /viz oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu, Anonymizováno5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila shora uvedenými platbami na účet žalované celkem částku 17 950 Kč, kdy se patrně mělo jednat o výplatu jistiny zápůjčky či úvěru, přičemž existenci smluvního vztahu se žalobkyni nepodařilo prokázat, respektive o to ani v tomto řízení neusilovala. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Jelikož se nepodařilo prokázat právní důvod poskytnutí předmětné částky žalované, jde ze strany žalované o bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni (po postoupení pohledávky) vrátit. Soud proto přiznal žalobkyni částku 17 950 Kč odpovídající výši bezdůvodného obohacení.10. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení řádně a včas dle výzvy věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.11. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 17 950 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.13. Pokud jde o aplikaci ust. § 14b a. t., soud uvádí, že žalobkyni je běžně při vymáhání nároků z úvěrových smluv přiznávána náhrada nákladů řízení právě podle tohoto ustanovení, neboť se jedná o žaloby tzv. formulářového typu. V daném případě, pokud by žalobkyně soudu předložila příslušnou úvěrovou smlouvu, by tomu bylo patrně také tak. Žalobkyně však v žalobě uvedla, že smlouvu není schopna doložit, a proto žádá o vrácení vyplacené jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud by tedy soud dospěl k závěru, že se v tomto případě nejedná o žalobu formulářového typu, byla by náhrada nákladů řízení zhruba 4násobně vyšší, což by bylo podle závěru soudu popřením spravedlnosti, neboť fakticky jediným rozdílem oproti jiným řízením je skutečnost, že žalobkyně není schopna doložit příslušnou smlouvu o úvěru, což v tomto smyslu nelze dávat k tíži žalované. Soud tedy dospěl k závěru, že i v tomto případě se jedná o tzv. žalobu formulářového typu, byť se žaloba oproti jiným liší v tom, že nárok není uplatňován z titulu uzavřené smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení.