17 C 34/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se obrátila dne 1. 8. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 17 386,23 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno], na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 14,84 % ročně v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 973 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 20 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 24. 9. 2023. Žalovanou částku 17 386,23 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 16 386,23 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 1 000 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 912,42 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 134,06 Kč, vše kapitalizováno ke dni 26. 6. 2024, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Žalovaný v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní po posouzení jeho úvěruschopnosti dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 14,84 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 973 Kč. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek v paušální výši 500 Kč za každou jednotlivou upomínku. RPSN činila 15,92 % ročně /viz smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, záznamy o podpisu klienta, standardní informace o spotřebitelském úvěru/. Žalovaný úvěr čerpal bezhotovostně ve výši 20 000 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení /viz potvrzení o odeslání jistiny na bankovní účet žalovaného, stav dlužné jistiny, transakční historie, přehled splátek/. Dlužné částky žalovaný neuhradil ani přes dvě výzvy k úhradě ze strany žalobkyně z května a června 2023 /viz výzvy včetně dodejek/. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 24. 9. 2023 splatným /viz oznámení o zesplatnění včetně dodejky/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku včetně podacího archu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Jeho příjem byl ověřen výpisem z účtu, který byl veden u žalobkyně. Takto byly ověřeny měsíční příjmy ve výši 25 444 Kč. Výdaje byly zjišťovány taktéž na základě transakcí na běžném účtu a na základě údajů deklarovaných žalovaným. Tímto způsobem žalobkyně vycházela z běžných výdajů ve výši 12 809 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v interní databázi i databázi klientských informací společnosti CBCB, kde identifikovala existující úvěrové produkty žalovaného a rizikovost žalovaného zde byla vyhodnocena jako velmi nízká (4 %). Z lustrací vyplývá, že u žalovaného v době uzavření smlouvy činila celková výše nesplacených jistin dosavadních spotřebitelských úvěrů 40 000 Kč, což koresponduje s tím, co je soudu známo z úřední činnosti, a sice, že dne [datum] žalobkyně s žalovaným uzavřela další dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, vždy ve výši 20 000 Kč a s měsíční splátkou ve výši 974 Kč, přičemž nároky z těchto smluv projednává zdejší soud pod sp. zn. 10 [Anonymizováno] /viz výpisy z účtu žalovaného, výpis z databáze CBCB, výpis o lustraci v interním systému žalobkyně/, Anonymizováno6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle ust. § 122 odst. 1 ZoSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně po řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru, žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluveným úrokem vrátit v 24 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 20 000 Kč, nehradil však příslušné splátky řádně a včas, neboť se dostal se splácením jednotlivých splátek do prodlení. Žalobkyně následně celý úvěr zesplatnila. Soud proto přiznal žalobkyni částku 17 386,23 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny ve výši 16 386,23 Kč včetně sjednaného úroku (dílem v kapitalizované a dílem v dále běžící výši), když úrok byl ze strany žalobkyně uplatněn v souladu s limitujícím ustanovením § 122 odst. 4 ZoSÚ.11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.12. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 17 386,23 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.14. Soud se neztotožnil s právním hodnocením žalobkyně, že v dané věci se nejedná o žalobu formulářového typu, když v daném případě žalobkyně vylíčila skutková specifika vztahující se k tomuto konkrétnímu případu a nedošlo k pouhému doplnění identifikace žalovaného a předmětu řízení do vzorového formuláře bez ohledu na konkrétní okolnosti případu. Soud je zcela opačného názoru, tedy že v daném případě se jedná o přesně žalobkyní definovaný případ formulářové žaloby. Ostatně žalobkyně s [Jméno žalovaného] uzavřela přinejmenším 5 prakticky shodných smluv o úvěru, o kterých soud ví z úřední činnosti (krom již výše zmíněných jde o řízení sp. zn. [Anonymizováno]). V těchto případech se žaloby liší v zásadě pouze v datu uzavření smlouvy a výši dlužné jistiny a úroků. Soud proto stran náhrady nákladů řízení aplikoval, jak uvedeno shora, ustanovení § 14b a. t.