Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 811,55 Kč s kapitalizovaným úrokem za období od 15. 12. 2023 do 19. 3. 2024 ve výši 1 157,77 Kč, s úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky 24 811,55 Kč od 20. 3. 2024 do 14. 4. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 24 811,55 Kč od 15. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 811,55 Kč od 30. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 233 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 25 811,55 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 55 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 19,99 % ročně v 23 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 978 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 55 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 20. 3. 2024. Žalovanou částku 25 811,55 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 24 811,55 Kč a smluvní pokuty za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami ve výši 1 000 Kč (2 × 500 Kč), příslušenství se skládá ze smluvního úroku, přičemž tento nárok byl částečně kapitalizován za období do 19. 3. 2024 a poté za období od 15. 4. 2024 požaduje žalobkyně úrok pouze ve výši 14,75 % ročně s ohledem na § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a dále ze zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny od 30. 3. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. [hodnota] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 55 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 19,99 % ročně dle obchodních podmínek v 23 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 978 Kč. RPSN činila 24,36 %. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 500 Kč za prodlení s každou splátkou /viz smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a úvěrových podmínek, potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy, standardní informace o spotřebitelském úvěru/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 55 000 Kč prostřednictvím výplaty na bankovní účet, se splácením splátek se však dostával do prodlení /viz potvrzení o odeslání jistiny na bankovní účet žalovaného, sdělení banky o majiteli účtu, splátkový kalendář/, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 20. 3. 2024 splatným, přičemž žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu /viz oznámení o zesplatnění/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Před uzavřením smlouvy, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr, žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně měla především k dispozici data o příjmech a výdajích žalovaného z výpisu z běžného bankovního účtu žalovaného. Z těchto údajů vyšla z verifikované čisté mzdy ve výši 23 093 Kč a výdajů žalovaného ve výši 11 000 Kč. Žalobkyně dále prověřila úvěrovou historii žalovaného na základě lustrace v registru NRKI a identifikovala další čerpané úvěrové produkty žalovaného /viz výpisy z účtu žalovaného, úvěrová zpráva, výpis z registru NRKI/.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
10. Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně po řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru, žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěrový rámec až do výše 55 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluveným úrokem vrátit v 23 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 55 000 Kč, nehradil však příslušné splátky řádně a včas, neboť se dostal se splácením jednotlivých splátek do prodlení. Žalobkyně následně celý úvěr zesplatnila. Soud proto přiznal žalobkyni částku 24 811,55 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny včetně sjednaného úroku z úvěrů, který žalobkyně požadovala dílem v kapitalizované a dílem v dále běžící podobě, neboť výše smluvních úroků není uplatňována v rozporu s limity stanovenými v ZoSÚ. Soud vyhověl žalobkyni i ohledně požadovaných smluvních pokut (ve výši 2×500 Kč za prodlení s jednotlivými splátkami), neboť výše souhrnu těchto smluvních pokut byla taktéž sjednána a nyní uplatňována v souladu s limity stanovenými v ZoSÚ.
12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.
13. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 233 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 033 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, podání žaloby) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.