Výrok
I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 525 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 176,72 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 14 184,45 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 098,09 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 8 098,09 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 344 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne 3. 9. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 14 869 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba] [IČO] IČO, ) uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 9 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s položkou ve výši 7 525 Kč, kterou žalobkyně souhrnně označuje jako poplatek a která sestává z kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19,98 % ročně v částce 1 150 Kč, částky 1 710 Kč za zpracování úvěru, částky ve výši 4 665 Kč za hotovostní inkaso splátek, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 276 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 9 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení a dosud na svůj dluh uhradil pouze částku 1 656 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 5. 2. 2015 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 14 869 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 8 098,09 Kč a dlužný poplatek ve výši 6 770,91 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku od 6. 2. 2015 ve výši 14 184,45 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 27. 5. 2014 ve výši 6 176,72 Kč, vše kapitalizováno ke dni 27. 9. 2023, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba] [IČO] IČO, ) dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 9 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s položkou ve výši 7 525 Kč, kterou žalobkyně souhrnně označuje jako poplatek a která sestává z kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19,98 % ročně v částce 1 150 Kč, částky 1 710 Kč za zpracování úvěru, částky ve výši 4 665 Kč za hotovostní inkaso splátek, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 276 Kč /viz smlouva o půjčce na č. l. 31, smluvní podmínky na č. l. 32/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 9 000 Kč, se splácením splátek se však dostal do prodlení, když dosud na svůj dluh uhradil pouze částku 1 656 Kč /viz přehled plateb na č. l. 23/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouva o postoupení pohledávky na č. l. 36-41, seznam postoupených pohledávek na č. l. 33-34,42, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 35 včetně podacího lístku na č. l. 43/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzva včetně podacího lístku na č. l. 46-48/.
5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť soudu předložila pouze formulář nazvaný karta zákazníka, v kterém právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje. Dle údajů uvedených v tomto formuláři žalovaný bydlel v nájmu, pracoval jako dělník s příjmem ve výši 14 000 Kč čistého měsíčně, výdaje činily celkem 5 700 Kč měsíčně a představovaly částky 2 000 Kč na bydlení, 700 Kč na telefon a 3 000 Kč na výdaje domácnosti. Ve formuláři je uvedeno, že tyto skutečnosti byly ověřeny pracovním smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou /viz kartu zákazníka na č. l. 30/.
6. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a ust. § 164 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzoval danou věc za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky.
8. Dle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle ust. § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
9. Podle ust. § 1 ZoSÚ se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
10. Dle ust. § 9 odst. 1 poslední věty ZoSÚ věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
11. Dle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dle ust. § 454 obč. zák. se bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.
12. Dle ust. § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ nedostála.
14. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného uvedená v tzv. kartě zákazníka, zejména že by dostatečně ověřovala výši příjmů a výdajů žalovaného, potažmo dalších členů jeho domácnosti. V kartě zákazníka je toliko zaškrtnutím jednotlivých kolonek vyznačeno, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila některé výše uvedené listiny. Ve své podstatě se tak jedná pouze o tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenané v písemné podobě, které není doloženo žádným relevantním důkazem, zejména předložením kopií ověřovaných listin. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované odborné posouzení. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně tak soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby. Soud nepovažuje za pravděpodobné, že by měsíční výdaje na bydlení žalovaného žijícího v nájmu mohly činit pouze částku 2 000 Kč. S ohledem na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně soudu proto nezbývalo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení.
15. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 9 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Současně bylo prokázáno, že žalovaný na tento svůj závazek dosud uhradil částku ve výši 1 656 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně pak byla postoupena na žalobkyni. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 344 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy.
16. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení, pak soud uvádí, že podle obecné úpravy nastává splatnost u závazků bez výslovně sjednané doby splatnosti na výzvu věřitele (§ 563 obč. zák.). V daném případě byl žalovaný k úhradě vyzván, a to však k úhradě dluhu v jiné výši a z jiného právního důvodu, a to smlouvy o půjčce. Tyto výzvy tak nemohly přivodit splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto zamítl i uplatněný nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, když přiznaný dluh z bezdůvodného obohacení se dosud nestal splatným.
17. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08.