Výrok
I. Manželství [Jméno manželky], rozené [rodné přijmení], narozené [Datum narození manželky] a [Jméno manžela], narozeného [Datum narození manžela], uzavřené dne [datum] před výkonným výborem Turjo-Poljanské obecní rady Perečynského okresu Zakarpatské oblasti (Ukrajina), se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Manžel se návrhem doručeným soudu dne 25. 10. 2024 domáhal rozvodu manželství, z něhož se narodily dnes již zletilé děti s tím, že manželství bylo po dlouhou dobu harmonické, postupem času se však manželé začali odcizovat a stále výrazněji se začaly projevovat rozdíly v jejich povahách a pohledu jak na rodinný život, tak na přístup k rodinné ekonomice. Přes veškeré snahy se manželům nepovedlo rozkol v jejich manželství odstranit. Manželé se proto společně dohodli manželství ukončit rozvodem.
2. Manželka se k návrhu na rozvod manželství připojila a rovněž navrhla manželství rozvést.
3. V daném případě jde o řízení s cizím prvkem, neboť oba manželé jsou státními příslušníky Ukrajiny. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého hmotného práva bude ve věci postupováno. Otázku pravomoci i rozhodného práva pak soud zkoumal z hlediska mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikované jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2002 Sb. m. s. (dále jen „smlouva“). Podle čl. 30 odst. 1 smlouvy platí, že rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení. Podle odst. 3 citovaného ustanovení při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě zmíněném v odstavci 1 tohoto článku je pravomoc dána justičním orgánům té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství. Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. Jelikož v době podání návrhu mají oba manželé bydliště v obci [adresa], tedy na území České republiky, jsou české soudy taktéž nadány pravomocí k rozvodu manželství účastníků. Rozhodným právem je však právo ukrajinské, jelikož oba manželé jsou ukrajinskými státními příslušníky. Ve věci proto bude aplikováno hmotné právo Ukrajiny, a to konkrétně zákon o rodině Ukrajiny publikovaný ve Věstníku Nejvyšší Rady Ukrajiny, 2002, č. 21-22, čl. 135.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním stran skutkového stavu, odpovídajícím i skutkovému závěru. Manželství účastníků bylo uzavřeno na Ukrajině dne [datum] před výkonným výborem Turjo-Poljanské obecní rady Perečynského okresu Zakarpatské oblasti. Z manželství se narodily 2 dnes již zletilý synové, a to [jméno FO], narozený [datum] a [jméno FO], narozený [datum]. Dohodou ze dne 23. 10. 204 se manželé písemně dohodli na úpravě svých majetkových poměrů a svého bydlení pro dobu po rozvodu, podpisy účastníků byly úředně ověřeny. Manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, neplná žádné své funkce a ani jeden z manželů nechce již manželské společenství obnovit.
5. Soud ve věci jednal podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”) a po právní stránce věc posoudil dle ustanovení čl. 109 zákona o rodině Ukrajiny publikovaný ve Věstníku Nejvyšší Rady Ukrajiny, 2002, č. 21-22, čl. 135 (dále jen „zákon o rodině“).
6. Podle čl. 109 odst. 1 zákona o rodině manželé, kteří mají děti, mají právo požádat soud o zrušení manželství (rozvod) společně s písemnou dohodou o tom, s kým z nich budou děti žít, jak se bude podílet na zajištění jejich životních podmínek ten rodič, který bude žít odděleně, a také o podmínkách uplatňování jím práva na osobní výchovu dětí.
7. Podle čl. 109 odst. 3 zákona o rodině soud rozhodne o zrušení manželství (rozvodu), pokud se prokáže, že žádost o zrušení manželství (rozvod) odpovídá skutečné vůli manželky a manžela a že jejich osobní a vlastnická práva a práva jejich dětí nebudou po rozvodu porušována.
8. Podle čl. 109 odst. 4 zákona o rodině soud rozhodne o zrušení manželství (rozvodu) po uplynutí jednoho měsíce ode dne podání žádosti. Do uplynutí této lhůty mají manželka a manžel mají právo žádost o zrušení manželství (rozvod) stáhnout.
9. Ze shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že manželství je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že obnovení manželského soužití nelze očekávat. Jelikož ve věci byl podán společný návrh na rozvod manželství, respektive se manželka k návrhu manžela připojila, z manželství se narodily děti, které jsou již zletilé, manželé uzavřeli dohodu o vypořádání majetkových poměrů a svého bydlení pro dobu po rozvodu manželství a jsou tak zajištěna osobní a vlastnická práva manželů, a současně již uplynula měsíční lhůta ode dne podání návrhu, soud uzavřel, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství podle čl. 109 zákona o rodině. Soud proto manželství účastníků rozvedl.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 23 z. ř. s., dle kterého ve statusových věcech manželských a partnerských zásadně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.