Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 718,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 718,57 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení v částce 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne 11. 11. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 16 718,57 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se na základě uzavřené smlouvy o dodávkách elektrické energie ze dne [datum] č. [hodnota] jedná o neuhrazené platby za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném pod č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]: [Anonymizováno], nacházejícím se na adrese [adresa] za období od 10. 5. 2023 do 22. 11. 2023. Žalovaná částka sestává z vyúčtované ceny za dodávku elektřiny ve výši 15 091,07 Kč, 3 poplatků po 240 Kč jako paušální náhrady nákladů za odeslání upomínek a z poplatku ve výši 907,50 Kč za samostatné odpojení elektřiny v odběrném místě.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Žalovaný v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný má faktické bydliště už zhruba dva roky na adrese uvedené shora, na Slovensku je veden jako osoba bez domova /viz úřední záznam o telefonickém hovoru s žalovaným na č. l. 26, výpis ze slovenské evidence obyvatel na č. l. 41/. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána.
5. Pokud jde o identifikaci žalovaného, soud dospěl k závěru, že při sjednávání předmětné smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny došlo k záměrné či nevědomé písařské chybě v datu narození žalovaného. Jak bylo zjištěno z rozsáhlého pátrání po pobytu žalovaného, na území České republiky ani Slovenské republiky nejsou k dispozici žádné údaje o osobě [Jméno žalovaného], narozený [datum] tak, jak byl označen v žalobě a též v předmětné smlouvě. České i slovenské úřady však evidují osobu [Jméno žalovaného] s datem narození [Datum narození žalovaného] datum narození žalovaného opravil na správné, tedy na [Datum narození žalovaného] slovenské evidence obyvatel na č. l. 41).
6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. [hodnota], v níž se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do odběrného místa vedeném pod č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]: [Anonymizováno], nacházejícím se na adrese [Adresa žalovaného], a žalovaný se zavázal uhradit řádně a včas cenu elektřiny a související služby. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně, podle kterých byl žalovaný povinen platit nejen zálohy na odběr elektrické energie, ale i fakturu obsahující vyúčtování ceny za dodávku elektřiny /viz smlouvu, všeobecné obchodní podmínky /. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na platbách za elektřinu a související služby fakturou č. [hodnota] znějící na částku 15 091,07 Kč za spotřebu elektřiny v období od 10. 5. 2023 do 22. 11. 2023 se splatností do 11. 12. 2023 /viz příslušná faktura/. Žalovaný byl vyzván k úhradě třemi upomínkami, a to ze dne 23. 6. 2023, 15. 8. 2023 a ze dne 1. 11. 2023, přičemž součástí třetí z nich bylo i odstoupení od předmětné smlouvy. Za každou z upomínek byl žalovanému vyúčtován poplatek ve výši 240 Kč v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami /viz upomínky/. Fakturou č. [hodnota] se splatností dne 7. 12. 2023 pak byl žalovanému dále vyúčtován poplatek za samostatné odpojení elektřiny v odběrném místě ve výši 907,50 Kč /viz příslušná faktura/. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzvu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle ust. § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.
9. Podle ust. § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
10. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny, žalovaný však nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Soud rovněž přiznal žalobkyni smluvní pokuty ve výši 3×240 Kč – paušální náhradu nákladů spojených s upomínáním žalovaného o jeho dluhu, a též vyfakturovaný poplatek za odpojení od elektřiny ve výši 907,50 Kč. Žalovaný byl s povinností platit případné poplatky seznámen v obchodních podmínkách žalobkyně. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.
12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.
13. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
14. Pokud jde o odůvodnění výroku II. rozsudku ohledně doplatku soudního poplatku, v daném případě byl podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, soudní poplatek tak byl původně vypočítán podle položky 2 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „sazebník“), a to v částce 800 Kč. V této částce byl také žalobkyní uhrazen. Avšak soud návrhu nevyhověl a ve věci elektronický platební rozkaz nevydal. Bylo tedy třeba žalobkyni doměřit soudní poplatek podle položky 2 odst. 2 sazebníku, a to podle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku, tzn. do částky 1 000 Kč, neboť předmětem řízení je částka 16 718,57 Kč. Jelikož žalobkyně na soudním poplatku již uhradila částku 800 Kč, činí výše doplatku soudního poplatku částku 200 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč (tj. včetně doměřené části poplatku) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „a. t.”), tarifní hodnoty ve výši 16 718,57 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.