Výrok
I. Manželství [Jméno manželky], rozené [rodné přijmení], narozené [Datum narození manželky] a [Jméno manžela], narozeného [Datum narození manžela], uzavřené dne [datum] před Městským úřadem [adresa], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Manželka se návrhem doručeným soudu dne 6. 12. 2024 domáhala rozvodu manželství, z něhož se narodily dnes již zletilé děti [jméno FO], narozená [datum] a [jméno FO], narozený [datum]. Manželka uvedla, že důvodem pro rozvod manželství je nedůvěra (lhaní), neshody o finančních otázkách, nevěra ze strany manžela, v důsledku čehož došlo k odcizení. Společnou domácnost manželé nesdílí od počátku roku 2024 a manželství je trvale a nenapravitelně rozvráceno.
2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil a rovněž navrhl manželství rozvést.
3. V daném případě jde o řízení s cizím prvkem, neboť oba manželé jsou státními příslušníky Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého hmotného práva bude ve věci postupováno. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen „nařízení Brusel II bis“). Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel II bis platí, že Ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště. Jelikož oba manželé, jak vyplývá z jejich sdělení mají obvyklé bydliště na území České republiky, jsou české soudy nadány pravomocí tuto věc projednat a rozhodnout. Otázku rozhodného práva pak soud zkoumal z hlediska zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“). Dle § 50 odst. 1 ZMPS rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Dle § 49 odst. 1 ZMPS se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Soud proto bude ve věci aplikovat hmotné právo Slovenské republiky, jelikož oba manželé jsou státními příslušníky Slovenska.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním stran skutkového stavu, odpovídajícím i skutkovému závěru. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Městským úřadem [adresa]. Z manželství se narodily dvě dnes již zletilé děti, a to [jméno FO], narozená [datum] a [jméno FO], narozený [datum]. Z výpovědí účastníků soud zjistil, že manželé spolu nežijí zhruba od konce března 2024 a žádný z nich již nechce manželské společenství obnovit. Manželství bylo zpočátku šťastné, problémy začaly zhruba v roce 2022, kdy si manžel našel práci v Německu a domů se vracel 1krát za týden či 2 týdny na víkend. V důsledku toho došlo mezi manžely k odcizení, manželé se začali hádat, vznikla mezi nimi nedůvěra, což nakonec vyústilo v rozpad manželství. Manžel se nakonec po dohodě odstěhoval ze společné domácnosti ke své matce v [adresa], kde si poté našel novou partnerku. K odstěhování došlo na konci března 2024. Nyní tedy manželé netvoří rodinné společenství, ani jeden z manželů nechce společenství obnovit.
5. Soud ve věci jednal podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”) a po právní stránce věc posoudil dle ustanovení § 22 a násl. zákona č. 36/2005 Z. z. o rodine a o zmene a doplnení niektorých zákonov (dále jen „ZOR“)
6. Podle § 22 ZOR k zrušeniu manželstva rozvodom možno pristúpiť len v odôvodnených prípadoch.
7. Podle § 23 odst. 1 ZOR súd môže manželstvo na návrh niektorého z manželov rozviesť, ak sú vzťahy medzi manželmi tak vážne narušené a trvalo rozvrátené, že manželstvo nemôže plniť svoj účel a od manželov nemožno očakávať obnovenie manželského spolužitia.
8. Podle § 23 odst. 2 ZOR súd zisťuje príčiny, ktoré viedli k vážnemu rozvratu vzťahov medzi manželmi, a pri rozhodovaní o rozvode na ne prihliada. Súd pri rozhodovaní o rozvode vždy prihliadne na záujem maloletých detí.
9. Ze shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že manželství je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že manželství nemůže plnit svůj účel a od manželů není možné očekávat obnovení manželského soužití, a že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství dle ust. § 22 a násl. ZOR, přičemž příčiny rozvratu manželství soud spatřuje primárně v odcizení manželů v důsledku práce manžela v Německu, které vedlo k hádkám a vzájemné nedůvěře. Manželé spolu již delší dobu nežijí a ani jeden z manželů nemá zájem na obnově společného soužití. Soud proto manželství účastníků rozvedl.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 23 z. ř. s., dle kterého ve statusových věcech manželských a partnerských zásadně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.