17 C 51/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se obrátila dne 19. 9. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 127 288,35 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno], na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 174 000 Kč, který byl částečně účelově určen na předčasné splacení dřívějších úvěrů, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 11,90 % ročně v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 819 Kč a poslední splátkou ve výši 2 730,31 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 174 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 15. 1. 2023. Žalovanou částku 127 288,35 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 124 914,35 Kč a poplatky za pojištění a odeslání výzev k úhradě ve výši 2 374 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 25 451,03 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 16 718,04 Kč, vše kapitalizováno ke dni 25. 8. 2024, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní po posouzení jeho úvěruschopnosti dne [datum] smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 174 000 Kč, který byl částečně účelově určen na předčasné splacení dřívějších úvěrů, a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 11,90 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 819 Kč a poslední splátkou ve výši 2 730,31 Kč. RPSN činila 12,56 %. Ve smlouvě bylo sjednáno i pojištění pro případ smrti nebo invalidity 3. stupně a pojištění pro případ ztráty příjmu, za které se žalovaný zavázal hradit měsíční poplatek ve výši 187 Kč. Dle sazebníku činil poplatek za odeslání upomínky/výzvy k úhradě dlužné částky 300 Kč/500 Kč /viz smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, předsmluvní informace, standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace k pojištění/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 174 000 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 15. 1. 2023 splatným /viz oznámení o zesplatnění, přehledy čerpání a úhrad/. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě, naposledy několika předžalobními výzvami /viz předžalobní upomínky/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z formuláře žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný byl svobodný, bydlel ve vlastní nemovitosti. Z hlediska příjmů a výdajů žalovaného vyšla z deklarovaného příjmu ve výši 20 000 Kč a deklarovaných výdajů ve výši 2 328 Kč představující dosavadní splátky úvěrů. Žalobkyně na základě statistického modelu odhadla výši pravidelných výdajů žalovaného na částku 11 707 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v interní databázi i databázi klientských informací společnosti CBCB a CRIF, kde identifikovala existující úvěrové produkty žalovaného a rizikovost žalovaného. Z lustrací vyplývá, že u žalovaného v době uzavření smlouvy činila celková výše nesplacených jistin dosavadních spotřebitelských úvěrů 2 337 812 Kč, z čehož částka 2 167 868 Kč představovala jistinu hypotečního úvěru, přičemž žalovaný neměl žádné dluhy po splatnosti /viz žádost o úvěr, výpisy z databáze CBCB a CRIF, metodika posouzení úvěruschopnosti/.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle ust. § 122 odst. 1 ZoSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Dle odst. 4 u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně po řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru včetně pojištění, žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěrový rámec až do výše 174 000 Kč, kdy část úvěru byla určena na konsolidaci dosavadních dluhů žalovaného, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluveným úrokem vrátit v 96 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 174 000 Kč, nehradil však příslušné splátky řádně a včas, neboť se dostal se splácením jednotlivých splátek do prodlení. Žalobkyně následně celý úvěr zesplatnila. Soud proto přiznal žalobkyni částku 127 288,35 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny ve výši 124 914,35 Kč a dlužným poplatkům za pojištění a za odeslání upomínek k úhradě ve výši 2 374 Kč, a to včetně sjednaného úroku (dílem v kapitalizované a dílem v dále běžící výši), když úrok byl ze strany žalobkyně uplatněn v souladu s limitujícím ustanovením § 122 odst. 4 ZoSÚ.

11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.

12. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 759,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 092 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 127 288,35 Kč sestávající z částky 6 220 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 560 Kč ve výši 4 107,60 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.