Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s 11,50 % úrokem z prodlení od 13. 10. 2025 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh se v části, co do zaplacení částky 13 152 Kč s 11,50 % úrokem z prodlení od 13. 10. 2025 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 327 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokátky], advokátky sídlem [Adresa advokátky].
Odůvodnění
1. Žalobkyně, která je postupníkem společnosti [právnická osoba], IČ [IČO] se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 33 152 Kč, kterou žalovaný dluží z poskytnutého úvěru na základě uzavřené Smlouvy o úvěru číslo [hodnota] ze dne [datum] na částku 20 000 Kč. Smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena dne [datum]. Žalobkyně současně navrhla, že pro případ, že soud nárok žalobkyně neuzná z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť rozhodne o nároku na vydání bezdůvodného obohacení.
2. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 18. 5. 2026, č.j. 5 C 128/2026-21, které nabylo právní moci dne 25. 5. 2026 byl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzván žalovaný, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Usnesení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 25. 5. 2026. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně udělila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.
3. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř.
4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
5. V daném případě z doložených listinných důkazů lze dovodit závěr, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě které poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný na úhradu dluhu žádnou částku neposkytl. Dne [datum] postoupila věřitelka svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný ve stanovené lhůtě ani na výzvu k plnění nereagoval, dlužnou částku nezaplatil, důsledně tomu se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny ve výši 20 000 Kč a smluvního úroku ve výši 13 152 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, jakým způsobem její právní předchůdkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě fakticky zjištěných příjmů a výdajů žalovaného, soud dospěl k závěru, že úvěrovou smlouvu uzavřenou dne [datum] nelze považovat za platné právní ujednání a rozhodl o nároku žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení tak, jak sama žalobkyně v žalobním návrhu pro případ tohoto závěru soudu navrhla, neboť bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch účtu žalovaného vedeného u společnosti [právnická osoba] pod číslem [č. účtu] částku 20 000 Kč dne 12. 2. 2025 poukázala. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč. Ve zbývající části, a to zaplacení částky 13 152 Kč spolu se zákonným příslušenstvím soud návrh jako nedůvodný zamítl.
6. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním částky 20 000 Kč v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno.
7. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše žalované částky, doby prodlení a uložil žalovanému zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
8. Náhrada nákladů řízení je výsledkem aplikace ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, důsledně tomu soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení toliko za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 327 Kč a uložil žalovanému zaplatit tuto částku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky sídlem [Adresa advokátky] (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).