5 C 139/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně, která je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 28 324 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaný dluží na základě uzavřené smlouvy o úvěru číslo [hodnota] ze dne [datum] na částku 24 000 Kč. K postoupení pohledávky došlo dne [datum] s účinností dnem [datum].

2. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 5. 2025, č.j. 5 C 139/2025-24, které nabylo právní moci dne 26. 5. 2025 byl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzván žalovaný, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovanému bylo usnesení doručeno vyvěšením na úřední desce soudu dne 26. 5. 2025. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně udělila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

3. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř.

4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.V daném případě z doložených listinných důkazů nelze dovodit závěr, že mezi postupitelem společností [právnická osoba] a žalovaným vznikl platně smluvní vztah dne [datum], na základě kterého poskytla žalovanému částku 24 000 Kč, neboť právní nástupkyně původní věřitelky nedoložila žádné listiny prokazující, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na shora uvedené žalobkyně v průběhu řízení vzala návrh co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 224 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 4 868 Kč, celkem 9 092 Kč zpět, důsledně tomu soud v části pro zaplacení částky 9 092 Kč řízení zastavil. Nadále bylo jednáno o zaplacení částky 24 000 Kč, za této situace soud návrh posoudil z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo současně prokázáno, že na účet žalovaného vedeného u [právnická osoba]. číslo [hodnota] byla původní věřitelkou poskytnuta dne [datum] částka 20 000 Kč, dne [datum] částka 2 000 Kč, dne [datum] částka 1 000 Kč a dne [datum] částka 1 000 Kč, celkem 24 000 Kč, kterou žalovaný ve stanovené lhůtě ani na výzvu k plnění nezaplatil. Soud návrh shledal po právu a uložil žalovanému z titulu vydání bezdůvodného obohacení zaplacení částky 24 000 Kč.

5. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno.

6. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše dlužné částky, doby prodlení a uložil žalovanému zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

7. S ohledem na částečné zpětvzetí návrhu žalobkyně, soud řízení v části, co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 868 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 224 Kč, celkem 9 092 Kč, zastavil (§ 96 o.s.ř.).

8. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, požadovala náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 142 Kč a podle § 14 b) vyhlášky č. 177/96 Sb. za právní zastoupení za 4 úkony po 400 Kč, 4 režijní paušály po 100 Kč, 21 % DPH ve výši 420 Kč, celkem 3 662 Kč a soud uložil žalovanému zaplatit vše do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta].