Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 514,47 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 631,94 Kč s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 10 514,47 Kč od 9. 3. 2024 do zaplacení s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 678,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 10 514,47 Kč od 9. 3. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [tituly před jménem] [Jméno zástupce zainteresované společnosti], advokáta sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalované zaplacení částky 10 514,47 Kč, kterou jí žalovaná dluží na základě uzavřené smlouvy kreditní kartě číslo [hodnota] ze dne [datum] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 8 000 Kč. Žalobkyně doložila, že úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru byla řádně prověřena.
2. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 4. 7. 2024, č.j. 5 C 187/2024-28, které nabylo právní moci dne 22. 7. 2024 byla v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzvána žalovaná, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalované bylo usnesení doručeno uložením dne 22. 7. 2024 Ve stanovené lhůtě se nevyjádřila. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 6. 8. 2024, č.j. 5 C 187/2024-30, které nabylo právní moci dne 9. 8. 2024 byla v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzvána žalobkyně, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyni bylo usnesení doručeno do datové schránky dne 9. 8. 2024. Ve stanovené lhůtě se nevyjádřila.
3. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř.
4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
5. Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V daném případě z doložených listinných důkazů lze dovodit závěr, že mezi účastníky vznikl platně smluvní vztah, účastníci uzavřeli dne [datum] Smlouvu o kreditní kartě, kterou žalobkyně poskytla žalované úvěrový limit až do výše 8 000 Kč. Žalovaná po vyčerpání finančních prostředků ve stanovené lhůtě dlužnou částku nezaplatila, důsledně tomu došlo k zesplatnění pohledávky a žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny, dlužných kapitalizovaných úroků a zákonných úroků. Soud nárok žalobkyně shledal po právu a uložil žalované zaplatit částku, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I.
6. Vzhledem k tomu, že žalovaná je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno.
7. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, požadovala náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a podle § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. za právní zastoupení za 3 úkony po 300 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, 21 % DPH ve výši 252 Kč, celkem 2 252 Kč a soud uložil žalované zaplatit vše do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [Jméno zástupce zainteresované společnosti], advokáta sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti].