5 C 320/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 51 791,06 Kč, kterou jí žalovaný dluží na základě uzavřené Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo [hodnota] ze dne [datum] na úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč. Žalovaný celkem načerpal částku 50 839 Kč, z toho zaplatil částku 9 624 Kč. Žalobkyně se domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 49 266,65 Kč, poplatku za pojištění ve výši 424,41 Kč, nákladů na vymáhání pokut ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně v žalobním návrhu osvědčila, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, k čemuž doložila listinné důkazy.

2. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 1. 2025, č.j. 5 C 320/2024-43, které nabylo právní moci dne 10. 2. 2025 byl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzván žalovaný, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovanému bylo usnesení doručeno fikcí do datové schránky dne 10. 2. 2025. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně udělila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

3. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř.

4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.V daném případě z doložených listinných důkazů lze dovodit závěr, že mezi účastníky vznikl platně smluvní vztah, účastníci uzavřeli dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, které bylo v průběhu trvání úvěru možné změnit, žalovaný tak celkem načerpal částku 50 839 Kč. Následně celkem zaplatil částku 9 624 Kč. Žalovaný ve stanovené lhůtě celkovou dlužnou částku nezaplatil, neučinil tak ani po opakovaných upomínkách, důsledně tomu se žalobkyně domáhá zaplatit dlužnou částku 51 791,06 Kč, sestávající se z dlužné jistiny, pojistného, nákladů na vymáhání a smluvních pokut. Žalobkyně současně v podaném návrhu doložila listinnými důkazy, že před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to v souladu s § 86, § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud nárok žalobkyně shledal po právu a uložil žalovanému zaplatit tuto částku.

5. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno.

6. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, požadovala náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 072 Kč a podle vyhlášky č. 177/96 Sb. za právní zastoupení za 3 úkony po 3 180 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč, 21 % DPH ve výši 2 192,04 Kč, celkem 14 704,04 Kč a soud uložil žalovanému zaplatit vše do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta], [Adresa advokáta].