Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 181 553,34 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 18 547,09 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 918,45 Kč, s úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 181 553,34 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 181 553,34 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 33 701,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta], advokáta sídlem [Adresa advokáta].
Odůvodnění
1. Žalobkyně, která je postupníkem společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO] (právní nástupkyně společnosti [právnická osoba].) se svým návrhem domáhala proti žalované zaplacení částky 181 553,34 Kč na základě uzavřené Smlouvy o půjčce číslo [hodnota] s postupitelem ze dne [datum] na částku 200 000 Kč. Společnost [právnická osoba]. nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o fúzi sloučením společnosti [právnická osoba] se společností [právnická osoba]. ze dne [datum]. K postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba]. na žalobkyni došlo dne [datum]. Žalobkyně doložila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované.
2. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 10. 2. 2025, č.j. 5 C 361/2024-33, které nabylo právní moci dne 24. 2. 2025 byla v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzvána žalovaná, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Usnesení bylo žalované doručeno fikcí do datové schránky dne 24. 2. 2025. Ve stanovené lhůtě se žalovaná nevyjádřila. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.
3. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř.
4. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V daném případě z doložených listinných důkazů lze dovodit závěr, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou vznikl platně smluvní vztah, účastníci uzavřeli dne [datum] Smlouvu o půjčce, která je svým charakterem nezajištěný, neúčelový spotřebitelský úvěr, na základě které žalovaná získala částku ve výši 200 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku řádně nesplácela, důsledně tomu došlo dne 16. 10. 2023 k zesplatnění úvěru a žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky z nesplacené jistiny úvěru ve výši 181 553,34 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně doložila soudu, že před uzavřením úvěru právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Soud nárok žalobkyně shledal po právu a uložil žalované zaplatit 181 553,34 Kč.
5. Vzhledem k tomu, že žalovaná je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno.
6. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše dlužné částky, doby prodlení a uložil žalované zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, důsledně tomu soud přiznal žalobci i právo na náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 7 263 Kč a náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/96 Sb. za 2,5 úkonu po 8 380 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč, 21 % DPH ve výši 4 588,50 Kč, celkem 33 701,50 Kč a uložil žalované zaplatit tuto částku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta sídlem [Adresa advokáta] (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).