Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s 12,75 % úrokem od 21. 7. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh se v části, co do zaplacení částky 6 000 Kč s 12,75 % úrokem od 21. 7. 2024 do zaplacení a částky 6 825 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 392 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokátky], advokátky sídlem [Adresa advokátky].
IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu – České republice soudní poplatek ve výši 278 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Lounech.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 27 825 Kč, kterou jí žalovaný dluží ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], uzavřené dne [datum] a dne [datum]. V žalobním návrhu žalobkyně uvedla, že v případě, že soud dospěje k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky není z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru prokázaný, navrhla vydání bezdůvodného obohacení ve výši čerpání úvěru.
2. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 2. 3. 2026, č.j. 5 C 434/2025-40, které nabylo právní moci dne 27. 4. 2026 byl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzván žalovaný, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Usnesení bylo žalovanému doručeno uložením dne 27. 4. 2026. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.
3. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř.
4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle § 2395 občanského zákoníku, podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch k plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
5. V daném případě z doložených listinných důkazů nelze dovodit závěr, že mezi účastníky vznikl platně smluvní vztah, žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela ohledně majetkových poměrů žalovaného z žádosti o spotřebitelský úvěr, podle kterého činí měsíční příjem žalovaného částku 27 116 Kč, jeho měsíční výdaje činí 8 000 Kč. Žalovaný se nevyjádřil ke specifikaci výše měsíčních výdajů, žije v pronajatém domě, nebyla zjištěna ani výše nákladů vynakládaných na uspokojení bytových potřeb žalovaného. Žalobkyně vědoma si této situace sama v žalobě navrhla vydání bezdůvodného obohacení v případě, že soud nebude mít nárok žalobkyně za prokázaný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z doložených výplatních pásek žalovaného je zřejmé, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem za říjen 2023 ve výši 24 388 Kč, za listopad 2023 ve výši 31 947 Kč a za prosinec 2023 ve výši 25 013 Kč. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně lze posoudit ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, žalovaný prokazatelně obdržel na svůj účet číslo [č. účtu] vedený u [právnická osoba]. z účtu žalobkyně dne [datum] částku 10 000 Kč a dne [datum] částku 5 000 Kč, na úhradu této částky neuhradil ničeho. Za této situace soud posoudil nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni původně poskytnutou jistinu ve výši 15 000 Kč.
6. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním částky 15 000 Kč v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí jak shora ve výroku I. uvedeno.
7. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z doby prodlení, výše dlužné částky, osobních a majetkových poměrů žalovaného a uložil žalovanému zaplatit vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
8. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 27 825 Kč, soud přiznal žalobkyni částku 15 000 Kč, ve zbývající výši co do částky 6 000 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně od 21. 7. 2024 do zaplacení a částky 6 825 Kč návrh jako nedůvodný zamítl.
9. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci úspěch částečný, důsledně tomu jí soud přiznal náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 392 Kč a uložil žalovanému zaplatit tuto částku do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky sídlem [Adresa advokátky].
10. Současně soud rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 278 Kč, neboť žalobkyně uhradila soudní poplatek z návrhu na vydání platebního rozkazu ve výši 1 114 Kč, platební rozkaz nebyl vydán, důsledně tomu soud rozhodl o poplatkové povinnosti žalobkyně v celkové výši soudního poplatku 1 392 Kč a uložil žalobkyni doplatit částku 278 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v [č. účtu], VS [var. symbol].