7 C 10/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 17 352,73 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] IČO [IČO] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] dne [datum] na základě, které byly žalované poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutým úvěrem zaplatit žalobkyni částku 9 274 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 244 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,28 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilní splácení ve výši 1 865 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 45týdenních splátkách po 429Kč, poslední splátka byla stanovena na 19. 5. 2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 30. 114. 2022. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni s účinností od [datum], žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaná uhradila celkem 1 500 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení 17 352,73 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 9 375,61 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 7 977,12 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 213,99 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 632,92 Kč, úrok ve výši 18,28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 375,61 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 30. 1. 2024 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, a to i na základě informací získaných od žalované, které jsou obsahem karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně zaslala žalované před podáním žaloby výzvu k plnění.

2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.

3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalované, žalovaná se k jednání nedostavila svoji neúčast neomluvila.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], smluvních podmínek, zákaznické karty ze dne [datum], tabulky umoření soud zjistil, že společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované úvěr v hotovosti ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 7 609 Kč, který zahrnuje součet úroků ve výši 4 244 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 1 865 Kč. Celková částka byla splatná v 45týdenních splátkách po 425 Kč. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 1 500 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 8. 7. 2022 podepsané žalovanou soud zjistil, že žalobkyně prověřovala majetkové poměry žalované ze složenky, kdy žalovaná potvrdila čistý měsíční příjem ve výši [hodnota] Kč, další příjem domácnosti [hodnota] Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši [hodnota] Kč, bydlení u rodičů, zdroj příjmu – mateřská dovolená, svobodná. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy č. [hodnota], oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], podacího lístku z [datum] vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalované. předžalobní výzvou k plnění ze dne 22. 5. 2024 předanou k poštovní přepravě téhož dne dle podacího lístku byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně.

5. V projednávané věci byla mezi původním věřitelem a žalovanou podepsaná smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] dne [datum], náležitosti smlouvy jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku, na kterou se vztahuje též zákon o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalované ve vztahu k jejím výdajům. V zákaznické kartě jsou uvedeny pouze odhadované výdaje, výdaje nebyly nijak doloženy. Pokud jde o deklarovaný příjem žalovanou ve výši [hodnota] Kč je v zákaznické kartě uvedeno předložení složenky, což nelze mít za dostatečné prověření příjmů žalované, není zřejmé, zda se jedná o výplatu mateřských či rodičovských dávek, nebyl doložen uváděný další příjem domácnosti ve výši [hodnota] Kč. Odhadované výdaje ve výši [hodnota] Kč nejsou nijak konkretizovány, není uveden počet vyživovaných osob, když žalovaná je na mateřské/rodičovské dovolené. Původním věřitelem nebyla náležitě prověřena a posouzena úvěruschopnost žalované splácet úvěr.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Právnímu předchůdci žalobkyně nebyly doloženy doklady k výdajům žalované, když údaj o výdejích v zákaznické kartě jsou uváděny pouze jako odhadované měsíční výdaje žalované, složenka doložená k příjmům, není dostatečným prověřením příjmové stránky žalované. Z informací získaných od žalované bez předložení dokladů vztahující se k posouzení výdajů žalované, dalšímu příjmu domácnosti nelze dospět k závěru o její schopnosti úvěr řádně splácet.

7. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Původní věřitel nedostál odborné péče, náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Prověření úvěruschopnosti dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši.

8. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná finanční hotovost převzala. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Důkazní břemeno k prověřování úvěruschopnosti leží na žalobkyni.

9. Žalobkyně byla při jednání dne [datum] poučena podle § 118a o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, pokud jde o prověření příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně jiné důkazy k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalované neoznačila. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka [hodnota] Kč v hotovosti, uhradila celkem 1 500 Kč, soud určil bezdůvodného obohacení ve výši 8 500 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Žalovaná byla vyzvaná k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] podané dne [datum] k poštovní přepravě. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se žalovaná dostala od dne 24. 2. 2024. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení byla úspěšná žalovaná v rozsahu 2,03 %, které žádné náklady řízení nevznikly.

11. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.