Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 615,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 615,74 Kč od 10. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 9 058,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 674,29 Kč od 31. 5. 2023 do 9. 4. 2024, z částky 9 058,55 Kč od 10. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 843,39 Kč, úrok 8,90 % ročně z částky 58 674,29 Kč od 31. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyně náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 15 473,83 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno právního zástupce], advokáta.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svým návrhem a doplněním návrhu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 58 674,29 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci dne [datum] uzavřeli elektronicky smlouvu o hotovostním úvěru " [hodnota] jejíž nedílnou součástí jsou podmínky úvěru. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru věřitel posoudil úvěruschopnost dlužníka v souvislosti s jeho Žádostí / Smlouvou o poskytnutí úvěru [hodnota] ze dne [datum], na základě údajů o příjmech, výdajích, závazcích a dalších informací uvedených dlužníkem, který na žádosti uvedl příjem ve výši [hodnota] Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě dokumentace od klienta. Ověřený příjem činil [hodnota] Kč, klient na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Banka stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu na 5 970 Kč. Dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů banka zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši 10 312,27 Kč, nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti. Žalobkyní byl žalovanému poskytnut úvěr na jeho [typ půjčky], dlužnou částku se žalovaný zavázal splácet formou 84měsíčních anuitních splátek po 1 127,50 Kč. Vzhledem k opakovanému porušování smlouvy žalovaným, zejména z důvodu opakovaného prodlení s plněním smluvených splátek žalobkyně vyzvala doporučeným dopisem žalovaného k doplacení smluvených splátek po splatnosti, dlužné splátky neuhradil a žalobkyně odstoupila od smlouvy ke dni 30. 5. 2023, k tomuto dni se celý dluh ve výši 60 517,68 Kč stal splatným. Žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení aktuální dlužné částky, žalovaný dluh neuhradil. Žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 70 300 Kč dle smlouvy ze dne [datum] a ve splátkách uhradil na jistinu celkem 11 625,71 Kč, na úroky celkem 8 987,84 Kč a na úroky z prodlení celkem 70,71 Kč. Žalobkyně žalovanému z důvodu jeho platební pasivity zaslala dne 4. 4. 2024 doporučenou poštou předžalobní pokus o smír, na který žalovaný nereagoval. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží žalobkyni částku ve výši 58 674,29 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 674,29 Kč od 31. 5. 2023 do zaplacení, úrok ve výši 8,90 % ročně z částky 58 674,29 Kč od 31. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 843,39 Kč (vzniklým sazbou 8,9 % p. a. z částky 58 674,29 Kč od 2. 7. 2021 do 30. 5. 2023). Žalovanému byla zaslaná předžalobní výzva.
2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.
3. Z listin předložených žalobkyní, a to žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru [typ půjčky] – předschválená nabídka, smlouvy o hotovostním úvěru [hodnota], smlouvy o vedení účtu u [typ půjčky] ze dne [datum], informace – historie položky, historie úvěru, všeobecných obchodních podmínek pro zakládání a vedení účtu fyzických osob, sazebníku bankovních poplatků [banka] soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o vedení účtu u [banka], banka se zavázala pro klienta zřídit a vést účet specifikovaný v Potvrzení o zřízení účtu, v žádosti poskytnutí hotovostního úvěru [typ půjčky] – předschválená nabídka je k poměrům žalovaného uveden čistý měsíční příjem ve výši [hodnota] Kč, jedna vyživovací povinnost, požadovaná výše úvěru 70 300Kč, výše splátky 1 128 Kč, 84 splátek, roční úroková sazba 8,9 %, dle smlouvy o hotovostním úvěru [hodnota] byl poskytnut úvěr bezhotovostním převodem na účet č. [č. účtu], úvěr měl být vrácen nejpozději do 20. 7. 2028 v 84měsíčních splátkách po 1 127 Kč. Dle historie úvěru byl úvěr poskytnut ve výši 70 300 Kč a za období od srpna 2021 do února 2023 byla na úvěr uhrazena celková částka 20 684,26 Kč. Poslední výzvou k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy z [datum] předané téhož dne k poštovní přepravě byla žalovanému zaslaná výzva k zaplacení dlužné částky a zároveň výzva obsahovala upozornění pro případ neuhrazení dlužné částky, že tato výzva je zároveň odstoupením od smlouvy. Žalovanému byla zaslaná předžalobní upomínka ze dne 4. 4. 2024, která byla předaná dle podacího lístku téhož dne k poštovní přepravě.
4. Po poučení dané žalobkyni při jednání soudu dne [datum] dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. k nutnosti navržení důkazu k prokázání řádného prověřování úvěruschopnosti žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, předložila listinu označenou jako transakční historie účtu.
5. Z této listinného důkazu bylo zjištěno číslo účtu [č. účtu], majitel účtu [Jméno žalovaného] a zaevidované transakce v období od 2. 10. 2020, kdy byl účet zřízen, V době do 21. 12. 2020 byla dne 6. 10. 2020 připsaná částka 505 000 Kč (poskytnutý úvěr), dne [datum] byla odepsaná částka -344 809 Kč a dne [datum] částka ve výši -88 125 Kč obě identifikované jako odchozí platby do jiné banky, dne [datum] byla odepsaná částka -7 353,13 Kč (úvěr-úhrada splátky, další odchozí platby celkem -2 200 Kč byly identifikovány jako platby [právnická osoba] platba přes GOPAY, platba kartou ve výši -886 Kč bez její identifikace, další odchozí platby do jiné banky ([jméno FO]). V tomto období byla připsaná částka dne [datum] ve výši 8 000 Kč od [jméno FO], dne [datum] ve výši 120 Kč od [jméno FO], dne [datum] ve výši 500 Kč od [právnická osoba]. Zůstatek ke dni [datum] byl ve výši 1 097,36 Kč. V roce 2021 je před poskytnutím úvěru ([datum]) evidován výběr z bankomatu ve výši -1 000Kč, poplatek za výběr – 29 Kč a připsaná částka dne [datum] ve výši 1 000 Kč od [jméno FO], zůstatek k tomuto dni byl ve výši 1 068 Kč. Další transakce jsou evidovány až od [datum], a to příchozí platby od [jméno FO] dne [datum] ve výši 200 Kč a dne [datum] ve výši 2 400Kč, výdaje od 13. 12. 2021 do 24. 12. 2021 byly dne [datum] ve výši -8 160 Kč a ve výši -1 127 Kč (obě úvěr/úhrada splátky), dne 24. 12. 2021 výběr z bankomatu, zůstatek k [datum] byl ve výši -964,81 Kč. V roce 2022 je evidován příjem 26 000 Kč (poskytnutí úvěru 3. 1. 2022), odchozí platba pro [jméno FO] ve výši -5 000 Kč, další výdaje bez specifikace, zůstatek k [datum] byl ve výši 1 000 Kč a záporný zůstatek k [datum] byl -1 000 Kč.
6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. V posuzovaném případě se nárok opírá o tvrzení, že byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne [datum], jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta prvá poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Poskytovatel nezvážil situaci týkající se nakládání s finančními prostředky ze strany žalovaného, když na účtu žalovaného byl před poskytnutím úvěru vykázán zůstatek ve výši 1 068 Kč, na účet žalovaného byly připsány částky z poskytnutého úvěru ([datum]), nepravidelné částky od [jméno FO] v různé výši, aniž by byl zřejmý důvod těchto plateb, výdaje byly evidovány bez bližší specifikace a účelu plateb. Z mezi uvedenými transakcemi není evidován pravidelný zdroj příjmů žalovaného, zaznamenané částky o příjmech byly z poskytnutého úvěru nebo od [jméno FO], o těchto platbách nelze učinit závěr, že se by se mělo jednat o pravidelné platby. Zůstatky jsou zaznamenány v minimální výši, před poskytnutím úvěru ve výši 1 068 Kč, k [datum] je vykázán záporný zůstatek. Deklarovaný měsíční příjem žalovaného ve výši [hodnota] Kč nebyl doložen (pracovní smlouvou, výplatními páskami), nebyly ověřovány faktické výdaje žalovaného. Za situace, kdy zůstatek na účtu žalovaného byl vykázán ve výši 1 068 Kč, pravidelné příjmy, než jak bylo uvedeno shora, nebyly doloženy, je zřejmé, že žalovanému se nedostávalo finančních prostředků na jakékoliv jiné (náhlé, nenadálé) potřeby, kromě zabezpečení základních potřeb. Na základě takto nesprávného a nedostatečného hodnocení žalobkyně nemohla dojít k závěru, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.
8. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním apod.). Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
9. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Žalobkyně ani po předložení důkazu v návaznosti na poučení podle § 118a o. s. ř. k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neprokázala, že žalobkyně náležitě prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Získal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. V projednávané věci bylo doloženo čerpání peněžních prostředků ve výši 70 300 Kč, žalovaný uhradil 20 684,26 Kč, výše bezdůvodného obohacení je 49 615,74 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, když tento nárok má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V případě neplatné smlouvy z ní účastníci nemohou vyvozovat žádná práva a povinnosti, které by s ní byly jinak spojeny, tedy i prodlení. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 10. 4. 2024, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 4. 4. 2024 podaným k poštovní přepravě téhož dne. dne. V souladu s ustanovením § 573 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se má se za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání. V řízení pak nebylo prokázáno jiné datum, kdy výzva došla žalovanému. Žalovaný se dostal do prodlení od 10. 4. 2024. Důsledně tomu, co je výše uvedeno, soud ve zbývající výši žalobu zamítl. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše dlužné částky, doby prodlení a uložil žalovanému zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
10. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení měla žalobkyně úspěch částečný. Žalobkyni tak soud přiznal poměrné náklady řízení v celkové výši 15 473,83 Kč (69,12 %) z celkových nákladů řízení ve výši 22 386,90 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 348 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za čtyři úkony právní služby po 3 460 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, část u jednání soudu dne [datum]), tři režijní paušály po 300 Kč, jeden režijní paušál ve výši 450 Kč, náhrada za zameškaný čas ve výši 1 200 Kč (8 půlhodin po 150 Kč), cestovné k jednání soud (207 Kč (autobus [adresa] a zpět) a 21 % DPH ve výši 3 441,90 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.
11. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.