Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 4 180,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 010 Kč od 2. 5. 2023 do 27. 3. 2024 a z částky 3 010 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 924,22 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podanou žalobou se domáhala po žalované zaplacení částky 14 180,75 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz smlouvu o úvěru č. [hodnota] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do ve výši 10 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovanou objednané volitelné služby. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [Anonymizováno] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje na základě, kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost, dále žalobkyně učinila dotazy do jednotlivých registrů, centrální evidence exekucí, rejstříku insolvencí před vyhodnocením úvěruschopnosti žalované, rovněž vycházela z informací od dlužníka, žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 24 920 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen na účet č. [č. účtu] dne [datum] v částce 10 000 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila volitelné služby, služba “[typ] ” za poplatek ve výši 110 Kč, splatnost úvěru nastala dne 1. 5. 2023. Žalovaná ničeho neuhradila a dostala se do prodlení. Žalobkyně požaduje zaplacení částky ve výši 13 010Kč sestávající z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč, poplatku za službu „[typ] “ ve výši 110 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 010 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně od 2. 5. 2023 do 31. 7. 2023 ve výši 1 170,75 Kč. Dne 24. 3. 2024 byla žalované zaslána předžalobní výzva.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.
3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k jednání nařízenému na den [datum] se nedostavila, ač byl řádně předvolaná a ani včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, proto soud věc projednal a rozhodl podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti, vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svoji neúčast u nařízeného jednání nařízeného omluvila a souhlasila s jednáním bez její přítomnosti.
4. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním datovanou dne [datum], všeobecné obchodní podmínky platné, sazebník platný od 1. 12. 2021, výpis o posouzení úvěruschopnosti, listinu nazvanou identifikované příjmy. Z předložených listin vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. V rámci volitelných služeb si dlužník zvolil službu “[typ] ” ve výši 110 Kč, dlužník se zavázal splatit i poplatek za sjednání úvěru ve výše 2 900 Kč. Žalovaná se měla zavázat celkovou částku zaplatit do 1. 5. 2023. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]. bylo zjištěno, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z celkového počtu tří členů ve společně hospodařící domácnosti z toho s příjmem dva členové domácnosti , z výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky ve výši [hodnota] Kč, z výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení ve výši [hodnota] Kč, ostatních zbytných výdajů ve výši [hodnota], z výše ověřeného čistého měsíčního příjmu [hodnota] Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem [hodnota] Kč, dále z rezervy pro výdaje ve výši [hodnota], z vypočtených minimálních výdajů [hodnota] Kč, disponibilního příjmu ve výši [hodnota] Kč.
5. Listina nazvaná identifikované příjmy obsahuje sdělení, že příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce a následuje seznam nazvaný jako příjmové transakce, k jednotlivým částkám je přiřazeno datum, a to za období od 19. 3. 2022 do 17. 3. 2023. Ze zprávy [banka]. bylo zjištěno, že na účet uvedený ve smlouvě jako účet žalované byla [datum] připsána částka 10 000 z účtu žalobkyně. Žalovaná byla vyzvaná zástupcem žalobkyně k vrácení žalované částky dopisem ze dne 24. 3. 2024 podaným k poštovní přepravě dle podacího lístku dne 24. 3. 2023.
6. V posuzovaném případě žalobkyně uplatněné nároky odvozuje z tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne [datum], jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V této smlouvě se žalovaná měla zavázat k vrácení částky do 1. 5. 2023. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/2013 (CA Consumer Finance SA v. I. B. a další) vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Z provedeného dokazování vyplývá, že věřitel měl k dispozici informace od žalované k osobním a majetkovým poměrům. K majetkovým a osobním poměrům žalované nebyly soudu předloženy žádné doklady ani z předložených listinných důkazů nelze učinit zjištění k posouzení úvěruschopnosti žalované. Věřitel dle listiny „Identifikované příjmy“ předložil soupis částek, příjmy měly být doloženy prostřednictvím bankovního výpisu, tento nebyl soudu předložen, jednotlivé částky nejsou nijak identifikovány, není zřejmý zdroj těchto částek ani zda se jedná o pravidelný příjem. Pokud jde o výdaje žalované tyto nebyly soudu ani věřiteli doloženy, nebyly tedy nijak prověřeny. Prověření úvěruschopnosti žalované dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Dále ohledně tvrzeného uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetu), se žalobkyně omezila na předložení smlouvy o úvěru a obchodních podmínek, avšak ani jedna z uvedených listin neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou žalobkyně komunikovala, je právě žalovaná v této věci. Z nepodepsané smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně předložila, nebylo možno učinit jednoznačný závěr o obsahu vzájemných ujednání smluvních stran, z nichž se nároky žalobkyně odvíjejí a žádným důkazem nebylo prokázáno, že se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, poplatek za sjednání úvěru ve výši 2 900 Kč do 1. 5. 2023. Z tvrzení žalobkyně a listin, které žalobkyně předložila, soud uzavřel a vzal za prokázané, že žalovaná nezaplatila ničeho, ač bylo prokázáno, že jí částka 10 000 Kč byla žalobkyní vyplacena na účet vedený na její jméno.
8. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovaná odsouhlasila předložené znění smlouvy o úvěru, z něhož žalobkyně své nároky odvozuje a řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, o jiném právním posouzení. Zprávou banky bylo prokázáno, že částka 10 000 Kč byla od žalobkyně na účet žalované připsána. Žalovaná se k jednání nedostavila, netvrdila jiný důvod poskytnutí této částky. Soud proto shledal na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč a uložil jí povinnost k zaplacení této částky včetně zákonného úroku z prodlení z této částky. Žalovaná byla vyzvaná k úhradě dlužné částky ve výzvě k plnění ze dne 24. 3. 2024 podané k přepravě téhož dne. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se žalovaná dostala do prodlení od 28. 3. 2024. V řízení pak nebylo prokázáno jiné datum, kdy výzva došla žalované. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. I v případě, že by bylo prokázáno uzavření smlouvy, nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované a z tohoto důvodu by byla smlouva neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Na výši bezdůvodného obohacení by se ničeho neměnilo.
9. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci měla žalobkyně částečný úspěch. Žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 924,22 Kč (41,04 %) z celkových nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (§ 14b), odměnu za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), tři režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH. Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.
10. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.