Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 999,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 990,18 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení, částku 540,95 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 1 800 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku ve výši 1 646 Kč k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svým návrhem a doplněním návrhu domáhala proti žalovanému zaplacení částky s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli, smlouvu o bankovních službách [číslo] v rámci této byla sjednána dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách. Dle této dispozice byl žalobkyní pro žalovaného veden běžný účet spojený se službou Flexikredit (včetně využívání platební karty), na jejímž základě mohl žalovaný běžný účet tzv. přečerpat, a tedy mohl čerpat z běžného účtu úvěr. Úvěrový produkt není běžným úvěrem, jedná se o tzv. kontokorentní úvěr, žalovaný měl stanovený rámec, kolik může čerpat, žalovaný se smluvně zavázal dosahovat příjmu na účet ve výši alespoň 50 % povoleného úvěrového limitu. Ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních podmínek produktu Flexikredit, byla mu služba Flexikredit výpovědí zrušena a žalobkyně přistoupila k zesplatnění pohledávky a prohlásila dlužnou částku ve výši 16 790,18 Kč za splatnou ke dni 7. 12. 2021. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti klienta o úvěr, z příjmu žalovaného ve výši 12 500 Kč, žalovaným zároveň byl uvedl celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 80 000 Kč, žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Pokud se jedná o statisticky stanovené výdaje žalovaného, žalobkyně vycházela z částky 4 568,25 Kč. Žalobkyně schválila Dispozici ke smlouvě, byla sjednána služba Flexikredit s úvěrovým rámcem ve výši 12 000 Kč a s měsíční splátkou ve výši 248,90 Kč. Získané informace ověřila nahlédnutím do databází BRKI, NRKI, a insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR a jiné. Zároveň žalobkyně zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. Žalovaný načerpal celkem 14 990,18, na úvěr žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje uhrazení načerpané neuhrazené jistiny úvěru v částce 14 990,18 Kč, úrok z prodlení počítaným z částky dlužné jistiny a kapitalizovaný ke dni [datum] v částce 540,95 Kč (úrok z prodlení počítaný v zákonné sazbě z částky jistiny do 25. 5. 2022, přičemž žalobce je oprávněn požadovat jen část úroku, která by mu dle zákona náležela) a částku 1 800 Kč tvořenou dílčími poplatky předepsanými žalovanému. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky
2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.
3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum], dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne [datum], žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], zvláštní ujednání o kontokorentním úvěru Flexikredit ze dne [datum], informace k žalovanému, výsledku lustrace v centrální evidenci exekucí, výpisů z běžného účtu, výpisů z úvěrového účtu, platební historie, oznámení o zesplatnění ze dne 9. 12. 2021 základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru, všeobecných produktových podmínek, sazebníku poplatků soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o bankovních službách [číslo] v rámci sjednána dispozice ke smlouvě žalobkyní pro žalovaného veden běžný účet č. [bankovní účet] spojený se službou Flexikredit s úvěrovým rámcem ve výši 12 000 Kč, měsíčním kreditním příjmem ve výši 50 % povoleného limitu a s měsíční splátkou ve výši 248,90 Kč. Dle vyjádření žalobkyně, doložených výpisů z úvěrového účtu č. 2021, 2021, 2021, 2021, 2021, 2022, 2022, 2022, 2022, umořovací tabulky, platební historie žalovaný čerpal 14 990,18 Kč, ničeho neuhradil. Žalovaný v žádosti o povolení debetního zůstatku FLEXIKREDIT uvedl, že je svobodný, zaměstnavatele, pracovní poměr na dobu neurčitou, bydlení u rodičů, žádnou vyživovací povinnost, průměrný čistý měsíční příjem 12 500 Kč, celkový příjem domácnosti 80 000 Kč. Žalobkyně vycházela při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, dále z podílu 25 % na nákladech bydlení, z dosavadních externí splátky 161Kč. Oznámením o zesplatnění ze dne 9. 12. 2021 žalobkyně oznámila z důvodu opakovaného porušování smluvních ujednání prohlásila úvěr na částku 14 990 Kč ke dni 7. 12. 2021 za splatný a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 16 790,18 Kč do 23. 12. 2021. Z výpisů z běžného účtu č. [bankovní účet] žalovaného z roku 2020 [číslo] z roku 2021 [číslo] bylo zjištěno, že na uvedené účty byly připisovány částky pod specifikací okamžitá úhrada a odepisovány platby rovněž se specifikací okamžitá úhrada, dále úrok – povolený debet, poplatek-kontokor. úvěr, ve výpisech za jednotlivé měsíce je vždy vykazován záporný zůstatek, kromě výpisu za měsíc leden 2021. Žalovanému byla zaslaná předžalobní upomínka ze dne 27. 5. 2022 předaná dle podacího lístku k poštovní přepravě ze dne 27. 5. 2022.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. V posuzovaném případě se nárok opírá o tvrzení, že byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne [datum], jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta prvá poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, nezvážil situaci týkající se nakládání s finančními prostředky ze strany žalovaného, když na účtu žalovaného byly vykazovány konečné záporné zůstatky, na účet žalovaného byly připsány vložené částky bez bližší specifikace, o uvedených vkladech na účet nelze učinit závěr, že se by se mělo jednat o pravidelné platby, deklarovaný měsíční příjem žalovaného nebyl doložen (pracovní smlouvou, výplatními páskami), rovněž výdaje uvedené ve výpisech z běžného účtu nejsou specifikovány, kromě informace, že se jedná o okamžitou úhradu. Ze strany žalobkyně nebyly ověřovány faktické výdaje žalovaného. Žalobkyně vycházela ze statisticky stanovených výdajů žalovaného, ve výši 4 568,25 Kč. Pokud jde o náklady na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře a nařízení vlády č. 349/2019 Sb. výše normativních nákladů na bydlení pro rok 2020 je stanovena vyšší částkou než žalobkyní zvažovaná částka výdajů. Za situace, kdy měsíční zůstatky na účtu žalovaného byly záporné, je zřejmé, že žalovanému se neostává finančních prostředků na jakékoliv jiné (náhlé, nenadálé) potřeby, kromě zabezpečení základních potřeb. Jakýkoliv, byť minimální výkyv v příjmu, např. při pracovní neschopnosti, by znamenal citelný zásah do takto vystavěné bilance příjmů a výdajů. Na základě takto nesprávného a nedostatečného hodnocení žalobkyně nemohla dojít k závěru, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.
6. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním apod.). Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
7. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Získal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. V projednávané věci bylo doloženo čerpání peněžních prostředků ve výši 14 990,18 Kč, žalovaný žádnou částku na úvěr neuhradil, výše bezdůvodného obohacení je 14 990,18 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, když tento nárok má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V případě neplatné smlouvy z ní účastníci nemohou vyvozovat žádná práva a povinnosti, které by s ní byly jinak spojeny, tedy i prodlení. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné jistiny od 22. 12. 2021, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 9. 12. 2021 podaným k poštovní přepravě dne 10. 12. 2021. V souladu s ustanovením § 573 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se má se za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání. V řízení pak nebylo prokázáno jiné datum, kdy výzva došla žalovanému. Žalovaný se dostal do prodlení od [datum], žalovanému byla uložena povinnost zaplatit úrok z prodlení v kapitalizované částce 540,95 Kč za období od 22. 12. 2021 a dále od 26. 5. 2021 ve výši 8,5 % ročně z částky 14 990,18 Kč do zaplacení. Důsledně tomu, co je výše uvedeno, soud ve zbývající výši žalobu zamítl. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše dlužné částky, doby prodlení a uložil žalovanému zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení měla žalobkyně úspěch částečný. Žalobkyni tak soud přiznal poměrné náklady řízení v celkové výši 1 646 Kč (73,09 %) z celkových nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (§ 14b) za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), tři režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 252 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.
9. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.