Výrok
I. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 49 916,63 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 765,10 Kč od 10. 5. 2016 do 22. 11. 2022, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 196,76 Kč od 10. 5. 2016 do 22. 11. 2022, úrok 16,9 % ročně z částky 47 140,45 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 47 140,45 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 49 916,63 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba].[IČO] IČO, ) uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru č. [číslo] na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 329,71 Kč počínaje dnem 20. 6. 2016, úvěr byl žalovanému poskytnu dne [datum] bezhotovostním převodem prostředků na účty konsolidovaných závazků. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 22. 11. 2022. Pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na společnost[Anonymizováno] [právnická osoba].[IČO] IČO, , a dále smlouvou ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaná požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 47 140,45 Kč, smluvní poplatky ve výši 2 776,18 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 5 765,10 Kč od 10. 5. 2016 do 22. 11. 2022, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 196,76 Kč od 10. 5. 2016 do 22. 11. 2022, úroku 16,9 % ročně z částky 47 140,45 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 47 140,45 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný čerpal [datum] částku ve výši 97 835,57 Kč a částku 52 164,43 Kč celkem ve výši 150 000 Kč a na předmětný úvěr uhradil částku ve výši 226797,94Kč. Původní věřitel při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem, byly kontrolovány dostupné informace v interních a externích databázích. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta byl porovnáván jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila.
2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.
3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání soudu nařízenému na den [datum] se nedostavil, ani nepožádal včas z důležitého důvodu o odročení, ač byl k jednání řádně předvolán. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, konsolidace půjček ze dne [datum], všeobecných produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěr účinných od [datum], základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru účinných od [datum], oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 11. 2022 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. [číslo] na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč za účelem úhrady dluhů sjednaných žalovaným a bankou evidovaných na úvěrovém účtu č. [č. účtu] ve výši 97 835,57 Kč a zbývající část jistiny úvěru byla poskytnuta neúčelově ve prospěch běžného účtu č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 329,71 Kč počínaje dnem 20. 6. 2016, roční úroková sazba byla ve výši 16,90 % p.a. celková částka splatná spotřebitelem k datu uzavření smlouvy byla 260 806,30 Kč. Ve výpisu z úvěrového účtu ze dne [datum] byl vykázán konečný zůstatek jistiny ve výši 47 140,45 Kč a splatné poplatky, pojištění, pokuty ve výši 2 776,18 Kč.
5. Z žádosti o úvěr, potvrzení o příjmu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, platební historie soud zjistil, že žalovaný byl rozvedený, platnost povolení k trvalému pobytu měl do [datum], dosahoval příjmu ve výši [částka], příjem byl doložen potvrzením o příjmu ve výši [částka], bydlel v nájmu, měl závazek u společnosti [právnická osoba]., ve výši [částka] dle úvěrové smlouvy měsíční splátka činila [částka]. Věřitel při prověřování úvěruschopnosti žalovaného hodnotil čistý měsíční příjem žalovaného ve výši [částka], pracovní poměr uzavřený na dobu určitou, měsíční příjem domácnosti ve výši [částka], nájemní bydlení, dosavadní externí splátka ve výši [částka], výsledná měsíční splátka při úvěru 150 000 Kč byla vyčíslená ve výši 3 056,71 Kč. Z platební historie ke smlouvě č. [číslo] bylo zjištěno, že úvěr byl čerpán dne [datum] částkami ve výši 97 835,57 Kč a ve výši 52 164,43 Kč, smlouva byla ukončena 22. 11. 2022, na předmětný úvěr uhradil částku ve výši 226 797,94 Kč.
6. Ze smluv o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o úplatě ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným společnosti [právnická osoba]., postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 9. 2023, zásilka byla předána k poštovní přepravě na 26. 9. 2023. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], v seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávku za žalovaným společnost [právnická osoba]. postoupila žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno ve výzvě k úhradě ze dne [datum], zásilka byla předána k poštovní přepravě na 9. 10. 2023.
7. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, zejména pokud jde o výdaje žalovaného. Původní věřitel vycházel ze statistických výdajů, faktické výdaje žalovaného nezohlednil, a to ani za situace, kdy již existující závazky u společnosti [právnická osoba]. při výši měsíční splátky ve výši [částka] žalovaný řešil konsolidací závazku novým úvěrem při vyšší měsíční splátky [částka], na straně žalovaného hodnotil uzavření pracovního poměru na dobu určitou, žalovaný sám další výdaje v žádosti neuvedl, uváděné výdaje domácnosti ve výši [částka] nedoložil. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně založila svůj výpočet na základě příjmu žalovaného a neověřeného příjmu domácnosti na jedné straně a na statisticky stanovených výdajích na straně druhé, nelze takové posouzení úvěruschopnosti hodnotit jako souladné se zákonem. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného se právní předchůdkyně žalobkyně měla věnovat o to pečlivěji, když žalovaný jí již v tu dobu splácel dříve poskytnutý úvěr měsíčně splátky ve výši [částka], který řešil jeho konsolidací novým úvěrem.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 a z judikatury Nejvyššího soudu. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného, o jiném právním posouzení.
9. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému byly ve smlouvě uvedené finanční prostředky poskytnuty. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovanému byla poskytnuta částka 150 000 Kč bez právního důvodu, došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, přičemž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný zaplatil celkem částku 226 797,94 Kč, tedy tento nárok byl již zcela splacen, a proto soud žalobu zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.