Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 34 000 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ohledně částky 21 318 Kč, ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 13 600 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 766 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek ve výši 553 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Lounech.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 47 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 47 600 Kč od 18. 2. 2024 a částku 7 718 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka v celkové výši 34 000 Kč pěti bankovními převody v červenci a listopadu 2023 na účet žalovaného č. [č. účtu]. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný měl splácet každý měsíc úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, a to nejpozději k 20. dni v měsíci. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 34 000 Kč, úrok v kapitalizované výši 13 600 Kč a smluvní pokuta v částce 7 718 Kč.
2. Soud ve věci nařídil jednání na den 30. 4. 2025, ze kterého se právní zástupce žalobkyně omluvil a žalovaný se jednání nezúčastnil, když mu předvolání bylo doručeno vhozením do schránky dne 26. 3. 2025. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3. o.s.ř., když vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.
3. Po provedeném dokazování bez účasti účastníků řízení dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. [hodnota] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 34 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z předložené kopie občanského průkazu, když tato fotokopie byla soudu také doručena včetně kopie dokladu o veřejném zdravotním pojištění a ověřením jeho bankovního účtu. Dle dokladů o vyplacení úvěru a zprávy [právnická osoba]. ze dne [datum] má soud za prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal v průběhu měsíce července 2023 a měsíce listopadu 2023, a to šestnácti dílčími platbami v celkové výši 34 000 Kč. Z listiny zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 76 408 Kč jako dlužné částky z úvěru č. [hodnota] ke dni [datum]. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou.
4. K tvrzení žalobkyně, že řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného soud provedl důkaz pouze předloženým výpisem z účtu žalovaného za období od února do července 2023 s tím, že žádné další podklady k posouzení úvěruschopnosti nebyly k žalobě připojeny a tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.. Z předloženého výpisu z účtu navíc vyplývá, že žalovaný má mnoho různých finančních závazků, opakovaně čerpá různé typy úvěrů a rovněž se opakovaně ve značné míře věnuje online sázení.
5. Pokud pak jde o tvrzení, že žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databází, ISIR, CEE, CRKI a BRKI, tyto skutečnosti nebyly prokázány, neboť žalobkyně k jejich prokázání nenavrhla žádné důkazy a vzhledem k absenci žalobkyně na jednání soudu nebylo možno ji poučit ve smyslu § 118a o. s. ř.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že vůle žalovaného a žalobkyně směřovala k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, avšak smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že před uzavřením smlouvy dostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Žalobkyně sice prokázala, že se úvěruschopností žalovaného zabývala a prokázala, že měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za období od února do července 2023, avšak z provedeného dokazování nijak nevyplynula celková osobní situace žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, nejsou nijak prokázány výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy, a to výdaje pravidelné, měsíční. Z uvedeného důkazu lze mít pouze orientační přehled o příjmech a výdajích s tím, že z tohoto jednoznačně vyplývá rizikové a nezodpovědné finanční chování ze strany žalovaného. Z provedeného dokazování nijak nevyplynulo, zda žalovaný má nějaké další dluhy, splácí pravidelně úvěry, půjčky, leasingy či zda se ho týkají případně nějaké exekuce. Z provedeného dokazování ani nijak nevyplynulo, zda má žalovaný vyživovací povinnosti, případně v jaké výši. Z žádného důkazu tak není prokázáno, že by se žalobkyně zabývala jeho závazky a tyto ověřovala. Soud má za to, že nelze při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jen z výše jeho příjmů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
14. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla v daném případě spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 000 Kč tedy částku, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a současně uložil žalovanému vrátit tuto částku žalobkyni spolu se zákonným úrokem z prodlení, když ve zbývajícím rozsahu byl nucen žalobu zamítnout, a sice ohledně kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 13 600 Kč a souvisejícího zákonného úroku z prodlení z této částky od 18. 2. 2024 do zaplacení a ohledně kapitalizované smluvní pokuty ve výši 7 718 Kč.
15. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci toliko částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělil tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 766 Kč a uložil žalovanému zaplatit tuto částku do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokátka sídlem [adresa].
16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v souvislosti s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zaplatila soudní poplatek ve výši 2 213 Kč, pro nepřiměřenou výši smluvního úroku nebyl elektronický platební rozkaz vydán, důsledně tomu soud uložil žalobkyni doplatit soudní poplatek ve výši 553 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Lounech. Celková výše soudního poplatku byla žalobkyni přiznána viz. bod 15.