Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22.03.2020 do zaplacení ve výši 10%, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 2 845 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce [titul] [jméno] [jméno].
III. Co do částky 7 130 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá.
Odůvodnění
1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalobci proti žalovanému přiznal částku 47 130 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky od 22.03.2020 a náhradu nákladů řízení s tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 20.12.2019 mezi společností [právnická osoba] Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 21.11.2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 47 129,60 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do 21.03.2020. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce [webová adresa]. Žalovaný před upomínky dluh nezaplatil, a proto žalobci nezbylo, než se obrátit na soud.
2. Soud ve věci nařídil jednání.
3. Z listiny označené jako platební informace právního předchůdce žalobce bylo zjištěno, že 21.11.2019 žalovaný vybral 2x 20 000 Kč. Byla mu dále naúčtována částka 250 Kč jako náhrada účelně vynaložených nákladů a částka 6 879,60 Kč od 21.03.2020 jako úroky za období čerpání.
4. Soud dále provedl důkaz smlouvou o revolvingovém úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ze dne 21.11.2019 bez podpisu stran, dále smlouvou o postoupení pohledávek, standardní informací o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce a oznámením o postoupení pohledávky, z něhož se zjistilo, že dopisem ze dne 03.08.2020 byl žalovaný upozorněn na změnu v osobě věřitele.
5. Ze zprávy [bankovní ústav] [anonymizováno] bylo zjištěno, že majitelem osobního účtu [bankovní účet] byl [celé jméno žalovaného].
6. Z výpisu z téhož účtu bylo zjištěno, že dne 21.11.2019 došla od právního předchůdce žalobce na účet žalovaného platba 2x 20 000 Kč.
7. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce firmou [právnická osoba] se sídlem na [země] dne 21.11.2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč a částka 7 129,60 Kč mu pak byla naúčtována jako poplatek a úrok z prodlení. Dluh měl žalovaný vrátit nejpozději do 21.03.2020 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce [webová adresa]. Mez právním předchůdcem žalobce a žalobcem pak došlo mj. k postoupení i pohledávky za žalovaným.
8. Soud nejprve především posuzoval, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, jak tvrdil žalobce. Soud tedy posuzoval, zda byla smlouva podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále je OZ) uzavřena distančně.
9. Podle § 562 občanského zákoníku účinného v době poskytnutí peněžních prostředků je písemná forma zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem, nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.
10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že nedošlo k řádnému uzavření smlouvy včetně ujednání o dalších poplatcích. Soudu sice byly předloženy listiny, nazvané„ smlouva“, které však nejsou žalovaným podepsány. Soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky, zachycující obsah souhlasu žalovaného se smluvními ujednáními prokazujícími konkretizaci osoby, která právní úkon učinila. Výpis z účtu žalobce pak není dle závěru soudu postačující projev vůle žalovaného, směřující k uzavření smlouvy.
11. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi účastníky. Je sice možné, že žalovaný sdělil své uživatelské jméno a bližší identifikační údaje, např. emailové kontakty, číslo svého účtu, ale nebylo jednoznačně prokázáno, že by případně nemohlo dojít i k záměně osoby jednajícího. Nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu se všemi důsledky, stanovenými pro elektronický podpis zákonem č. 227/2010 Sb. o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (dále jen zákon o elektronickém podpisu). Žalobce nedoložil, že by žalovaný tímto kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy o úvěru. V daném případě nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného projevující uzavření smlouvy o úvěru tvrzené žalobcem.
12. V daném případě nelze posoudit platné uzavření smlouvy ani v části, týkající se dalších smluvních ujednání o poplatcích.
13. Soud dále upozorňuje na zvýšenou ochranu spotřebitele, a to jednak dle úpravy občanského zákoníku dané v § 815 a následujících a také dané Ústavním soudem (např. nález Ústavního soudu sp. zn. IÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013).
14. Soud tedy žalobu částečně zamítl, když žalobci přiznal pouze částku 40 000 Kč, která představuje nesplacenou částku, která byla žalovanému právním předchůdcem žalobce skutečně poskytnuta a co do zbytku byl návrh zamítnut, když se jednalo o poplatky a úroky z prodlení. Žalobci byl také přiznán zákonný úrok z prodlení od data, kdy se žalovaný ocitl v prodlení.
15. Z předložených listin soud považuje za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému na jeho účet částku 40 000 Kč, které tedy posoudil jako plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 1, 2 OZ, která byla vyplacena na označený účet.
16. Pokud došlo k plnění bez právního důvodu, je žalovaný povinen tuto částku žalobci vrátit. Soud tedy uložil ve výroku I. žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 40 000 Kč spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, odkazujícím na vládní nařízení č. 351/2013 Sb.
17. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160, odst. 1 o.s.ř., když nebyly shledány žádné okolnosti odůvodňující odlišné stanovení lhůty, popř. prodloužení lhůty, či možnost stanovení splátek.
18. V daném případě soud rozhodoval o nákladech řízení podle úspěchu ve věci, tedy § 142 o.s.ř. Žalobce původně žaloval částku 47 130 Kč, když mu byla přiznána pouze ve výši 40 000 Kč, byl tedy úspěšný v 85%. Pokud od této výše je odečteno 15% úspěchu žalovaného, tak žalobce byl úspěšný celkem v 70% Náklady řízení pak žalobce účtoval na soudním poplatku 1 886 Kč, dále 3x odměna á 500 Kč, 3 paušály 100 Kč, 21% DPH 378 Kč podle § 14a vyhlášky číslo 177/1996 Sb. 70% z těchto účtovaných nákladů potom činí částku 2 845 Kč, která jako náklady řízení byla žalobci přiznána.