Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

10 C 306/2025

Soud: Okresní soud v LitoměřicíchDatum rozhodnutí: 10. 9. 2026Č. j.: 10 C 306/2025-59Samosoudkyně: JUDr. Jitka CoufalováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 19. 11. 2026Předmět řízení: o 77 934 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSLT:2026:10.C.306.2025.1
náklady řízeníodstoupení od smlouvyřidičský průkazdokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (8) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 47 104 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 47 104 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 30 830 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 329 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 630 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 6 231 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky 77 934 Kč s příslušenstvím představující nesplacený úvěr poskytnutý žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 19. 7. 2022 (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr/úvěrový limit a žalovaná se jej zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná přes výzvu dluh neuhradila, žalobkyně proto odstoupila od smlouvy. Žalovaná uhradila celkem 52 896 Kč. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy důkladně posoudila úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných informací, příjem žalované činil 29 762 Kč ke dni uzavření smlouvy. Žalobkyně vyhodnotila informace poskytnuté jí žalovanou, následně je konfrontovala s výstupy z registrů, databází; odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu ohledně posuzování úvěruschopnosti.

2. K jednání se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

3. Žalobkyně svůj nárok konstruuje jako právo na vrácení poskytnutého úvěru. Tvrdí tedy, že došlo k uzavření smlouvy a poskytnutí finančních prostředků žalované.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno], sazebníku a všeobecných pojistných podmínek č. [hodnota] -[Anonymizováno] /[Anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr 100 000 Kč s měsíční splátkou bez platby na pojistné 1 712 Kč, RPSN ve výši 11,57 %, roční úrokovou sazbou ve výši 11 % s tím, že žalovaná měla celkem splatit 143 821 Kč bez platby na pojistné.

5. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně eviduje o žalované následující informace: negativní výsledek při lustraci žalované v registru SOLUS, insolvenčním rejstříku; mzda či plat ve výši 29 762 Kč měsíčně čistého, žádné náklady na bydlení, splátky úvěrů 6 132,52 Kč.

6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru Cofiklasik soud zjistil, že se jednalo o neúčelový jednorázový úvěr.

7. Z výpisu z běžného účtu žalované od 29. 5. 2022 do 30. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaná měla příjem 29 762 Kč od [podezřelý výraz] [adresa] a splácela přinejmenším čtyři úvěry splátkami ze dne 18. 6. 2022 v rozmezí od 493,94 Kč do 1 248,91 Kč.

8. Z dokumentů odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 2. 5. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 6. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 6. 5. 2025 žalované výzvu k zaplacení dlužné částky.

9. Z oznámení o prodlení a výzvě k okamžité úhradě dluhu ze dne 12. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení dlužné částky.

10. Z dokumentů vždy označených „první upomínka při prodlení spotřebitele“ ze dnů 11. 11. 2022, 12. 10. 2024 a 11. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

11. Z dokumentů vždy označených „druhá upomínka při prodlení spotřebitele“ ze dnů 12. 2. 2025 a 13. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

12. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne 25. 7. 2025 včetně potvrzení o podání ze dne 28. 7. 2025 soud zjistil, že zástupce žalobkyně dne 28. 7. 2025 zaslal žalované výzvu k úhradě dluhu.

13. Z dokumentu označeného „pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr“ soud zjistil, že se jedná o informační dokument o pojistném produktu.

14. Z dokumentu označeného „zpracování osobních údajů“ soud zjistil, jak žalobkyně zpracovává osobní údaje.

15. Z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2025, č.j. 64 Co 635/2025-52 soud zjistil, že v tam, řešené věci soud posoudil úvěrovou smlouvu jako uzavřenou s tím, že ale nelze pominout obranu žalovaného, který namítl nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti, a proto bude třeba v tomto směru provést další dokazování.

16. Z kopie občanského a řidičského průkazu žalované soud ověřil její totožnost.

17. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách. Žalovaná řádně ani včas neplatila splátky, zbývá uhradit jistinu 47 104 Kč (tj. 100 000 Kč mínus 52 896 Kč), a žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila za žalovanou poplatky, úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení.

18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

28. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti I. B. a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

29. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. 1 upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. 1 by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/2019-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání).

30. Žalobkyně sice uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalované, přičemž příjem žalované činil dle žalobkyně 29 762 Kč měsíčně, využila registry SOLUS, insolvenční rejstřík, žalobkyně též evidovala, že žalovaná nemá náklady na bydlení a splátky úvěrů činí 6 132, 52 Kč měsíčně. Žalobkyně však ani přes poučení dané soudem při jednání dne 15. 7. 2026 nesdělila, nenavrhla důkazy k prokázání svých tvrzení, že posoudila úvěruschopnost žalované. Je nerealistické, že by žalovaná neměla žádné výdaje spojené s bydlením. Žalobkyně nadto neověřila žádné skutečné výdaje žalované, tj. ani její ostatní pravidelné životní náklady (stravování, léky, hygienické potřeby atd.). Dle zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalované již žalovaná splácí jiné úvěry částkou 6 132,52 Kč měsíčně, přičemž však není zřejmé, jaká je celková částka poskytnutého úvěru či zápůjčky, jaká částka a dokdy zbývá k doplacení. Žalobkyně si měla především vyžádat dokumenty (např. daňové přiznání, SIPO; smlouvy o dříve poskytnutém úvěru či zápůjčce) prokazující skutečné veškeré příjmy a výdaje a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení všech skutečných příjmů a výdajů. Žalobkyně vycházela pouze z nerealistických výdajů toliko na ostatní splátky úvěrů (tj. 6 132,52 Kč měsíčně), aniž by zjistila a ověřila výši dalších nutných pravidelných životních výdajů na bydlení, stravu, hygienické potřeby, léky atd. Prohlášení klienta o příjmech a výdajích přitom musí žalobce prověřovat, nestačí se na něj spolehnout, jak plyne z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018. V řízení nebylo žalobkyní prokázáno, že by žalovaný žalobkyni doložil skutečnou výši svých příjmů či výdajů. Soud proto z uvedených důvodů neshledal postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jako dostačující.

31. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně smluvních pokut i úroků zamítl.

32. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku 100 000 Kč, žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila ve výši 47 104 Kč, neboť žalobkyni uhradila jen 52 896 Kč, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat.

33. Občanský zákoník neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, proto je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 2. 5. 2025, danou k poštovní přepravě dne 6. 5. 2025. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. od 14. 5. 2025 je tak žalovaná v prodlení. Žalobkyni proto také podle § 1970 o. z. náleží úrok z prodlení z částky, v níž se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, tj. zákonný úrok z prodlení z částky 47 104 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 14. 5. 2025 do zaplacení; ve zbývající části požadovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 231 Kč, přičemž tato částka představuje 21,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,81 % a úspěchu žalované v rozsahu 39,19 %). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. 10. 9. 2026), tj. částky 93 105,77 Kč, sestávající z požadované částky 77 934 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 329 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 74 734 Kč od 17. 5. 2025 do 10. 9. 2026 ve výši 12 % ročně, tj. 11 842,77 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce 54 614,82 Kč sestávající z částky 47 104 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 14. 5. 2025 do 10. 9. 2026 ve výši 7 510,82 Kč. Obdobně judikoval i Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2021, č.j. 95 Co 192/2020-134.

35. Náklady řízení žalobkyně v částce 28 818,40 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 118 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 77 934 Kč sestávající z částky 4 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 110 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 25. 7. 2025, z částky 4 220 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 20. 8. 2025, z částky 4 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 7. 2026 a z částky 4 220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 9. 2026 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 240 Kč ve výši 4 460,40 Kč. Z částky 28 818,40 Kč pak 21,62 % činí 6 231 Kč.

36. Pokud jde o odměnu za podání žalobkyně ze dnů 23. 3. 2026 a 7. 8. 2026, kterými žalobkyně doplnila žalobu, soud odměnu za takové právní služby nemohl žalobkyni přiznat. Je totiž povinností žalobkyně, profesionála v oboru finančních služeb, tvrdit a navrhnout soudu důkazy k prokázání svých tvrzení zejména ohledně ověření úvěruschopnosti žalované přímo v žalobě. Tato tvrzení a důkazní návrhy tedy měla obsahovat již žaloba, žalobkyně je však soudu postupně předkládala až k výslovné výzvě soudu.

37. Předžalobní výzvu ze dne 25. 7. 2025 soud vyhodnotil jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť ji sice lze považovat za základní skutkový rozbor věci, avšak nikoli za rozbor právní, neobsahuje žádná zákonná ustanovení dopadající na vztah mezi účastníky.

38. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

39. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací