Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 12 435 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 16. 8. 2024 do 27. 10. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 435 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 12. 4. 2024 uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále také jen „smlouva“), a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.[Anonymizováno].cz. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí společně se smluvním úrokem ve výši 40 % p.m. z jistiny. Žalobkyně odeslala žalované částku 15 000 Kč dne 12. 4. 2024 na číslo účtu uvedené žalovanou ve smlouvě: [č. účtu] pod variabilním symbolem: [var. symbol]. Žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně dále žalované účtovala smluvní pokutu ve výši 6 435 Kč. Pokud jde o příslušenství žalobkyně se domáhá smluvního úroku ve výši 40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení. Pokud jde o ověření úvěruschopnosti žalované, žalobkyně uvedla, že žalovaná jí poskytla výpisy z bankovního účtu či případně výplatní listy, žalobkyně lustrovala žalovanou ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes předžalobní výzvu ze dne 19. 10. 2025.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. K jednání, které se ve věci konalo dne 24. 8. 2026 se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvila se, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila podáním ze dne [datum] a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, právní zástupkyně žalobkyně a žalované; vycházel přitom z obsahu spisu.
4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: z dokumentu označeného „smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] “ soud zjistil, že byla vyhotovena listina smlouvy datovaná 12. 4. 2024, kde jako úvěrující je označena žalobkyně a jako úvěrovaný žalovaná, předmětem je úvěr do výše 30 000 Kč, se způsobem poskytnutí na bankovní účet č. [č. účtu], jsou zde uvedeny podmínky poskytnutí úvěru (RPSN ve výši 5 517,16 %, úroková sazba ve výši 40 % p. m.) a jeho splácení. Smlouva však není opatřena podpisem žalované, u jména žalované není ničeho uvedeno.
5. Ze sdělení banky MONETA Money Bank, a.s. ze dne 10. 4. 2026 soud zjistil, že žalovaná byla majitelem účtu č. [hodnota]. Dále, na uvedeném účtu je evidována příchozí platba 15 000 Kč pod variabilním symbolem: [var. symbol] od žalobkyně ze dne 12. 4. 2024.
6. Z dokumentu označeného „[Anonymizováno] “ s transakcemi na běžném účtu žalované soud zjistil, že žalovaná výrazně sázela, např. v měsíci dubnu 2024 se jedná o sázky ve výši celkem 3 150 Kč, aniž by žalovaná měla příjem z pracovního poměru nebo obdobný příjem; v měsíci březnu 2024 se jedná o sázky ve výši celkem 8 800 Kč, příjmy žalované jsou tvořeny dalšími poskytnutými úvěry či zápůjčkami ve výších 2 890 Kč (dne 27. 3. 2024), resp. 10 000 Kč (dne 25. 3. 2024) a částkou 13 000 Kč vyplacenou úřadem práce; v měsíci únoru 2024 jde o sázky ve výši celkem 2 760 Kč, příjem je tvořen částkou 13 000 Kč vyplacenou úřadem práce.
7. Z listiny označené „Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota] “ ze dne 12. 8. 2024 bylo zjištěno, že dne 12. 8. 2024 byl úvěr zesplatněn.
8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2025 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 52 340,61 Kč do tří dnů. Z dokumentu „potvrdenie o podaji doporučenej zásielky“ soud zjistil, že [Anonymizováno] [datum] byla žalované zaslána zásilka.
9. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 12. 4. 2024 soud zjistil, že na účet žalované žalobkyně poukázala částku 15 000 Kč.
10. Z kopií občanského průkazu žalované a průkazu zdravotního pojištění žalované soud ověřil totožnost žalované.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2023 včetně přílohy č. [hodnota] a 11 ke smlouvě o kontokorentním úvěru soud zjistil, že byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi žalobkyní jako postupitelem a postupníkem [právnická osoba].
12. Po skutkové stránce má soud ze sdělení banky MONETA Money Bank, a.s. ze dne 10. 4. 2026 za prokázané, že žalobkyně poukázala žalované na její bankovní účet v dubnu 2024 částku 15 000 Kč, žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky výzvou ze dne 19. 10. 2025, danou k poštovní přepravě dne 21. 10. 2025.
13. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.
14. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
15. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.
16. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.
17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. dospěl k následujícímu závěru:
20. Soud nemá za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena platná smlouva (žalobkyně důkazní břemeno neunesla). Smlouva není opatřena žádným podpisem žalované. Nebylo prokázáno, že by žalovaná podepsala elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu. Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaná mohla seznámit s návrhem a kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsala, že by učinila právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalované, projevující se v uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní.
21. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou platně uzavřena, a tedy nebylo možné žalobě vyhovět. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla platně uzavřena, nebylo možné žalobkyni přiznat další žalované částky ze smlouvy.
22. Dále se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti I. B. a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
23. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.
24. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovanou částku. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že žalovaná jí poskytla výpisy z bankovního účtu či případně výplatní listy, žalobkyně lustrovala žalovanou ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Z dokumentu označeného „ownerInfo“ se však podává, že žalovaná sázela: přinejmenším v měsících únor 2024 až duben 2024 se jednalo o částky v rozmezí 2 760 Kč až 8 800 Kč měsíčně, nadto žalovaná čerpala v uvedeném období přinejmenším dvě další zápůjčky nebo úvěry, dále v dubnu 2024 neměla příjem z pracovního poměru ani obdobný příjem, v únoru a březnu 2024 jí úřad práce poskytl vždy 13 000 Kč. Je tudíž zřejmé, že žalovaná nebyla schopna hradit své měsíční výdaje ze svých příjmů. Žalobkyně ani neověřila všechny konkrétní výdaje žalované např. na splácení jiných úvěrů či zápůjček, hry a sázky, na bydlení, léky, hygienické potřeby, stravu, oblečení atd. Neověřila ani z jakých konkrétních složek se skládal příjem žalované, co konkrétně je částka 13 000 Kč vyplácená v únoru a březnu 2024 úřadem práce. Výše uvedené proto nemohlo postačovat k závěru o úvěruschopnosti žalované, navíc za situace, kdy žalovaná sázela, čerpala další úvěry či zápůjčky. Právě naopak žalobkyně si měla vyžádat prokázání životních výdajů žalované (pravidelných nákladů na bydlení, energie, stravování, hry a sázky atd. a splácení dříve poskytnutých úvěrů či zápůjček) a pravidelných příjmů a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Navíc i prohlášení klienta - žalované musí žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).
25. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že pokud by byla smlouva platně uzavřena, byla by absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu by soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně zamítl.
26. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene, břemene tvrzení mimo jednání či přípravný rok.
27. Pokud jde o jistinu samotnou, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaná ve výši 15 000 Kč na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne 19. 10. 2025, jíž žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů, danou k poštovní přepravě dne 21. 10. 2025. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, plnit měla žalovaná dle výzvy ze dne 19. 10. 2025 do 27. 10. 2025, tj. od 28. 10. 2025 je tak žalovaná v prodlení. Žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku), a to konkrétně ode dne 28. 10. 2025.
28. Zbývající žalobní nároky dle výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán.
29. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, neboť poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je přibližně shodný (úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 49,98 % a úspěch žalované v rozsahu 50,02 %). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. 24. 8. 2026), tj. částky 32 856,02 Kč, sestávající z požadované částky 27 435 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 21 000 Kč ve výši 12,75 % ročně od 16. 8. 2024 do 24. 8. 2026, tj. ve výši 5 421,02 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce 16 422,53 Kč (tj. 49,98 %), sestávající z částky 15 000 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 000 Kč od 28. 10. 2025 do 24. 8. 2026, tj. ve výši 1 422,53 Kč.
31. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.