Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 090 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 13 090 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 090 Kč od 15. 10. 2024 do 1. 12. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 13 090 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 966 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 090 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 26. 7. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále také jen „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr 13 090 Kč, a to převodem na bankovní účet č. [č. účtu] a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz, (dříve www.[Anonymizováno] -[Anonymizováno].cz) na které si žalovaný vybral dle své volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně vyplnil registrační formulář, byla ověřena totožnost žalovaného a ověřena jeho úvěruschopnost doložením příjmu. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením poskytnutého úvěru. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla za žalovaným pohledávka, kterou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 11. 2025 postoupila na společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]., IČO: [IČO], která pohledávku postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný přes výzvu odeslanou dne 25. 11. 2025 žalobkyni ničeho neuhradil.
2. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se ani nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, zástupkyně žalobkyně svou neúčast a neúčast žalobkyně omluvila. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.
3. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů předložených žalobkyní.
4. Z dokumentu označeného „smlouva o spotřebitelském úvěru číslo: ([Anonymizováno])“ včetně Všeobecných obchodních podmínek, standardních informací o spotřebitelském úvěru, vysvětlení k posouzení smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byl vyhotoven dokument - smlouva, kde jako „společnost“ je označena právní předchůdkyně žalobkyně a jako klient žalovaný. Předmětem této smlouvy měl být závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr 13 090 Kč a závazek žalovaného uhradit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr společně se sjednaným úrokem z úvěru. Mezi stranami měla být ujednána RPSN ve výši 4 678,99 %. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet žalovaného č.: [č. účtu]. Smlouva však není opatřena podpisem žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně eviduje o žalovaném následující: svobodný; čistý měsíční hlavní příjem: 26 600 Kč; měsíční výdaje na domácnost: 4 000 Kč a měsíční splátky jiných úvěrů: 0 Kč.
5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 26. 7. 2024 ve výši 990 Kč, potvrzení o provedené platbě ze dne 26. 7. 2024 ve výši 10 000 Kč, potvrzení o provedené platbě ze dne 26. 7. 2024 ve výši 2 100 Kč, soud zjistil, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla poukázána částka 13 090 Kč celkem na účet č. [č. účtu].
6. Ze sdělení banky MONETA Money Bank, a.s. ze dnů 20. 4. 2026 a 28. 4. 2026 soud zjistil, že majitelem účtu a osobou, která je oprávněna nakládat s účtem č. [č. účtu], je žalovaný.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 11. 2025 s výzvou k úhradě dlužné částky do tří dnů, potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 25. 11. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 11. 2025 včetně dodatku č. [hodnota] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně, jako postupitel, uzavřela se společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]., jako postupníkem smlouvu, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávek uvedených v příloze. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 4. 11. 2025 mezi společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. a žalobkyní se podává, že společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]., jako postupitel, uzavřela se žalobkyní jako postupníkem smlouvu, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávek uvedených v příloze. Pohledávka za žalovaným je uvedena v příloze k uvedené smlouvě pod č. [hodnota] (dokument označený „[Anonymizováno].pdf“).
8. Z dokumentu informace o předčasné splatnosti soud zjistil, že výši jistiny právní předchůdkyně žalobkyně eviduje ve výši 13 090 Kč.
9. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud ověřil jeho totožnost.
10. Po skutkové stránce má soud ze sdělení banky MONETA Money Bank, a.s. ze dnů 20. a 28. 4. 2026 za prokázané, že žalovaný je majitelem účtu č. [č. účtu], dále z potvrzení o provedených platbách má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému na jeho bankovní účet celkem částku 13 090 Kč, žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky do tří dnů, a to výzvou ze dne 21. 11. 2025 uvedenou v oznámení o postoupení pohledávky, danou k poštovní přepravě dne 25. 11. 2025.
11. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.
12. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
13. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.
14. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. dospěl k následujícímu závěru:
18. Soud nemá za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena platná smlouva (žalobkyně důkazní břemeno neunesla). Smlouva není opatřena žádným podpisem žalovaného. Nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu. Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaný mohl seznámit s návrhem a kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného, projevující se v uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní.
19. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně uzavřena, a tedy nebylo možné žalobě vyhovět. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla platně uzavřena, nebylo možné žalobkyni přiznat další žalované částky ze smlouvy.
20. Dále se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti I. B. a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
21. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. 1 upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z.
22. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovanou částku. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr doložením příjmu. Žalobkyně ale k těmto tvrzením nenavrhla žádné důkazy ani takové důkazy nepředložila s výjimkou čestného prohlášení, avšak nepodepsaného žalovaným s údajem o čistém měsíčním hlavním příjmu 26 600 Kč, měsíčních výdajích na domácnost 4 000 Kč. Žalobkyně ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně prověřila konkrétní příjmy a výdaje žalovaného např. na splácení jiných úvěrů či zápůjček, na bydlení, léky, hygienické potřeby, stravu, oblečení atd. Výše uvedené proto nemohlo postačovat k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně si i proto měla vyžádat prokázání skutečných příjmů a životních výdajů žalovaného (pravidelných nákladů na bydlení, energie, stravování atd. a splácení dříve poskytnutých úvěrů či zápůjček) a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Navíc i prohlášení klienta - žalovaného musí žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).
23. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že pokud by byla smlouva platně uzavřena, byla by absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu by soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně zamítl.
24. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
25. Pokud jde o jistinu samotnou, z žalobních tvrzení vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 090 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši 13 090 Kč na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalovaný ničeho neuhradil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne 21. 11. 2025, jíž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů, danou k poštovní přepravě dne 25. 11. 2025. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, plnit měl žalovaný dle výzvy ze dne 21. 11. 2025 do 1. 12. 2025, tj. od 2. 12. 2025 je tak žalovaný v prodlení. Žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z.
26. Zbývající žalobní nároky dle výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán.
27. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 966 Kč, přičemž tato částka představuje 75,18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12,41 %). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. 13. 8. 2026), tj. částky 16 144,45 Kč, sestávající z požadované částky 13 090 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 13 090 Kč od 15. 10. 2024 do 13. 8. 2026 ve výši 12,75 % ročně, tj. 3 054,45 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce 14 141,68 Kč (tj. 87,59 %), sestávající z částky 13 090 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 13 090 Kč ve výši 11,50 % ročně od 2. 12. 2025[Anonymizováno] do 13. 8. 2026, tj. ve výši 1 051,68 Kč.
29. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 090 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 21. 11. 2025 a z částky 400 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 2. 2026 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Z částky 2 615 Kč pak 75,18 % činí 1 966 Kč.
30. Řízení bylo zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Porovnáním obsahu jiných návrhů žalobkyně s návrhem na vydání EPR v posuzované věci soud zjistil, že vylíčení skutkových tvrzení je v nich v zásadě totožné, předmětem řízení jsou vždy nároky ze smluv o úvěru či zápůjčce, a text návrhů se liší pouze v proměnných údajích o datech uzavření smlouvy, výši dlužných částek apod. (srov. řízení vedená Okresním soudem v Litoměřicích např. pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Návrhy jsou jinak strukturou textu totožné, opírající se o stejný smluvní a právní základ. Soud tedy má za splněné podmínky stanovené v § 14b odst. 1 písm. a) a. t., tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud se týká rozdílů ve skutkových tvrzeních týkajících se proměnných skutečností, jsou tyto podle názoru soudu v zásadě technického charakteru.
31. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
32. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.