Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 680 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky 3 680 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v celé zbývající části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 14 569,80 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 1 616,65 Kč, v zákonném úroku z prodlení z částky 14 569,80 Kč od 19. 2. 2023 do zaplacení, dále ve smluvním úroku ve výši 11 452,41 Kč, a dále zaplacení smluvní pokuty za prodlení ve výši 3 933,85 Kč. Žalovaná částka 40 029,57 Kč[Anonymizováno] sestává z jistiny 39 438 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 591,57 Kč za prodlení se splácením. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]., IČO: [IČO] dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouvy“), na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč v hotovosti, které se žalovaná zavázala uhradit ve čtrnácti měsíčních splátkách á 3 230 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela, a proto nejpozději ke dni 4. 2. 2023 byl dluh splatný (splatnost poslední předepsané splátky byla 3. 2. 2023). V souladu se smlouvou požaduje žalobkyně i smluvní pokutu ve výši 3 933,85 Kč, za prodlení žalované s platbou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 14 569,80 Kč od 4. 2. 2023 do 1. 11. 2023. Smluvní úrok, poplatek za poskytnutí, inkasní poplatek a náklady na vyhodnocení byly sjednány přímo ve smlouvě. Žalobkyně nabyla pohledávku od své předchůdkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná dle žalobních tvrzení uhradila na svůj dluh částku 21 320 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z provedených listinných důkazů – smlouva o úvěru z 3. 2. 2021 a předpis splátek, výpis úkonů mimosoudního vymáhání z 23. 4. 2024, žádost o půjčku z 3. 12. 2021, standardní informace o spotřebitelském úvěru, podací arch z 10. 4. 2024, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. a žalovaná uzavřeli smlouvu o neúčelovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované dne 3. 12. 2021 částku 25 000 Kč.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohami a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024 s podacím archem ze dne 3. 1. 2024 soud zjistil, že žalovanou pohledávku nabyl žalobce od [právnická osoba]., IČO: [IČO].
5. Soud má za prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o neúčelovém hotovostním úvěru, neboť bylo prokázáno, že obě strany smlouvu podepsaly. Bylo také smlouvou prokázáno, že předchůdce žalobkyně předal žalované částku v celkové výši 25 000 Kč, k jejímuž vrácení ji opakovaně vyzýval.
6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
7. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
12. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., stanoví výši úroku z prodlení.
13. Soud má tedy za to, že nebylo prokázáno uzavření platného smluvního vztahu, neboť žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr, když spoléhání se na tvrzení žalované bez jejich řádného prověření nelze dle ustálené judikatury považovat za splnění dané zákonné povinnosti. Po právní stránce proto soud smlouvu posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 NOZ pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedených důvodů (absolutní neplatnost smlouvy o úvěru) soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobce včetně úroků, smluvních nákladů a smluvní pokuty zamítl.
14. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku 3 680, tj. 25 000 Kč mínus 21 320 Kč (které žalovaná vrátila), dospěl soud při právním posouzení k závěru, že v této výši se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 NOZ má soud za to, že plnění žalobkyně je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat, včetně příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení, který žalobkyni náleží podle § 1970 NOZ ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení.
15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř. a contrario, když žalovaná měla převážný úspěch, ale náhradu nákladů nepožadovala (nevznikly jí).
16. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.