13 C 316/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, smluvní úrok 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne [datum] uzavřela s [právnická osoba], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [právnická osoba] pod obchodní značkou [právnická osoba] ! (dále jen „původní věřitel“) spotřebitelský úvěr č. [hodnota], na jejímž základě žalovaná mohla průběžně čerpat úvěr do úvěrového rámce [částka], za což se žalovaná zavázala hradit smluvní úrok 26,28 % ročně. V případě prodlení s hrazením úvěru byla žalovaná dále povinna hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku a poplatek za odeslání upomínky. Protože žalovaná porušila podmínky z této smlouvy, původní věřitel úvěr zesplatnil k [datum], přičemž žalovaná byla povinna zaplatit celkem [částka]. Pohledávku za žalovanou původní věřitel postoupil nejprve [právnická osoba]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]; [právnická osoba] následně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni.

2. Žaloba byla žalované doručena dne [datum], žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Z dokumentu s názvem Smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že původní věřitel se snažil s žalovanou prostřednictvím komunikace na dálku uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě jí měl být poskytnut úvěrový rámec [částka], za což měla žalovaná platit měsíční splátky min. 5 % z dlužné částky (bez případného čerpání se specifickými podmínkami splácení) k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však [částka]. RPSN bylo vypočteno na 29,69 %; základní úroční sazba pak měla být sjednána na 26,28 %. Smlouva měla být podepsána žalovanou dle tam uvedených údajů „elektronicky“ – s elektronickým podpisem údajné osoby žalované, avšak tento podpis vydal [název] s tím, že je platný pouze dne [datum] od [hodin] do [hodin] se zamýšleným účelem použití „neodvolatelnost“. K identitě žalované bylo v této smlouvě uvedeno rodné číslo, číslo průkazu totožnosti, telefon, e-mail, rodinný stav, počet vyživovaných dětí. Stran majetkové situace žalované bylo v tomto dokumentu uvedeno, že bydlí v domě, bytě (který je momentálně splácen), pracuje od října [Anonymizováno] jako dělník, řemeslník či opravář u [právnická osoba]; čistý měsíční příjem žalované dosahuje [částka], celkový příjem domácnosti je [částka], přičemž celkové náklady domácnosti činí [částka] a finanční závazky (splátky hypoték, úvěru, úvěrových karet apod.) dosahují [částka].

5. K této úvěrové smlouvě původní věřitel vystavil Informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru REVOLVINGOVÝ ÚVER (obsahující popis úvěru a informace o původním věřiteli). Součástí této úvěrové smlouvy měly být Specifické podmínky č. [hodnota], Všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb, Produktové podmínky pro revolvingové úvěry a Sazebník pro úvěry platný od [datum].

6. Poskytnutí úvěru bylo ze strany původního věřitele potvrzeno přípisem ze dne [datum] s tím, že číslo úvěrového účtu je [Anonymizováno].

7. Stran čerpání tohoto úvěru byl soudu předložen „výpis“ Číslo úvěru: [Anonymizováno] [jméno FO], v němž bylo uvedeno mj. následující: , název8. Z důvodu údajného neplnění podmínky ze strany žalované původní věřitel od úvěrové smlouvy odstoupil dopisem ze dne [datum].9. Z notářského zápisu č. [Anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil [právnická osoba]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalobkyni, přílohy č. [hodnota], Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vystavené [právnická osoba] (daného k poštovní přepravě [datum]), Dohody o úplatě ze dne [datum], Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne [datum] soud ověřil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z Ceníku pro soukromou klientelu soud zjistil sazebník a úroky [právnická osoba].10. Žalobkyně pak žalovanou vyzývala k úhradě svých dluhů předžalobní výzvou ze dne [datum], kterou byla dána k poštovní přepravě dne [datum].11. Z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.12. Stran posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně dokument Protokol o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od [právnická osoba] “ vyhotovený [právnická osoba], podle něhož žalovaná na žádosti uvedla příjem ve výši [částka], banka však počítala s celkovými příjmy ve výši [částka]. Stran výdajů sice žalovaná měla uvést [částka], avšak původní věřitel s ohledem interní informace počítal s částkou [částka]. Původní věřitel rovněž zjistil, že žalovaná má další úvěr s celkovou splátkou [částka]; celkové nové splátkové zatížení s přihlédnutím k předmětnému úvěru proto činilo [částka]. Příjem klienty tak byl vyhodnocen jako dostatečný, neboť jí mělo zbývat [částka] k pokrytí životních nákladů.13. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.14. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.15. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku „K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“17. Podle § 562 odst. 1 o. z., „Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ Podle § 562 odst. 2 o. z. „Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.“18. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS“), elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle odst. 2 kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.19. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen „adaptační zákon“), k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.20. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od [datum]) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.23. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.24. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.25. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.26. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.27. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel se s osobou vystupující pod identitou žalované snažil uzavřít úvěrovou revolvingovou smlouvu na částku [částka]. Nemá však za to, že by došlo k vlastnímu uzavření úvěrové smlouvy, natož aby tato byla posouzena jako platná.28. Výklad ustanovení § 561 a 562 občanského zákoníku stran náležitostí elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne ze [datum], č. j. [spisová značka], v němž dospěl k závěru, že „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem…. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“29. Soud má za to, že výše uvedené závěry stran „neakceptovatelnosti“ prostého elektronického podpisu prostřednictvím webové aplikace původního věřitele, k níž nemá soud jakékoli bližší informace, jsou aplikovatelné i v projednávané věci. Soud nepřehlíží, že podpis prostřednictvím webové aplikace spadá pod rozsah tzv. prostého podpisu, která představují „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“ (srov. definici elektronického podpisu obsaženou v nařízení EU č. 910/2014), avšak takovýto typ elektronického podpisu ve skutečnosti vůbec nic neříká (a hlavně nezaručuje) o pravé identitě podepisující osoby a rovněž nic neříká o tom, zda „takto podepsaný dokument“ je původní, nezměněný. Soud tak má za to, že s ohledem na definici prostého elektronického podpisu de facto prostá elektronická data volně připojená k elektronickému dokumentu, která navíc mohou být i zpětně jakkoli měněna, nemohou sloužit jako doklad o podpisu (tedy souhlasu jednající strany) tak závažného dokumentu, jakým je smlouva o úvěru, nadto na částku [částka]. Soud zdůrazňuje, že tato prostá forma elektronického podpisu nemůže sloužit jako doklad o podpisu u prvotního dokumentu při jednání mezi stranami, kdy protistrana jednající elektronicky na dálku fakticky nebyla nijak ověřena, resp. její skutečná totožnost nebyla zjištěna. Soud v tomto směru poukazuje na jistou „skrytost a anonymitu“ internetového prostředí, v němž může prakticky kdokoli za využití minimálního úsilí a se základními znalostmi o fungování tohoto prostředí vystupovat jménem kohokoli, a to často i za využití reálných osobních údajů (včetně ofocených dokladů totožnosti) takovéto osoby. Zdejší soud se tak ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Praze uvedené ve sp. zn. [spisová značka], že tzv. „prostý elektronický podpis“ nemůže být dokladem o tom, že určitý dokument podepsala určitá osoba.30. Soud sice nepřehlíží apel unijního normotvůrce, aby soudy neodepíraly elektronickému podpisu právní účinky a odepíraly jejich provedení v soudním řízení jenom proto, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy, avšak má za to, že tento apel v žádném případě neznamená bezvýhradní závěr o akceptovatelnosti prostého elektronického podpisu bez dalšího ve všech možných situacích a de facto jeho postavení naroveň jiným typům elektronických podpisů, které v sobě „garantují“ neměnnost elektronického právního jednání a zaručují identitu jednající osoby. Pokud by tomu tak bylo, není soudu zřejmé, proč by jak unijní, tak i národní zákonodárce, rozlišovat jednotlivé „typy elektronických podpisů“, když by dle zavedené praxe původního věřitele postačoval jakýkoli podpis pro závazné právní jednání domněle jednající osoby, jejíž identita by však byla naprosto neodhalená.31. Soud tak má za to, že prostý elektronický podpis by byl akceptovatelný v jiných situacích, např. pokud by se objevoval až v následné komunikaci po řádném ověření protistrany včetně jasného stanovení způsobu použití takové elektronické komunikace, nikoli však tehdy, kdy se jedná o doklad o uzavření „zakládajícího, ustanovujícího právního jednání“, tedy úkonu na počátku smluvního vztahu, kdy neexistuje mezi stranami žádná předchozí ujednání a závazné ověření protistrany. Pokud během tohoto „zakládajícího, ustavujícího právního jednání“ (zde v podobě údajného uzavření smlouvy o úvěru), identita protistrany nebyla ověřena, soud nemůže s ohledem na možné dalekosáhlé následky pro právní jednání na internetu a nebezpečí jednání pod cizí identitou akceptovat prostý elektronický podpis jako doklad o právně závazném jednání údajné osoby.32. Soud nepřehlíží, že původní věřitel disponuje osobními údaji žalované. Rovněž nepřehlíží, že dokument s názvem „Žádost/Smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota] “ obsahuje elektronický podpis údajné osoby žalované, avšak tento podpis vydal [název] s tím, že je platný pouze dne [datum] od [hodin] se zamýšleným účelem použití „neodvolatelnost“. Soudu přitom nebylo vysvětleno, natož doloženo, že tento podpis představuje zaručený elektronický podpis založeny na kvalifikovaném certifikátu, tj. že se jedná o uznávaný nebo kvalifikovaný elektronickým podpisem. Z popisu žalobkyně naopak vyplývá, že se jedná o podpis vytvořený v rámci elektronického systému původního věřitele, tudíž podle soudu nedokládá, že se jedná o elektronický podpis skutečně prokazující, že jednala žalovaná. Tento typ podpisu vznikl zjevně na základě údajů uvedených jednající osobou bez zaručení ověření její identity, což soud nepovažuje za dostatečné.33. Dále soud má za to, že i kdyby odhlédl od výše uvedeného stran neakceptovatelnosti podpisu přes webovou aplikaci původního věřitele, pak musí konstatovat, že předmětnou úvěrovou smlouvu by ani tak nemohl posoudit jako platnou. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci [spisová značka] [právnická osoba] proti [jméno FO] a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.34. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.35. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.36. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z [datum], sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum]. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“37. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. [Anonymizováno] řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.38. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by původní věřitel dostál své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně soudu předložila část úvěrové smlouvy obsahující údajné informace o majetkové a sociální situaci žalované, avšak soudu nebylo doloženo, že by původní věřitel s těmito údaji jakkoli pracoval nebo že by je ověřoval. Za situace, kdy vznikly pochybnosti o tom, zda a s kým byla předmětná úvěrová smlouva uzavřena, vznikají stejné pochybnosti i nad tím, zda tyto údaje zachycují to, co o své majetkové situaci měla uvést sama žalovaná. Dále soud poukazuje na to, že soudu nebylo doloženo, že by původní věřitel provedl kroky k ověření majetkové situace žalované lustrací v příslušných rejstřících, zvláště když v úvěrové smlouvě je uvedeno, že žalovaná má mít měsíční splátky jiných úvěrů ve výši [částka] a že má bydlet v domě, bytě, který je momentálně splácen, z čehož soudu vyplývá, že úvěrové zatížení žalované stran celkové výše úvěru bylo pravděpodobně značné. Soud se v neposlední řadě pozastavuje nad tím, že prověření úvěruschopnosti bylo soudu předloženo v protokolu vypracovaného až [právnická osoba]. (která nebyla původním účastníkem úvěrového smlouvy), který obsahuje údaje o tom, že původní věřitel počítal s celkovými příjmy ve výši [částka] (aniž by bylo doloženo a vysvětleno, na základě čeho k tomuto původní věřitel dospěl, když v úvěrové smlouvě byly uvedeny celkové příjmy domácnosti [částka]) a celkovými výdaji s ohledem na údajné interní informace původního věřitele ve výši [částka] (aniž by bylo doloženo a vysvětleno, na základě čeho k tomuto původní věřitel dospěl, když v úvěrové smlouvě byly uvedeny celkové [částka]).39. Za dané situaci tak má soud za to, že původní věřitel měl majetkovou situaci žalované více zkoumat, resp. skutečně provést příslušnou lustraci žalované v příslušných bankovních a nebankovních registrech za účelem ověření, zda majetková situace žalované je takového charakteru, aby jí umožnila splácet předmětný revolvingový úvěr na částku [částka]. Měl rovněž ověřit, jaké jsou reálné příjmy žalované a její výdaje. Nelze tak podle soudu akceptovat, že původní věřitel si „vypočetl nějaké příjmy“ žalované a k tomu dosadil „nějaké výdaje“ žalované, která měla mít 2 vyživovací povinnosti, což podle soudu vede k závěru, že měsíční výdaje žalované by měly být zjevně vyšší než je částka [částka], se kterou měl údajně původní věřitel pracovat dle sdělení [právnická osoba].40. S ohledem na tento dílčí závěr by nemohla předmětná úvěrová smlouva obstát jako platná a soud by tak nemohl žalobkyni přiznat právo na zaplacení částky [částka] coby příslušných smluvních nároků, neboť nemá za prokázané, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy se žalovanou a že byla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalované ze strany původního věřitele. Tento závěr soudu je nepřímo podpořen tím, že dle předložených dokumentů nedošlo k žádné splátce ze strany žalované, tudíž není zřejmé, kdo byl reálně to osobou, s níž měl původní věřitel jednat prostřednictvím komunikace na dálku41. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany původního věřitele poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů však nemá za to, že původní věřitel cokoli komukoli vyplatil. Jediný dokument týkající se údajného čerpání předmětného úvěru soud považuje na naprosto nedostatečný, nejasný a tudíž nevěrohodný. K tomu soud na rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], podle kterého „Zároveň však nelze mít v řízení za prokázaný vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného obecně, nýbrž je nutno skutečnost, že žalovaný finanční prostředky z neplatné smlouvy obdržel, prokázat, když důkazní břemeno tíží toho z účastníků řízení, který tvrdí, že finanční prostředky byly druhé straně vyplaceny (v projednávané věci jde o žalobkyni). Okresní soud na jedné straně před jednáním upozornil žalobkyni na nutnost prokázat výši bezdůvodného obohacení, na straně druhé však vyšel z již dříve předloženého Výpisu čerpání, splátek a úhrad a dále výše jistiny uvedené v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Výpis však poskytnutí finančních prostředků žalovanému neprokazuje, když se jedná pouze o interní evidenci žalobkyně, nikoliv např. výpis z bankovního účtu dokládajícím zaslání prostředků z účtu žalobkyně na účet žalovaného. Žalobkyně tak stran tvrzení, že žalovaný z neplatné úvěrové smlouvy obdržel částku [částka], neunesla v řízení před okresním soudem důkazní břemeno…“ Obdobná situace přitom dle závěru zdejšího soudu nastala v projednávané věci, neboť z dokumentu s názvem Číslo úvěru: [Anonymizováno] [jméno FO] nelze zjistit, zda došlo k vyplacení jakékoli částky žalované, zvláště když ani není soudu zřejmé, co jednotlivé tam uvedené údaje znamenají. Vysvětlivka k jednotlivým položkám na druhé straně tak neuvádí, co znamená [název] Není tak zřejmé, zda a kolik žalovaná obdržela finančních prostředků, případně zda nějaké v mezidobí vrátila.42. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by žalovaná měla nějaký závazek ve vztahu k předložené (a nepodepsané) smlouvě o úvěru. Protože žalobkyně na jednání soudu nedorazila, zmařila tak případné poučení soudu dle ustanovení § 118a o. s. ř. ohledně neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene.43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná, která byla ve sporu plně úspěšná, žádné náklady na vedení tohoto řízení neměla.