Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 205 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 12. 8. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 32 305,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 087 Kč od 12. 8. 2025 Kč do zaplacení. Dle žalobních tvrzení byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena dne 29. 12. 2023 prostřednictvím komunikace na dálku smlouva o zápůjčce č. [hodnota] (dále též jen „smlouva“), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta na účet uvedený ve smlouvě částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit zápůjčku spolu s úroky a poplatky, kdy celkově se zavázal vrátit částku 60 213 Kč v 48 měsíčních splátkách po 1 255 Kč, kdy poslední 48 splátka činí 1 228 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celé zápůjčky ke dni 13. 6. 2025. Žalovaný ve splátkách uhradil celkem 12 795 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení žádným způsobem nevyjádřil.
3. Z provedených listinných důkazů (uloženy v aplikaci CEPR jako přílohy návrhu) má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 29. 12. 2023 uzavřena distančním způsobem pod číslem [hodnota] Smlouva o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostně převodem na účet žalovaného č.ú. [č. účtu], jenž byl uveden ve smlouvě, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to dne 29. 12. 2023. Úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 33 %, přičemž, cit.: „úrok se sjednává jako pevný, nevázaný na žádný index ani referenční úrokovou sazbu, s měsíčním úrokovacím obdobím ve výši p.a.“. RPSN je ve smlouvě uvedena ve výši 98,3 %. a celkové náklady spotřebitelského úvěru, tj. úrok a administrativní poplatek, činí 40 213 Kč. Administrativní poplatek činí 499 Kč měsíčně, je zahrnut v 48 měsíčních splátkách a činí tedy celkem 23 952 Kč. Měsíční výše splátky dle smlouvy činí 1 255 Kč, přičemž poslední 48 splátka je výši 1 228 Kč (prokázáno Smlouvou o zápůjčce a výpisem z účtu).
4. Soud, aniž by se musel dále zabývat dalšími tvrzeními žalobkyně a dalšími důkazy, dospěl k závěru, že předmětná smlouva o zápůjčce je z důvodu velmi vysokého RPSN absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, přičemž lze konstatovat, že se jedná o lichvu, jež nemůže požívat právní ochrany. Ze smlouvy vyplývá, aniž je to výslovně uvedeno, toliko výše administrativního poplatku 23 952 Kč, což je již samo o sobě vzhledem k zapůjčené jistině 20 000 Kč v rozporu s dobrými mravy a jedná se zjevně o skryté úročení, přičemž samotný úrok je ve smlouvě specifikován zcela neurčitě sazbou 33 %, když ve smlouvě použitá formulace „úrok se sjednává jako pevný, nevázaný na žádný index ani referenční úrokovou sazbu, s měsíčním úrokovacím obdobím ve výši p.a.“ nedává ani soudu žádný logický smysl, neb bez dalšího směšuje měsíční a roční úrokové období a skutečný úrok nelze z této formulace nijak blíže dovodit. Smlouva je tak ohledně úročení i obsahově neurčitá a spolu s administrativním poplatkem tvoří zjevně účelový konstrukt sloužící k nemravnému obohacení žalobkyně.
5. Soud proto předmětnou transakci posoudil v režimu bezdůvodného obohacení. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem 20 000 Kč. Z žalobních tvrzení a z vyčíslení pohledávky ke dni 11. 8. 2025 (uloženo v CEPR jako příloha návrhu) bez jakýchkoli pochybností vyplývá, že žalovaný žalobkyni uhradil ve splátkách celkem 12 795 Kč. Soud tak žalobě vyhověl co do částky 7 205 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši (výrok I.) a ve zbývající části podanou žalobu zamítl (výrok II.). Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit toliko dosud neuhrazený zůstatek poskytnuté jistiny zápůjčky a zákonný úrok z prodlení jdoucí z tohoto neuhrazeného zůstatku.
6. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když (vzhledem k žalobnímu petitu) byl ve věci převážně úspěšný žalovaný. Žalobkyni by tak stíhala povinnost nahradit žalovanému náklady řízení dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci samé. Žalovanému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly (výrok III.).