Rozsudek ze dne 25. 5. 2022
Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované, k rukám jejího zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], na nákladech odvolacího řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované, k rukám jejího zástupce, na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozhodnutí okresního soudu.
2. Žalobkyně se domáhá zaplacení finanční částky s odůvodněním, že v období od [datum] do [datum] byla zaměstnána u žalované na základě dohody o pracovní činnosti ze dne [datum] jako lékařka a pro celou trvání pracovního poměru jí byla nesprávně žalovanou stanovována výše odměny za vykonanou práci. Žalobkyně tvrdila, že se účastnice dohodly na tom, že výpočet odměny je vázán na finanční hodnotu žalobkyní realizovaného výkonu dle úhradových vyhlášek po odečtení paušální výkonové režie, když odměna měla činit účastnicemi dohodnutý podíl – 40 % do konce ledna roku 2015, 53 % do konce roku 2018 a 60 % od počátku rok 2019. Po celou dobu trvání pracovního poměru byla hodnota bodu stanovená úhradovými vyhláškami vždy vyšší než jednu korunu, žalovaná však bodové ohodnocení výkonů provedených žalobkyní na jejich korunové hodnoty nepřepočetla (výpočet prováděla tak, jako by hodnota bodu činila jednu korunu). Dále žalovaná při výpočtu odměny žalobkyně nesprávně snižovala finanční hodnotu žalobkyní realizovaného výkonu, neboť kalkulovala s nesprávnou výší režie (37,7 %a nikoliv správných 26,96 %) a stanovenou paušální výkonovou režii neodečítala, nýbrž jí finanční hodnotu (počet bodů) žalobkyní realizovaných výkonů násobila (násobila jí částkou 0,377). Žalobkyně skutečnost, že jí žalovaná vyplácela na odměně méně, zjistila až v srpnu 2020, neboť s ohledem na dobré vztahy žalobkyně s vlastníkem žalované nepochybovala o správnosti výpočtu. Po uplatnění nároku na doplatek odměny žalovaná žalobkyni zaplatila na období od srpna 2017 do srpna 2020 celkem částku [částka], kdy žalovaná odstranila pochybení spočívající v nesprávném uplatnění výkonové režie, na odměnu uhradila částku [částka], zbytek zaplacených finančních prostředků představuje kapitalizovaný úrok z prodlení. Předmětem řízení tak žalobkyně učinila požadavek na doplatek odměny za období od srpna 2017 do srpna 2020 neuhrazený žalovanou proto, že žalovaná hodnotu jednotlivých výkonů stanovila tak, že jeden bod má hodnotu jedné koruny, ačkoliv dle žalobkyně měla hodnotu bod stanovit dle úhradových vyhlášek; konkrétně z tohoto titulu žalobkyně žádala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím.
3. Dále žalobkyně požadovala uhrazení částky [částka] s příslušenstvím představující neuhrazenou odměnu za žalobkyní provedené signální výkony klinického vyšetření od srpna 2017 do srpna 2020, když za tyto výkony přísluší zdravotnickému zařízení náhrada ve výši [částka]. Žalobkyně požadovala úhradu příslušné části tohoto poplatku dle podílového koeficientu (53 % do konce roku 2018 a od počátku roku 2019 60 %).
4. Žalovaná učinila nesporným uzavření dohody o pracovní činnosti i délku trvání pracovního poměru žalobkyně u ní, rovněž výše (změny výše) podílových koeficientů, taktéž potvrdila, že používala nesprávný vzorec pro výpočet odměny žalobkyně, kdy nesprávně zohledňovala (neodečítala) paušálně stanovenou režii. Z tohoto důvodu výpočet odměny žalobkyně v srpnu 2020 opravila a doplatila jí proto na období od srpna 2017 do srpna 2020 částku [částka], včetně úroku z prodlení. Tím žalovaná považovala veškeré nároky žalobkyně za vypořádané.K požadavku žalobkyně o přepočet bodů na jejich korunovou hodnotu žalovaná uvedla, že takový požadavek nevychází z textu platebního výměru, který operuje pouze s počtem bodů bez dodatečného přepočtu bodů na koruny české, když takový způsob výpočtu odměny žalobkyně považuje žalovaná za určitý a srozumitelný. Nesouhlasila ani s oprávněností požadavku žalobkyně na zaplacení odměny za výkony označeného jako signální výkon klinického vyšetření ([číslo]), protože i v jejich případě žalobkyni náleží odměna vycházející z počtu bodů snížených o paušální režijní složku, násobeného příslušně podílovým koeficientem, tento výkon však nebylv příslušných vyhláškách ministerstva zdravotnictví bodově ohodnocen. Žalovaná doplnila, že za tento výkon dle § 16 vyhlášky č. 324/2014 Sb. náležela úhrada ve výši [částka], přičemž zavedení tohoto výkonu bylo reakcí na zrušení tzv. regulačních poplatků ve zdravotnictví ve stejné výši. Stejně jako žalobkyni nenáležel regulační poplatek, nenáleží jí ani odměna za signální výkon klinického vyšetření. Konečně žalovaná poukázala na to, že po dobu více než 10 let žalobkyně proti způsobu výpočtu odměny ničeho nebrojila.
5. Okresní soud své rozhodnutí ve věci samé odůvodnil tím, že od [datum] na dobu neurčitou vykonávala žalobkyně pro žalovanou na základě dohody o pracovní činnosti práci lékaře, dohoda o pracovní činnosti, jde-li o způsob stanovení odměny žalobkyně, odkazovala na samostatný platový výměr, jakožto přílohu této dohody. Z tohoto platového výměru bez uvedení data vyplývalo, že za vykonanou práci bude zaměstnanci poskytnuta odměna„ dle dohodnutého způsobu výpočtu, tj. je dle vykázaných výkonů“, dále z platového výměru vyplývala splatnost odměny - do 20. dne měsíce. Z„ platového výměru dodatku [číslo] ze dne [datum]“ okresní soud zjistil, že v této listině je uvedeno, že„ za vykonanou práci bude zaměstnanci poskytnuta odměna dle dohodnutého způsobu výpočtu, to je podle vykázaných výkonů. Počet bodů vykázaných všem pojišťovnám bez režijní složky bude vynásoben koeficientem 0,53“, což tvoří základní mzdu a dále je zde uvedeno, že„ za akupunkturu za jedno sezení částku [částka] a za taping [částka] za jedno sezení“. Dále z listiny vyplývá, že nedošlo ke změně splatnosti odměny žalobkyně.
6. Vzhledem k tomu, že mezi účastnicemi byl spor o výklad mzdového výměru týkající se hodnoty výkonnostního bodu, respektive výklad ujednání účastnic o způsobu výpočtu odměny žalobkyně, zabýval se okresní soud výkladem dvou listin, jednak listinou označenou jako platební výměr bez data a zejména listinou datovanou dnem [datum] (dodatek k původní dohodě o pracovní činnosti), neboť předmětem řízení je nárok na doplatek odměny po jejím sepisu. Okresní soud vyšel ze skutečnosti, že v listině – platovém výměru bez data - je jednoznačně uvedeno užití konkrétního dohodnutého způsobu výpočtu dle vykázaných výkonů bez jakéhokoliv přepočtu na koruny a bez přídavků signálního výkonu, dále, že ve„ výměru ze dne [datum]“ je následně ještě dohoda z účastnic o způsobu výpočtu odměny žalobkyně zkonkretizována textem, podle něhož„ počet bodů vykázaných všem pojišťovnám bez režijní složky bude vynásoben sjednaným koeficientem, což tvoří základní mzdu“. Dovodil tak, že účastnicemi nebylo sjednáno, že by počet bodů měl být přepočítáván hodnotově na koruny, uzavřel, že způsob výpočtu odměny žalobkyně byl jednoznačně stanoven účastnicemi uzavřenou dvoustranou dohodu o pracovní činnosti, podle níž se jeden bod rovná jedné Kč, rovněž dospěl k závěru, že mezi účastnicemi nebyla projevena společná vůle směřující k tomu, že by součástí odměny žalobkyně měl být konkrétní nově vyspecifikovaný výkon, který není bodově právními předpisy ohodnocen, tedy signální výkon klinického vyšetření ([číslo]). Konečně okresní soud poukázal na skutečnost, že způsob výpočtu odměny prováděný žalovanou byl předmětem dlouholeté zavedené praxe mezi účastnicemi.
7. Z vyložených důvodů okresní soud žalobu zamítl a dle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil neúspěšné žalobkyni povinnost zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení, tvořených náklady spojenými se zastoupením žalované advokátem (odměna advokáta za pět úkonů právní služby po [částka], paušální náhrada hotových výdajů advokáta v částce [částka], náhrada za promeškaný čas ve výši [částka], náhrada cestovních výdajů ve výši [částka] a náhrada za DPH).
8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Za zásadní otázku pro rozhodnutí o věci samé považovala posouzení obsahu tzv. platového (mzdového) výměru, který byl přílohou dohody o pracovní činnosti ze dne [datum] a který byl následně doplněn mzdovým výměrem ze dne [datum], resp. výklad platového (mzdového) výměru. K tomu žalobkyně už od samotného počátku uváděla, že její odměna byla sjednána v závislosti na jí realizovaných výkonech, které jakožto lékařka prováděla pro žalovanou jako svého zaměstnavatele – nestátní zdravotnické zařízení. Tomuto odpovídá i samotné znění původního platového výměru, který byl přílohou dohody o pracovní činnosti, v němž je výslovně uvedeno, že„ (z) a vykonanou práci bude zaměstnanci poskytnuta odměna dle dohodnutého způsobu výpočtu, tj. dle vykázaných výkonů“. Při sjednávání pracovněprávního vztahu bylo žalobkyni prezentováno, že její odměna bude vázána na výkony, které jakožto lékařka pro žalovanou realizuje a které budou žalovanou vykázány příslušným zdravotním pojišťovn. Šlo o logické - motivační ujednání. Jednotlivé vykazované výkony jsou ohodnocovány počtem bodů, finanční hodnota takového výkonu je pak výsledkem vynásobení bodového ohodnocení korunovým vyjádřením hodnoty bodu. Žalobkyně tedy po celou dobu trvání pracovněprávního vztahu vycházela z toho, že její odměna se odvíjíod ohodnocení jí realizovaných výkonů v korunách (vynásobením počtu bodů hodnotoubodu). Pokud dodatkem [číslo] ze dne [datum] došlo k doplnění, pak toto se primárně týkalo akupunktury a tapingu, jakožto činností, které nepodléhají bodovému ohodnocení. Žalobkyně namítala, že ač byl v řízení před okresním soudem proveden důkaz mzdovým výměrem ze dne [datum] i dodatkem [číslo] ze dne [datum], okresní soud se nevypořádal s námitkami žalobkyně, ze samotného odůvodnění pak nikterak nevyplývá, jak se s odlišnými zněními obou dokumentů okresní soud vypořádal při svém výkladu obsahu ujednání o způsobu výpočtu odměny žalobkyně. Okresnímu soudu dále vytýkala, že při svém rozhodování vyšel ze skutečnosti, že žalobkyně nerozporovala výši mzdy po dobu několika let, aniž by ji konfrontoval s argumentací žalobkyně, která uvedla, že mezi žalobkyní a žalovanou (resp. rodinou [příjmení]) byly nadstandardní přátelské vztahy a žalobkyně tedy nikdy neměla důvod jakkoli prověřovat, zda je jí odměna vyplácena ve správné výši, žalobkyně za dobu deseti let nikdy neprovedla verifikaci postupu žalované při výpočtu její odměny. Žalobkyně je toho názoru, že pokud žalovaná nepředložila informace o tom, jakým způsobem je odměna počítána, potom mohl okresní soud jen stěží dovodit, že„ praxe stran je podmíněna vzájemnou vědomostío rozhodujících skutečnostech“. Okresní soud rovněž pominul nespornou skutečnost, že se žalovaná při výpočtu odměny dopustila celé řady chyb. Žalobkyně dále namítala, že okresní soud nesprávně neaplikoval„ namítnuté zásady“, plynoucí zejména z ustanovení § 6 a § 7 občanského zákoníku, ani nevysvětlil, proč nejsou použitelné ve prospěch žalobkyně, pouze„ lakonicky“ konstatoval, že„ žalobkyně se pouze pokouší najít argumenty pro ni zvýhodněný výklad uzavřeného mzdového výměru“. Podle názoru žalobkyně okresní soud odmítl reflektovat fakt, že zdravotní výkony jsou vždy v konečném důsledku vykazovány v korunách českých, a to dle aktuální sazby korunové hodnoty bodu. Okresní soud rovněž pominul rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 771/2020, resp. závěry z něj plynoucí, podle nichž je možný způsob výpočtu odměny lékaře jako podílu na výkonech vykazovaných nestátním zdravotnickým zařízením zdravotní pojišťovně. Žalobkyně dále okresnímu soudu vytýká, že dospěl k závěru, že způsob odměny žalobkyně byl stanoven dvoustrannou dohodou o pracovní činnosti mezi účastníky, tak že jeden bod rovná se jedna Kč, ačkoliv jde o závěr, který je v rozporus provedenými důkazy, respektive závěr, který nevyplývá ani z jednoho ze mzdových výměrů. Okresní soud tak nepřípustně doplnil text mzdového výměru svou interpretací.
9. Žalobkyně nesouhlasí ani se závěry okresního soudu stran neexistence nároku na odměnu za signální výkony ([číslo]), neboť jde o výkony vykazované zdravotním pojišťovn, tedyi realizace těchto výkonů žalobkyní měla být v souladu se mzdovým výměrem ze dne [datum], dle něhož bylo sjednáno, že odměna žalobkyně se odvíjí od vykázaných výkonů, zahrnuta do výpočtu odměny žalobkyně bez ohledu na to, že tento výkon není bodově ohodnocen. Zdůraznila, že tento výkon byl neoddělitelně spjat s určitými výkony realizovanými žalobkyní jako zaměstnancem pro žalovanou jako zaměstnavatele. Tedy v případě, že by tyto konkrétní výkony nebyly žalobkyní realizovány, nemohla by žalovaná signální výkony vykazovat zdravotním pojišťovn a nebyly by jí propláceny úhrady za ně. Proto je namístě zahrnout platbu za tyto výkony do výpočtu odměny žalobkyně. Žalobkyně se dále v odvolání dovolává zásad, podle nichž připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první, v právním styku s podnikatelem se výrazu připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jaký má v takovém styku pravidelně, není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám, dále zásad, že nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží, daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, každý má povinnost jednat v právním styku poctivě, nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu, zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Dále namítá, že odůvodnění rozsudku okresního soudu postrádá vyložení důvodů, pro které byl subsidiárně použit zákon č. 89/2012 Sb. ve vztahu k pracovněprávnímu vztahu založenémuv roce 2010. Dále dle názoru žalobkyně okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, konkrétně výslech svědka [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně], manžela žalobkyně, svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a výslech žalobkyně. Výpovědi svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [celé jméno žalobkyně] by vedlyk podrobnějšímu objasnění okolností provázejících uzavření dohody o pracovní činnosti mezi žalobkyní a žalovanou a zejména okolností týkajících se sjednaného způsobu odměňování žalobkyně. Žalobkyně by se vyjádřila ke své znalosti češtiny. Z vyložených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení,a současně, aby s ohledem na zachování práva žalobkyně na spravedlivý proces rozhodl o změně složení senátu okresního soudu.
10. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že uhradila po celou dobu trvání smluvních vztahů žalobkyni to, co jí dle příslušných dohod, které byly od 90. let postaveny na stejném principua výpočtu odměny, náleželo, způsob výpočtu odměny žalobkyně nebyl po dobu nejméně 10 letz její strany zpochybňován. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně je doktorkou medicíny, proto je téměř jistě vyloučeno, že by si takto vzdělaná osoba po dobu přesahující 10 let nezkontrolovala výši odměny za vykonanou práci. Žalobkyni nic nebránilo vyžádat si podklady pro účely ověření správnosti výpočtu odměny; na tomto místě žalovaná odkázala na zásadu, podle níž právo patří bdělým. Žalovaná považuje odůvodnění napadeného rozhodnutí za nadstandardní, má za to, že se okresní soud náležitě vypořádal s jednotlivými argumenty účastnic, své rozhodnutí podpořil přiléhavou subsumpcí skutkového stavu pod výslovně citovaná ustanovení jednotlivých právních předpisů, a to včetně odkazu na minimálně šest věcně souvisejících rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Žalovaná proto nepovažuje za pravdivé, že by se okresní soud řádně nevypořádal s otázkou aplikace základních zásad pracovněprávních vztahů i občanského zákoníku v projednávané věci, okresní soud tyto zásady zjevně aplikoval, nicméně došel k závěru, že tyto ve svém důsledku nepodporují žalobní tvrzení žalobkyně. Správně vyhodnotil, že mzdový výměr výslovně jmenuje jednotlivé nároky náležející žalobkyni včetně odměny za sezení akupunktury a tapingu, přičemž zvláštní odměna za signální výkon klinického vyšetření ([číslo]) mezi účastníky sporu sjednána nebyla. Žalovaná zdůraznila, že mzdový výměr v předmětné věci zcela jednoznačně stanoví postup, jakým má být matematickými operacemi dosaženo hodnoty základní neboli hrubé odměny. Doslova se jedná o text:„ Počet bodů vykázaný všem pojišťovnám, bez režijní složky, bude vynásoben koeficientem 0,53, což tvoří základní mzdu.“, kdy z uvedeného plyne, ženení třeba jakéhokoliv dodatečného přepočtu bodů na koruny české, neboť vzorec samotný je fakticky právě tímto přepočtem. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2300/2017, dle kterého pomocí výkladu projevu vůle nelze„ nahrazovat“ nebo„ doplňovat“ vůli, kterou smluvní strana neměla, nebo kterou sice měla, ale neprojevila ji. Výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl ujednání. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5281/2016 vyplývá, že při zjišťování úmyslu smluvních stran je třeba vycházet z § 556 občanského zákoníku a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku. I s ohledem na tyto závěry je argumentace žalobkyně o přepočtu bodů na koruny české a dáleo přepočtu nebodovaných úkonů na koruny české nepřiléhavá a ničím nepodložená. Nesouhlasí ani s argumentem žalobkyně, že okresní soud sám doplňuje text mzdového výměru. Z kontextu příslušné části odůvodnění rozsudku okresního soudu je dle žalované patrné, že okresním soudem vyslovená věta„ (z) působ odměny žalobkyně byl jednoznačně stanoven dvoustrannou dohodou o pracovní činnosti uzavřenou mezi účastníky, bylo stanoveno, že 1 bod rovná se [částka]“, je jeho skutkovým zjištěním, učiněným na podkladě provedených důkazů a interpretace mzdového výměru. Doplnila, že v odvolání citovaná judikatura je na projednávanou věc nepřiléhavá, nesouhlasí ani s žalobkyní navrhovanou aplikací § 222 odst. 2 o. s. ř., neboť pro to nebyly splněny podmínky. Z vyložených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil.
11. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek okresního soudu spolu s řízením jeho vydání předcházejícím a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.
12. Odvolací soud předně konstatuje, že na ty otázky pracovněprávních vztahů, které nejsou přímo řešeny zvláštním předpisem – zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, jenž nabyl účinnosti dne [datum], subsidiárně (podpůrně) dopadá obecný soukromoprávní předpis, tedy občanský zákoník – do [datum] jím byl zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, od [datum] jím je zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (srov. nález Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. Pl. ÚS 83/06, resp. § 4 zákoníku práce, ve znění účinném od 1. 1. 2012). Zákoník práce nikdy neobsahoval ucelenou úpravu výkladu právních úkonů (právních jednání), do [datum] ustanovení § 18 zákoníku práce přímo odkazovalo na příslušná ustanovení tehdy platnéhoa účinného občanského zákoníku (§ 35 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), v období roku 2012 zákoník práce neobsahoval žádnou, tedy ani částečnou, úpravu výkladu právních úkonů, fakticky to však neznamenalo změnu právní úpravy, neboť i v tomto období bylo namístě subsidiárně vycházet z obecné občanskoprávní úpravy (opět § 35 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), od [datum] ustanovení § 18 zákoníku práce stanoví pro výklad právních jednání pouze jedno speciální pravidlo, které se použije vedle pravidel výkladu právních jednání plynoucích z obecné občanskoprávní úpravy (§ 555, § 556 a § 558 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Pro výklad právních úkonů, resp. právních jednání je vždy třeba použít právní úpravu účinnou v době provedení právního úkonu (právního jednání).
13. Podle § 138 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném od 1. 1. 2014, výše odměny z dohody a podmínky pro její poskytování se sjednávají v dohodě o provedení práce nebov dohodě o pracovní činnosti.
14. Podle § 18 téhož zákona, je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější.
15. Podle § 555 odst. 1 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále již jen„ občanský zákoník“), právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.
16. Podle § 556 odst. 1 občanského zákoníku, co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.
17. Podle § 556 odst. 2 občanského zákoníku, při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.
18. Okresní soud na základě provedeného dokazování správně zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] dohodu o pracovní činnosti, na jejímž základě žalobkyně pro žalovanou v období od [datum] do [datum] vykonávala práci lékaře. Jde-li o způsob stanovení odměny žalobkyně, dohoda o provedení činnosti toliko odkazovala na samostatný platový výměr, tento platový výměr obsahoval text, podle něhož odměna bude žalobkyni poskytnuta„ dle dohodnutého způsobu výpočtu, tj. dle vykázaných výkonů“. Dne [datum] byla písemně účastnicemi uzavřena dohoda (jde o dvoustranné právní jednání, když listina obsahuje podpis žalobkyně i žalované) o doplnění a změně původní dohody o provedení pracovní činnosti ze dne [datum]. V dohodě ze dne [datum] bylo opět uvedeno, že odměna žalobkyně se stanoví„ dle dohodnutého způsobu výpočtu, tj. dle vykázaných výkonů“, dále byla doplněna konkretizace výpočtu odměny textem -„ (p) očet bodů vykázaných všem pojišťovnám bez režijní složky bude vynásoben koeficientem 0,53, což tvoří základní mzdu“, dále byla dohodnuta odměna za jedno sezení akupunktury ve výši [částka] a tapingu ve výši [částka]. Obě účastnice řízení učinily v řízení nesporným, že uzavřením dohody ze dne [datum] nedošlo ke změně způsobu výpočtu odměny žalobkyně s tou výjimkou, že byla pouze změněna výše podílového koeficientu – z 0,40a 0,53.
19. Z původní dohody o pracovní činnosti ze dne [datum] a platebního výměru, který je její součástí, nelze způsob výpočtu odměny žalobkyně zjistit, neboť tyto listiny na (blíže neurčený –„ dohodnutý“) způsob výpočtu jen odkazují, resp. pouze obecně stanoví, že odměna žalobkyně má být určena„ dle vykázaných výkonů“; konkrétní způsob výpočtu odměny žalobkyně tyto listiny neobsahují - zde uvedená slovní vyjádření nejsou jednoznačná a umožňují vznik pochybností o tom, co mělo být projeveno (jaká byla dohoda účastnic o způsobu výpočtu odměny žalobkyni).
20. Následným jednáním účastnic však již byl způsob výpočtu účastnicemi formulován určitým způsobem. Stalo se tak dodatkem k dohodě o pracovní činnosti - dohodou účastnic pracovněprávního vztahu - uzavřeným (podepsaným) žalobkyní a žalovanou dne [datum], jímž jednak zopakovaly, že odměna žalobkyně bude stanovena„ dle dohodnutého způsobu výpočtu tj. dle vykázaných výkonů“ a dále upřesnily, že způsob výpočtu odměny spočívá ve vynásobení počtu bodů vykázaných zdravotním pojišťovn, po odečtení tzv. režijní složky, koeficientem 0,53 (od k [datum], jak bylo mezi účastnicemi nesporné, se změnila výše koeficientu na 0,60). Tento dodatek již činí, jak správně dovodil okresní soud, ujednání účastnic o způsobu výpočtu odměny žalobkyně zcela jasným, tedy bez potřeby dodatečného výkladu právního jednání, neboť ten přichází v úvahu pouze v případě nejasného pracovněprávního jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 2. 2017, sp. zn.
21 Cdo 3480/2016). Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (§ 555 odst. 1 občanského zákoníku), když jasně formulovaným pravidlem, jímž se řídí stanovení odměny žalobkyně, plynoucím z dohody ze dne [datum], je pravidlo, že se počet bodů (nikoli hodnota bodů) žalovanou vykázaných pojišťovnám (za lékařské úkony, které provedla žalobkyně) sníží o tzv. režijní složku (ta sice není v žádné písemně sjednané dohodě konkretizována, mezi účastnicemi však nebylo sporu o její výši – 0, [číslo])a vynásobí se dohodnutým koeficientem (0,53 v případě odměny, na kterou žalobkyni vznikl nárok v období od [datum] do [datum], a 0,60 v případě odměny, na kterou žalobkyni vznikl nárok v období od [datum] do skončení pracovního poměru dne [datum]), aniž by součástí výpočtu měl být ještě další přepočet na hodnotu bodů vykázaných pojišťovnám. Takovýto případný přepočet není v žádné z předložených listin, byť náznakem, zmíněn, proti tvrzení žalobkyně o takovém přepočtu hovoří rovněž skutečnost, že odměna žalobkyně bez takového přepočtu byla, jak je mezi účastnicemi řízení nesporné, stanovována po celou dobu trvání pracovního poměru, aniž by žalobkyně proti tomu cokoliv namítala (vyjma posledního měsíce trvání pracovního poměru). Vzhledem k tomu, že ujednání účastnic pracovněprávního vztahu o způsobu stanovení odměny žalobkyně nepřipouští vícero výkladů (je jednoznačné), nepřichází v úvahu ani aplikace ust. § 18 zákoníku práce (aplikace § 557 občanského zákoníku se v pracovněprávních vztazích nevyužije nikdy – srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3480/2016).
21. Žalobkyně nesprávně ztotožňuje ohodnocování výkonů dle úhradových vyhlášek, tak jak jsou hrazeny ze strany zdravotních pojišťoven příslušným zdravotním zařízením (žalovaná),a stanovení výše své odměny – stanovení hodnoty výkonů ze strany zdravotních pojišťoven samozřejmě musí probíhat na základě úhradových vyhlášek Ministerstva zdravotnictví České republiky, kdežto odměna zaměstnance za vykonanou práci je věcí dohody účastníků pracovněprávního sporu s jediným omezením, že nesmí být nižší než minimální mzda. K tomu, aby odměna zaměstnance představovala podíl na finanční hodnotě jím provedeného výkonu, zde musí být dohody účastníků pracovněprávního vztahu o takovém způsobu stanovení odměny. To však není případ projednávané věci.
22. Odvolací soud dále souhlasí se závěry okresního soudu stran neexistence dohody účastnic řízení na tom, že by část odměny žalobkyně měla být tvořena podílem (stanoveným dohodnutým koeficientem) na paušálních platbách ve výši [částka] hrazených žalované ze strany zdravotních pojišťoven za signální výkony klinického vyšetření. Takováto platba v době vzniku pracovněprávního poměru mezi účastnicemi (rok 2010) neexistovala, tudíž účastnice se na takovém podílu dohodnout ani nemohly. V době od vzniku pracovněprávního vztahu do konce roku 2014 byly poskytovatelům zdravotnických služeb (v tomto případě žalované nikoliv žalovanou zaměstnávaným lékařům) hrazeny, nikoliv však zdravotními pojišťovnami, nýbrž přímo pacienty, regulační poplatky ve výši [částka], a to mimo jiné za návštěvu, při které bylo provedeno klinické vyšetření (§ 16a zákona č. 48/1997 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2014). Regulační poplatky ve výši [částka] byly zrušeny zákonem č. 256/2014 Sb. s účinností od [datum], od téhož dne začaly zdravotní pojišťovny poskytovatelům lékařských služeb hradit za vybrané lékařské výkony [číslo] úhradu ve výši [částka] (§ 16 vyhlášky č. 324/2014 Sb.). Přes nepochybnou znalost uvedených skutečností účastnice řízení v žádné z dohod, které uzavřely, ani byť náznakem nesjednaly způsob stanovení odměny žalobkyně tak, že by žalobkyně měla mít nárok na úhradu poměrné části regulačních poplatků placených žalované do konce roku 2014 pacienty, či poměrné části úhrad za výkony [číslo] hrazených od počátku roku 2014 žalované ze strany zdravotních pojišťoven. Pokud by taková dohoda mezi účastnicemi skutečně byla, bezpochyby by ji zahrnuly do dohody ze dne [datum], uzavřené bezprostředně po vzniku platby za výkony [číslo] stejně jako to učinily v případě odměny za provedení akupunktury či tapingu, tedy výkonů, které nejsou, shodně jako signální výkon klinického vyšetření, bodově ohodnoceny. Rovněž tak dlouhodobá praxe účastnic pracovněprávního vztahu stran svědčí tomu, že v případě výkonu označeného jako signální výkon klinického vyšetření žalobkyni podíl na úhradě poskytované zdravotními pojišťovnami žalované nepříslušel.
23. Odvolací soud v této souvislosti dále poukazuje na to, že signální výkon ze své podstaty není samostatným výkonem zdravotnického zařízení (lékaře), platba za signální výkon je zdravotní pojišťovnou zdravotnickému zařízení poskytována vedle platby za bodové ohodnocení konkrétního vyšetření, k němuž platba za signální výkon přináleží. Vzhledem k tomu, že odměna žalobkyně byla stanovena dle bodů vykázaných pojišťovnám a za signální výkon nejsou žádné body vykazovány, netvořila základ pro výpočet odměny žalobkyně paušální platba za signální výkon. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že tento závěr nevede k tomu, že by žalobkyně vykonávala práci bez odměny, neboť, jak již bylo řečeno, platba za signální výkon je hrazena, jen pokud lékař provede konkrétní vyšetření, tudíž žalobkyně za takové konkrétní vyšetření přísluší odměna počítaná z bodového ohodnocení.
24. Konečně lze konstatovat, že rozhodnutí okresního soudu neodporuje žádným ze zásad, jimž se řídí pracovněprávní vztahy, není ani v rozporu s judikaturou, na níž žalobkyně v odvolacím řízení poukázala. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.),a to včetně výroku o nákladech řízení, neboť i o nich okresní soud rozhodl správně.
25. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení byla zcela úspěšnou účastnicí žalovaná, která proto má právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.) Náklady odvolacího řízení žalované jsou tvořeny odměnou advokáta stanovenou podle § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po [částka], náhrada ve výši [částka] podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu za promeškaný čas, k němuž došlo v důsledku skutečnosti, že se zástupce žalované dostavil k jednání odvolacím soudem nařízenému na den [datum], neboť se předtím nedozvěděl o jeho odročení na základě bezprostředně předcházející žádosti žalobkyně. Dále jsou tvořeny paušální náhradou hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ([částka] za každý úkon právní služby; tato paušální náhrada nepřináleží k náhradě za promeškaný čas, neboť v den, kdy se nekonalo jednání odvolacího soudu pro jeho odročení, zástupce žalované neučinil žádný úkon právní služby), náhradou za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu strávený na dvou cestách zástupcem žalované k odvolacímu soudu a zpět ve výši [částka] (jde o polovinu z celkové výše této náhrady, neboť zástupce žalované cestoval vždy ke dvěma jednáním odvolacího soudu), cestovným ve výši [částka] (jedná se opět o polovinu z celkové výše cestovních výdajů, doložených jízdenkami vystavenými Českými drahami) a náhradou za DPH ve výši [částka] Náklady odvolacího řízení v celkové výši [částka] zaplatí žalobkyně žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v běžné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 před středníkem o. s. ř.).
Rozsudek ze dne 12. 10. 2021 (v této věci byl vydán i pozdější rozsudek ze dne 25. 5. 2022)
Výrok
I. Žaloba na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalované.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. V žalobě tvrdila, že žalobkyně je fyzickou osobou, lékařkou s dlouholetou praxí rehabilitační lékařky [anonymizováno] nemocnice v [obec] zpočátku své praxe na plný úvazek, následně na částečný. V období, kdy pracovala na částečný úvazek, pak navázala smluvní vztah se žalovaným. Mezi žalobkyní jako zaměstnancem a žalovaným jako zaměstnavatelem byla dne [datum] uzavřena dohoda o pracovní činnosti, na základě které se žalobkyně zavázala vykonávat jako zaměstnanec pro žalovaného jako zaměstnavatele„ od [datum] a dále na neurčito práci lékaře FBLR na oddělení rehabilitace [ulice a číslo], [obec] v rozsahu nepřevyšujícím polovinu stanovené pracovní doby a žalovaný jako zaměstnavatel se zavázal hradit žalobkyni odměnu za vykonanou práci, která měla být stanovena podle čl. I. dohody o pracovní činnosti v příloze dohody. V době vzniku dohody o pracovní činnosti bylo mezi žalobkyní a žalovanou dohodnuto, že výpočet odměny bude vázán na finanční hodnotu žalobkyní vykázaných/realizovaných výkonů (po odečtení paušální výkonové režie podle platné vyhlášky) přičemž tzv. podílový koeficient, který měl být používán při výpočtu odměny žalobkyně, byl stanoven na 40 % (0,4) z vykázané finanční hodnoty výkonů po odečtení paušální výkonové režie. Následně dne [datum] byl uzavřen dodatek [číslo] k dohodě o pracovní činnosti. V tomto dodatku byl dle žalobkyně jednak stvrzen princip pro výpočet odměny žalobkyně, jednak byl změněn podílový koeficient na novou hodnotu ve výši 53 % (matematicky vyjádřeno 0,53) oproti původnímu podílovému koeficientu. Od [datum] došlo k dalšímu navýšení podílového koeficientu žalobkyně na hodnotu 0,6 – tedy zvýšení podílu žalobkyně na 60 % na základě ústní dohody žalobkyně jako zaměstnance a žalované jako zaměstnavatele, když tato byla vyjednána osobně s jednatelkou žalovaného [jméno] [příjmení], která je dle zápisu obchodní rejstříku oprávněna samostatně zastupovat žalovaného jakožto jedna z jednatelek. Odměna žalobkyně se tedy měla odvíjet od jednotlivých výkonů vykázaných žalobkyní v rámci činnosti pro žalovanou jakožto zaměstnavatele, když dle textace dodatku měla být za vykonanou práci zaměstnanci poskytnuta odměna podle dohodnutého způsobu, tedy dle vykázaných výkonů. Každý jednotlivý výkon vykázaný žalobkyní byl žalované proplácen ze strany příslušné zdravotní pojišťovny v souladu s platnými a účinnými úhradovými vyhláškami. Každý jednotlivý výkon je v souladu s platnou právní úpravu ohodnocen určitým počtem bodů, přičemž každý jednotlivý bod je následně vyjádřen v korunách českých, když hodnota jednoho bodu byla vždy po celou dobu vyšší než [částka]. Nejnižší hodnota od roku 2010 dále historicky činila [částka] za bod. Tato hodnota se časem měnila, navyšovala se. Například pro rok 2021 jeden bod = [částka]. Pro výpočet odměny žalobkyně tak bylo zásadní vycházet z bodového ohodnocení jednotlivých jí realizovaných výkonů, které musely být přepočteny na koruny. Mezi stranami dle žalobkyně nebyla nijak dohodnuta hodnota jednotlivého bodu, je možné vycházet jedině z hodnoty bodu stanovené platnou právní úpravou. Při výpočtu odměny mělo tedy být v souladu s dodatkem postupováno tak, že každý jednotlivý výkon realizovaný žalobkyní vyjádření bodovým ohodnocením měl být následně přepočten na koruny, přičemž hodnota jednoho bodu musela vycházet z úhradových vyhlášek, neboť nebylo mezi stranami dohodnuto jinak. Ostatně v tomto režimu inkasoval žalovaný odměny za žalobkyní realizované výkony od jednotlivých [anonymizováno] pojišťoven. S tímto koresponduje i znění dodatku, kde je výslovně uvedeno„ počet bodů vykázaný pojišťovnám“, přičemž výkony se vykazují v bodech a pojišťovny tyto proplácí dle aktuální hodnoty bodu. Od takto stanovené korunové částky, tedy body násobeno krát hodnota těchto v Kč, měla být odečtena tzv. paušální výkonová režie. Takto vypočtená částka měla být následně vynásobena dohodnutým podílovým koeficientem. Výsledkem tohoto měla být hrubá odměna žalobkyně, která měla být základem pro výpočet čisté odměny z titulu vykonané práce na základě dohody o pracovní činnosti. Dále v souvislosti s činností žalobkyně pak byla žalovanému ze strany příslušných zdravotních pojišťoven vyplácena platba za výkon nazvaný„ signální výkon klinického vyšetření“ ve výši [částka] za každé realizované vyšetření, tento výkon ve výkazech označen [číslo]. Tato položka měla být také zohledněna v odměně žalobkyně za činnost dle dohody o pracovní činnosti, a to tak, že souhrn takto inkasovaných plateb za příslušné období měl být vynásoben podílovým koeficientem a takto vypočtená částka měla tvořit část hrubé odměny žalobkyně. Po výkonu [číslo] žádná paušální výkonová režie stanovena úhradovými vyhláškami není. Dle žalobkyně se žalovaný opakovaně dopouštěl při výpočtu odměny žalobkyně několika pochybení, v důsledku čehož byla žalobkyni vyplácena částka nižší. Pracovní poměr žalované na základě dohody o pracovní činnosti byl ukončen ze strany žalovaného jakožto zaměstnavatele výpovědí ze dne [datum] a v souladu se zákoníkem práce skončil uplynutím patnáctidenní výpovědní doby ke dni [datum] [ulice] mezi žalobkyní a žalovanou probíhala velmi dlouho bez potíží. Žalobkyně a její manžel [příjmení] [jméno] [příjmení] měli s manželi [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nadstandardní vztah, možno říci, že se jednalo o vztah přátelský. Dlouhodobě si tykali, stýkali se i mimopracovně. Žalobkyně si vždy řádně a svědomitě plnila své povinnosti, nikdy nebyla upozorněna na nedostatky, byla kladně hodnocena jak ze stany pacientů, tak ze strany spolupracovníků. Žalobkyně důvěřovala žalovanému, respektive jeho jednatelům. Výši vypočtené odměny nijak nepřezkoumávala, neměla důvod požadovat podklady pro výpočet její odměny. Spoléhala na důvěryhodnost a férovou ze strany žalovaného, nepřezkoumávala a nepřepočítávala správnost její výše. Ke změně došlo až v měsíci červenci 2020, když se zpětnou účinností od [datum] byla novelizována právní úprava a došlo k podstatnému navýšení hodnoty bodu z hodnoty 1,07 za 1 bod nově na hodnotu [částka] za 1 bod. Žalobkyně očekávala, že dojde k navýšení její odměny, proto také kontaktovala žalovaného a požádala jej o zaslání způsobu výpočtu její odměny. Obdržela zprávu dne [datum] a tehdy zjistila, že žalovaný používá pro výpočet její odměny chybný vzorec neodpovídající tomu, co mělo být dohodnuto a stvrzeno dodatkem. Obratem sdělila žalovanému upozornění na nesprávný výpočet její odměny a žádala, aby došlo k přepočtu její odměny. Komunikovala prostřednictvím e-mailu svého manžela [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně], který jí pomáhal záležitost řešit. Dle žalobkyně se dopustila žalovaná několika pochybení při výpočtu její odměny. Pro výpočet hrubé odměny žalobkyně byl používán počet bodů, jimiž byly vyjádřeny jednotlivé výkony realizované žalobkyní, tedy byl nesprávně použit princip 1 bod = [částka], když správně měla být hodnota výkonu stanovena jako součin počtu bodů a jejich korunového ohodnocení v souladu s úhradovou vyhlášku účinnou v době, kdy byl výkon realizován. Žalobkyně odkazovala na text dodatku, v němž je uvedeno„ za vykonanou práci bude zaměstnanci poskytnuta odměna dle dohodnutého způsobu výpočtu, t.j. dle vykázaných výkonů“. Dle žalobkyně měla být tedy hodnota bodu stanovené jako součin bodového ohodnocení každého výkonu a korunového ohodnocení jednotlivého bodu a vycházet z platných úhradových vyhlášek, když v období od srpna 2017 do [datum] byla vyjádřena hodnotou [částka], dále v období pro rok 2019 vyjádřena hodnotou [částka] a v období od [datum] do srpna 2020 hodnotou [částka]. Dále nebyl zahrnut podíl na platby za signální výkon klinického vyšetření [číslo] když ve vztahu k tomuto realizovanému výkonu byla příslušnou zdravotní pojišťovnou uhrazena žalovanému částka [částka] a pak měl být souhrn těchto vyplacených částek za příslušný měsíc násoben koeficientem vyjadřujícím koeficientem vyjadřujícím podíl žalobkyně a výsledná částka měla být připočtena k odměně žalobkyně, toto však žalovaný neprovedl. Dále žalobkyně vyčítá žalovanému chybně použitou hodnotu paušální výkonové režie, tedy 0,377. Správně měly být u jednotlivých výkonů použity jednotlivé nižší režie v souladu s hodnotami stanovenými příslušnými vyhláškami, což vedlo k podstatnému zkrácení nároku žalobkyně na odměnu. Účastníci vedli v srpnu a září 2020 jednání o mimosoudní vyřešení věci. Žalobkyně sdělila žalovanému nedostatky, chyby při výpočtu její odměny, které měly vliv na nesprávný výpočet její odměny. Do jednání se následně vložili právní zástupci obou stran. Předmětem mimosoudních jednání byl nedoplatek na odměně žalobkyně vzniklý v důsledku pochybení žalovaného při výpočtu odměny žalobkyně. Následně žalovaný zúžil jednání na období od měsíce srpna 2017, tedy odměny za měsíc srpen 2017 splatnou v září 2017 do srpna 2020, tedy odměny za měsíc srpen 2020 splatnou v září 2020 s poukazem na námitku promlčení. Žalovaný pak následně poskytl žalobkyni konkrétní data o jednotlivých výkonech realizovaných žalobkyní pouze za období srpen 2017 až srpen 2020. Žalobkyně nesouhlasí s námitku promlčení, neboť s ohledem na výpočet a povahou pochybení se muselo na straně žalovaného jednat o úmyslné jednání a vznesení námitky promlčení považuje za jednání žalované v rozporu s dobrými mravy. V průběhu mimosoudního jednání se strany domluvily, že výkonová režie používaná žalovaným, tedy 0,37 % při výpočtu hrubé mzdy je nesprávná a z oficiální statistiky VZP obor rehabilitace pak za správnou dle obou stran lze považovat hodnotu ve výši 0, [číslo]. Dále se shodli na tom, že matematický vzorec používaný zaměstnavatelem pro výpočet odměny žalobkyně nebyl správný a že podíl žalobkyně jako zaměstnance ze správného základu v období od [datum] do [datum] činil 0,53 a za období od [datum] do září 2020 činil 0,6. Část výtek žalobkyně vůči žalované pro výpočet její odměny za práci byla uznána. Sporné zůstaly body, které jsou předmětem této žaloby. Ze strany žalované pak byla dne [datum] žalobkyni vyplacena částka [částka] a úhradou této částky byly dle žalobkyně vypořádány její nároky na doplatek odměny za období od srpna 2017 do srpna 2020, ale pouze zčásti. V této vyplacené částce byl zahrnut kapitalizovaný úrok z prodlení, tedy doplatek čisté mzdy žalobkyně ze strany žalované odpovídá částce [částka]. Zároveň žalovaná poskytla žalobkyni za žalované období přehled realizovaných výkonů, při nichž žalobkyně vycházela při svém výpočtu. Žalobkyni byla totiž uhrazena ze strany žalované pouze část nedoplatku, neboť žalovaná neuznala všechna pochybení ovlivňující výpočet odměny žalobkyně. Žalovaná neuznala pochybení týkající se stanovení hodnoty jednotlivých výkonů realizovaných žalobkyní, tedy výpočet 1 bod = [částka] a dále neuznala, že součástí odměny žalobkyně měl být i podíl žalobkyně ve výši 0,53 za období od srpna 2017 do [datum] ve výši 0,53 a dále ve výši 0,6 % na realizovaný výkon označený jako signální výkon klinického vyšetření. Přehled těchto konkrétních výkonů předložila žalobkyni sama žalovaná, a to za období od srpna 2017 do srpna 2020. Následně pak žalobkyně do žaloby zahrnula tabulku pro výpočet a tvrdila, že měl být správně nedoplatek čisté odměny žalobkyně ve výši [částka], uhrazena jí byla částka [částka] a rozdíl mezi těmito částkami činí částku ve výši [částka], kterou žalobkyně uplatňuje.
2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, učinil však nesporným, že dne [datum] byla uzavřena dohoda o pracovní činnosti, na základě které žalobkyně vykonávala pro žalovanou jako zaměstnavatele od [datum] na neurčito práci lékaře„ FBLR“ na oddělení rehabilitace [ulice a číslo] v [obec] v rozsahu nepřevyšující polovinu stanovené pracovní doby. Dále nesporným prohlásil zánik sjednaného pracovního poměru výpovědí ze strany žalovaného ze dne [datum] uplynutím výpovědní doby dne [datum], a že dne [datum] byl uzavřen dodatek [číslo] kterým byl změněn„ platební“ výměr žalobkyně a byl přesně specifikován na výpočet odměny za vykonanou práci žalobkyně. Dále bylo mezi účastníky nesporné tzv. použití koeficientů, když původně bylo 0,4, následně 0,53 a od [datum] došlo k navýšení na základě ústní dohody na 0,6. Mezi stranami probíhalo od srpna do září 2020 mimosoudní jednání o nároku žalobkyně na doplatek odměny. Žalovaná používala při výpočtu odměny žalobkyně vzorec: počet žalobkyní vykázaných bodů x 0,377, tedy paušálně stanovená režie x 0,6, tedy ústně sjednaný koeficient. Tento způsob výpočtu základní mzdy žalobkyně nebyl dlouhodobě zpochybňován, docházelo k pravidelnému dobrovolnému navyšování koeficientu žalovanou - zaměstnavatelem. Žalovaná byla přesvědčena o správnosti tohoto postupu. V rámci korektnosti a nadstandardních vztahů došlo na podzim 2020 k revizi výpočtu a dne [datum] žalovaná uhradila žalobkyni částku ve výši [částka] včetně úroku z prodlení představující nárok žalobkyně na doplatek odměny za období 08/ 2017 až 08/ 2020. Považovala touto platbou nároky žalobkyně za vypořádané.
Žalovaný nesouhlasí s dalšími požadavky žalobkyně, že v rámci výpočtu její odměny má docházet k přepočtu bodů na korunovou hodnotu a dále, že žalobkyni náleží odměna i za výkon označen jako signální výkon klinického vyšetření ([číslo]). Jednoznačně v textu platového výměnu je stanoven postup, jakým má být matematickými [anonymizováno] dosaženo hodnoty základní neboli hrubé odměny žalobkyně. Tvrzená odměna žalobkyně za vykázané výkony pod [číslo] signální výkon klinického vyšetření byl do právního řádu zaveden vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR č. 326/2014 Sb., kterou se mění vyhláška MZ č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami pro pojištěnce starší 18 let, který byl následně novelizován vyhláškou č. 352/2015 Sb. Nikdy v minulosti ani dnes není výkon [číslo] bodově ohodnocen. Dle § 16 vyhlášky ministerstva zdravotnictví číslo 324/2014 Sb. u stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2015 bylo stanoveno, že za každý poskytovatelem vykázaný a zdravotní pojišťovnou uznaný výkon [číslo] podle seznamu výkonů se stanoví úhrada ve výši [částka]. Maximální úhrada poskytovateli za vykázané výkony [číslo] podle seznamu výkonů v hodnoceném období nepřekročí částku ve výši třicetinásobku počtu výkonů [číslo] podle seznamu výkonů ve znění účinném v referenčním období vykázaný zdravotní pojišťovně v referenčním období. Žalovaný sice obdrží za každý takovýto vykázaný výkon částku [částka], ale toto není pro výpočet odměny žalobkyně nijak významné. Zavedení výkonu [číslo] bylo reakcí na zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví, tedy kompenzací původně v hotovosti vybíraných regulačních poplatků ve výši [částka] na [anonymizováno]. Podle účastníky sjednaného„ platového výměru“ nenáležel podíl na vybraných regulačních poplatcích od [datum], kdy byly regulační poplatky ve zdravotnictví zcela zrušeny a nemůže jí náležet ani podíl na kompenzaci zrušených regulačních poplatků. Navíc v platovém výměru nebylo toto výslovně sjednáno shodně jako její nárok na odměnu z akupunktury či tapingu.
3. Soud v rámci dokazování provedl listinné důkazy. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem soud prověřil subjektivitu žalovaného - obchodní firmy založené v září 2004 s tím, že jsou zde uvedeny 4 jednatelé, členové rodiny [příjmení] a při způsobu jednání je uvedeno, že mohou zastupovat společnost samostatně vyjímaje specifická jednání týkající se záležitostí s plněním nad hodnotu [částka].
4. Z dohody o pracovní činnosti bylo zjištěno, že byla uzavřena dohoda o pracovní činnosti od [datum] na dobu neurčitou jako práce lékaře v rozsahu nepřevyšujícím polovinu stanovené pracovní doby s tím, že za vykonanou práci bude zaměstnanci poskytnuta odměna dle„ samostatného platovém výměru“, který je přílohou této smlouvy s datem [datum]. Je zde uvedeno, že byly ke dni [datum] upraveny pouze adresy, text nezměněn. Z platového výměru, který byl původně součástí dohody o pracovní činnosti ze dne [datum] bez uvedení data bylo zjištěno, že za vykonanou práci bude zaměstnanci poskytnuta odměna dle dohodnutého způsobu výpočtu, to je dle vykázaných výkonů a je splatná ve výplatních termínech zaměstnavatele, to je 20. dne každého měsíce. Z„ platového výměru dodatku [číslo] ze dne [datum]“ bylo zjištěno, zde je konkrétně uvedeno, že„ za vykonanou práci bude zaměstnanci poskytnuta odměna dle dohodnutého způsobu výpočtu, to je podle vykázaných výkonů. Počet bodů vykázaných všem pojišťovnám bez režijní složky bude vynásoben koeficientem 0,53“, což tvoří základní mzdu a dále je zde uvedeno, že„ za akupunkturu za jedno sezení částku [částka] a za taping [částka] za jedno sezení“. Dále je uvedeno, že odměna je splatná ve výplatní termín zaměstnavatele do 20. dne každého měsíce. Dále měl soud k dispozici e-mailovou komunikaci mezi adresou„ [jméno] [příjmení]“ ze září 2020 s výzvou k předložení výpočtů a komunikaci ze srpna 2020 se žádostí o respektování zde stanovených koeficientů pro režii z celkového počtu bodů a komunikaci o výpočtu mzdy, dále měl soud k dispozici přehledovou tabulku pro výpočet tzv. signálních výkonů.
5. Soud v rámci dokazování neprovedl výslech manžela žalobkyně [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně] ani výslech jednatele žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a ani výslech žalobkyně. Předmětem sporu šlo o posouzení samotného mzdového výměru a výklad tohoto jazykového výměru. Náhled těchto osob, které navíc jsou emocionálně zainteresované a finančně zainteresované na výsledku sporu, byl pro posouzení ve věci samé nad rámec nezbytných důkazních prostředků. Účastníky označení svědci se zúčastnili prvotních jednání v srpnu 2020. Jednalo se o jednání, které předcházelo, jednání právních zástupců účastníků v průběhu září 2020 a dle vyjádření obou stran se tato jednání promítla pak do písemné komunikace mezi právními zástupci, jejichž písemná komunikace již byla důkazy zaznamenána. Je tedy nadbytečné vyslýchat účastníky vstupních jednání, která jejich další vyústění byla písemně zaznamenána. Soud tedy vycházel z písemných listin. Navíc potřebná zjištění pro závěr soudu byl učiněn z listin předložených účastníky.
6. V daném případě se jedná o spor mezi účastníky o tzv. doplacení odměny za práci žalobkyně pro žalovaného na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené mezi účastníky v roce 2010. K ukončení tohoto pracovněprávního vztahu došlo v září 2020. Podstatné pro rozhodnutí ve věci samé je posouzení písemné listiny ze dne [datum], který byl sice nazván platovým výměrem, ale jedná se podle zákoníku práce o mzdový výměr. Zaměstnankyně se zaměstnavatelem uzavřela určitý způsob dohody o výpočtu a placení odměny za práci a soud obsah této dohody posoudil výkladem z hlediska přípustných možných, tedy jazykového, logistického, gramatického výkladu, dále s přihlédnutím ke všem okolnostem, k zákonné úpravě plateb zdravotního pojištění a úpravy odměny za [anonymizováno] služby poskytované žalovanou pacientům vyúčtované příslušným zdravotním pojišťovn.
7. Dle § 10 zákona č. 1/1992 Sb. o zaměstnanosti má zaměstnavatel mzdu vyplatit nejpozději v následujícím kalendářním měsíci. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 810/2010 upravující vznik nároku zaměstnance na mzdu a splatnost mzdy vzniká zaměstnanci po vykonání práce nárok na mzdu v okamžiku kdy, zaměstnanec splnil sjednané předpoklady, za kterou má být mzda poskytnuta.
8. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2300/2017 zásady upravující pracovněprávní vztahy v § 1a odst. 1 písm. a) odst. 2 a § 18 zákoníku práce se uplatní při výkladu jednotlivých ustanovení zákona, případně pracovněprávních jednání nemohou však vést založení práva a oprávnění, které právním jednání a ve smlouvě obsaženo není. Základním hlediskem pro výklad právního jednání dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 je úmysl jednajícího, popřípadě u vícestranných právních jednání společný úmysl jednajících stran, byl-li takovýto úmysl druhé straně adresátovi projevu vůle znám, anebo museli o něm vědět (rozhodnutím NS ČR sp. zn. 21 Cdo 5281/2016). Při zjišťování úmyslu je třeba vycházet z ustanovení § 556 občanského zákoníku přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu co právnímu jednání předcházelo i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Když ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze-li zjistit úmysl jednajícího, uplatní se objektivní metoda interpretace a projevu vůle. Pro výklad pracovněprávního úkonu rozhodl NS ČR sp. zn. 21 Cdo 949/2013, že výklad pracovněprávního úkonu však musí vždy směřovat k objasnění toho, co bylo skutečně projeveno a vůle jednajícího se při výkladu pracovního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem. Uvedené však neznamená, že by se mělo lpět jen na doslovném významu použitých výrazů, neboť smyslem výkladu je zjištění skutečného záměru jednajícího v projevu vůle. Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah, jinak jasného právního jednání. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2972/2008 při výkladu objasňování obsahu tzv. faktického úkonu soud postupuje obdobně podle zásad předepsaných pro výklad projevu vůle při právním úkonu dle občanského zákoníku (§ 18 zákona č. 260/2006 Sb. zákoníku práce účinného do roku 2007) výklad obsahu tzv. faktického úkonu může tedy směřovat jen ke zjištění toho, co v něm bylo vyjádřeno, vychází se přitom nejen z použitého jazykového vyjádření, ale i z okolnosti další zejména z vůle toho kdo tzv. faktický úkon učinil. Vůle jednajícího se ovšem uplatní jen tehdy, není-li v rozporu s jazykovým projevem. Tímto způsobem může být vyjasněno jen to, co bylo opravdu projeveno a není přitom dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného faktického úkonu. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 5281/2016 základním hlediskem pro posouzení společného úmyslu jednajících stran je odkaz na § 256 odst. 2 občanského zákoníku.
9. Soud zdůrazňuje, že se jedná o spor mezi zaměstnankyní a zaměstnavatelem založený dohodou o pracovní činnosti, nikoliv o spor ambulantního specialisty ze vztahu ke zdravotním pojišťovn, které vyplácejí platby dle výkazů vykonaných zdravotnických výkonů. Výklad předmětného mzdového výměru je pak podstatný pro rozhodnutí soudu. Je nutno podotknout, že trvání pracovněprávního vztahu mezi účastníky a stanovený způsob výpočtu odměny žalobkyně za provedenou práci pro žalovaného byl více jak 10 let zcela konzistentní a akceptován oběma stranami bez výhrad až do srpna 2020. [jméno] zúčastnění popsali vzájemné vztahy za nadstandardní až přátelské a také průběh řešení sporu popsaný oběma účastníky nasvědčuje tomu, že se obě strany snažili korektním vstřícným způsobem řešit nedorozumění, která vznikla jejich odlišným výkladem mzdového výměru žalobkyně. [ulice] mezi žalobkyní a rodinou [příjmení], především MUDr. [jméno] [příjmení] vznikla již v roce 1995. Výpočet mzdy byl definován již od roku 1955 se stejnými podmínkami. Obě dvě strany připouštěly možnost odlišného výkladu mzdového výměru a taktéž použití tzv. vstupních čísel tabulky bylo učiněno mezi účastníky nesporné.
10. Mezi účastníky byl spor o výklad mzdového výměru týkající se ve vztahu hodnotě bodu, zda má být násobena hodnota bodu koeficientem vyjádřeným ke měně koruna česká, například [částka]. Dále byl mezi účastníky spor, zda má být do odměny žalobkyně zahrnuta i odměna tzv. signální výkon číslo - [číslo]. Mezi účastníky byl sporným výpočet tzv. správné hrubé mzdy žalobkyně, která pro výpočet požadovala přepočet z bodů na koeficient v korunách a zahrnovala do výpočtů hodnotu tzv. signálního výkonu - [číslo].
11. V daném případě soud přezkoumal tvrzený výpočet žalobního nároku zpracovaný žalobcem, který byl částečně odsouhlasen žalovaným předloženou tabulkou, která však byla mezi účastníky částečně sporná. Žalobkyně ve svých tvrzeních uváděla, že„ vždycky bylo myšleno, že má být při výpočtu zahrnuty i tyto 2 okruhy plateb tedy přepočet hodnoty na korunu a odměna za signální výkon [číslo]“. Avšak je zřejmé, co je předmětem sporu, žalobkyně učinila předmětem sporu další doplatek odměny za práci dle dohody o pracovní činnosti, v níž požadovala nad rámec již dohodnutého vyplaceného doplatku odměny vyplaceného žalovaným v říjnu 2020, taktéž platby týkající se tvrzeného navýšení hodnoty přepočtem na hodnotu vyjádřenou v korunách stanovenou právním předpisem ve vyhláškách ministerstva zdravotnictví a dále požadovala navýšení, doplatek za tzv. signální výkony [číslo]. Mezi účastníky byla shoda, že mimosoudní dohodou ze září 2020 odstranili část sporných bodů při výpočtu, tedy zda mzdový výměr počítá s vyšší hodnotou bodu přepočtu na koruny a zda součástí odměny za práci žalobkyně je i počet signálního výkonu klinického vyšetření pod [číslo] vše za období od srpna 2017 do srpna 2020. Z emailové korespondence mezi právními zástupci účastníků z října 2020 je zřejmá snaha žalované řešit použití součinových koeficientů dle jejich odsouhlasené částečné navýšení od [datum] z 0,53 na 0,6 a okolnosti promlčení a specifikaci výkonu [číslo] v němž právní zástupci účastníků směřují k výpočtu částek k doplacení mzdy žalobkyně za řešené období, tedy doplatek jistiny mzdy [částka] a úroku ve výši [částka], které byli mezi účastníky akceptované.
12. Ohledně výkonu [číslo] dospěl soud k závěru, že v dohodě o pracovní činnosti, resp. v doplňujícím mzdovém výměru (nazvané„ platový výměr“) není konkrétně specifikováno, že by nad rámec základní mzdy, která má přesný způsob výpočtu, měl být i tento signální výkon klinického vyšetření [číslo] zahrnut, pokud je tam zahrnuta konkrétní úprava„ sezení za taping a akupunkturu“. Dále dle soudu je v listině –„ platovém výměru“ jednoznačně uvedeno užití konkrétního dohodnutého způsobu výpočtu dle vykázaných výkonů, bez jakéhokoliv přepočtu na koruny, bez přídavků signálního výkonu. Ve výměru ze dne [datum] je následně ještě dohoda zkonkretizována, s uvedením„ počet bodů vykázaných všem pojišťovnám bez režijní složky bude vynásoben sjednaným koeficientem, což tvoří základní mzdu“. Mezi účastníky nebyla projevena společná vůle v listině směřující k tomu, že by součástí odměny měl být konkrétní nově vyspecifikovaný výkon, který není bodově právními předpisy ohodnocen, tedy výkon [číslo], a nebylo mezi účastníky konkrétně sjednáno, že by počet bodů měl být přepočítáván hodnotově na koruny. Tento konkrétní jazykový, logický a kontextuální výklad odpovídá právním předpisům pro výklad projevu vůle a konkrétní dlouholeté praxi zavedené mezi stranami. Nutno zdůraznit, že odměnu žalobkyně přijímala od žalovaného po několik let bez konkrétních výhrad, požadavku na konkrétní předložení podkladů pro výpočet odměny. [příjmení] soud reflektuje požadavek žalobkyně, že by měly být tzv. zohledněny základní zásady pracovněprávních vztahů i občanského zákoníku, také že se dovolávala poctivého právního styku a tvrdila, že ze strany žalované došlo ke zjevnému zneužití práva, které nepožívá právní ochrany“, nutno však zdůraznit, že žalobkyně se pouze pokouší najít argumenty pro ni zvýhodněný výklad uzavřeného mzdového výměru. Žalobkyní učiněný výklad mzdového výměru ze dne [datum] nebyl ze strany žalované podpořen, naopak náhled žalovaného je odlišný, a to je podstatou tohoto sporu. [příjmení] přepočet tabulkového výpočtu učiněné žalobkyní následně v tomto soudním řízení nebyl nezbytný, protože soud jako primárně hodnotil oprávněnost žalobkyní nastíněného způsobu výpočtu, ke kterému se však nepřiklonil. Žalovaný odmítl výpočet předložený žalobkyní a také pro závěr soudu je logicky nadbytečné přezkoumávání tohoto výpočtu, když dle soudu nebyla uzavřena dohoda mezi účastníky na podzim roku 2020 o akceptaci žalovaného způsobu výpočtu tvrzeného nároku žalobkyně.
13. Soud tedy učinil výklad projevu vůle účastníků vyjádřeného v písemném mzdovém výměru [datum]. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1654/2018 soud přihlédne k neplatnosti mzdového výměru pro rozpor se zákonem spočívající v tom, že mzdový výměr zakládá právo zaměstnance na plnění v pracovním poměru v menším rozsahu, než vyplývá z pracovní smlouvy nebo jiné než stanoví vnitřní předpis.
14. Právními předpisy stanoveným výkladem soud dospěl k negativnímu závěrů o tvrzených nárocích žalobkyně. Způsob výpočtu odměny žalobkyně byl postaven na dlouhodobém principu výpočtu odměny. Navíc nebyl po dobu 10 let ze strany žalobkyně zpochybňován. A teprve na základě emailu ze dne [datum] došlo ke změně náhledu žalované a ta přistoupila k dopočítání odměny žalobkyně podle mzdového výměru a žalobkyni vyplatila příslušnou částku, aniž by jakýmkoliv způsobem uznávala další žalobou tvrzené nároky žalobkyně obsažené v této žalobě. V mzdovém výměru se určitě nehovoří o koeficientním přepočtu na koruny bodového ohodnocení pro odměnu žalobkyně. V mzdovém výměru se hovoří o základní mzdě vypočtené podle jasného vzorce doplňující další složky akupunkturu a taping. Platba pojišťovny vůči žalované, která korunově vyjadřuje hodnotu bodů, je opět platbou, kterou dostává zdravotnické zařízení od příslušných zdravotních pojišťoven a automaticky neznamená, že se jedná o nárok zaměstnance zdravotnického zařízení. A ohledně složky žaloby zahrnující signální výkon klinického vyšetření pod [číslo] jedná se o úhradovou složku, podle vyhlášky účinné od roku 2014, které dostává zdravotnické odborné zařízení a není vztahováno k nárokům každého zaměstnance. Takto by to mohlo být pojímáno pouze v případě, že by účtoval přímo zdravotnické pojišťovny odborný lékař nikoliv zaměstnanec zdravotnického zařízení skrze nestátní zařízení. Způsob odměny žalobkyně byl jednoznačně stanoven dvoustrannou dohodou o pracovní činnosti uzavřenou mezi účastníky, bylo stanoveno, že 1 bod rovná se [částka]. S ohledem na několikaletou oboustranně akceptovanou realizaci výplaty odměny žalobkyně od žalovaného, bodové ohodnocení bylo nastaveno 1:1, když odměna žalobkyně byla vyplácena v korunách. I tento výklad právního jednání soud dle § 18 zákoníku práce použil pro zaměstnance nejpříznivější, podle názoru soudu nelze v daném případě vyložit právní jednání účastníků odlišným způsobem. Jazykové vyjádření, vůle účastníků je jednoznačné rovnocenné použití bodu a výkonu
15. Odměna žalobkyně jako zaměstnankyně byla po několik let přesně podle dohodnutého způsobu výpočtu tedy podle vykázaných výkonů bez jakéhokoliv koeficientu přepočtu na měnu korunu. Tyto vykázané výkony byly pak další větou specifikovány, jako počet bodů vykázaných všem pojišťovnám bez režijní složky vynásoben účastníky sjednaným koeficientem 0,53 resp. 0,6, což tvoří základní mzdu. Nad rámec základní mzdy pak byla sjednána odměna za akupunkturu a taping. Ani následná jednání na podzim roku 2020 nedoplnila projevenou vůli účastníků poskytovat odměnu podle vykázaných výkonů tedy podle počtu bodů bez koeficientního přepočtu na měnu koruny. Vůle obou účastníků nebyla míněna tak, že by mělo dojít ke koeficientnímu přepočtu na hodnotu koruny ani, že by součástí tohoto bodového ohodnocení byl výkon [číslo] jako specifický výkon nezahrnující možnost bodového ohodnocení. V žádném případě nelze nahradit již zaznamenanou projevenou vůli v písemném smluvním ujednání, že se má přepočítávat na koruny a že se má zahrnout další nově vzniklý výkon [číslo] který není bodově ohodnocen právními předpisy a ani takto není obecně žalované proplácen a je veden speciálně odlišným evidenčním způsobem.
16. Z uvedených důvodů soud žalobu zcela zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaná, která se úspěšně bránila vůči žalobě, má nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených k obraně svého práva. Náklady řízení žalobkyně činí náklady odměny právního zastoupení advokátem. Odměna advokáta a náhrady advokáta za poskytování právních služeb jsou dány vyhláškou č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ve znění pozdějších předpisů („ AT“), hodnota sporu je s ohledem na ustanovení § 8 odst. 1 AT ve výši [částka], odměna za 1 úkon právní služby tak dle § 7 bod 5 AT činí [částka]. Soud přiznal žalované 5 úkonů právní služby v hodnotě [částka], za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření žalované k žalobě, účast při jednání před soudem [datum], resp. [datum] a vyjádření žalované k výzvě soudu dne [datum], to vše dle § 11 AT. Naproti tomu tvrzená písemná replika žalované k vyjádření žalobkyně ze dne [datum] není dle soudu akceptovatelným úkonem žalované dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, když navíc nebyla soudem vyžadována, tak byla podána z vlastní iniciativy právního zástupce žalované.
18. Celkem tedy odměna akceptovaná soudem v souladu s právními předpisy činí částku [částka], dále má zástupce žalované nárok na náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT 5× [částka] tedy [částka]. Další náklady činí náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) AT za čas strávený cestou ze sídla advokáta, [ulice] ulice, [obec a číslo] do sídla soudu a zpět ve dnech [datum] a [datum] tedy za 4 cesty násobeno třemi započatým půlhodinám krát [částka] tedy [částka]. Další náklady představují cestovní výdaje dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., 69 km 1 cesta, celkem 276 km, 3 sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel [částka] na kilometr a [částka] na litr benzínu automobilového 95 oktanů při kombinované spotřebě vozidla Škoda Octavia [registrační značka] dle technického průkazu 5 l na 100 km, pak cestovní výdaje za 4 cesty: (276× [částka] a 5× 27,80× [částka] = 1 214,40 + 383,64 = [částka].
19. Celkový součet přiznaných a vyúčtovaných akceptovatelných nákladů řízení činí [částka] a tyto náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalované ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na platební místo dané § 149 odst. 1 o. s. ř., tedy k rukám právního zástupce žalobkyně.