Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 11,5 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a dále částku ve výši [částka], vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. V žalobě tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne [datum] Rámcovou smlouvu č. [hodnota] v souladu s obchodními podmínkami [Jméno žalobkyně]. Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. [č. účtu] a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobcem Dodatek č. [hodnota] k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši [částka]. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání kontokorentu společnost kontokorentu dne [datum] schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. [č. účtu]. Žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, jako spotřebitele v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Nedílnou součástí Smlouvy o poskytnutí kontokorentu jsou Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Protože žalovaný naplnil podmínky dle čl. Co považujeme za případ porušení a čl. Postupy v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli, byl mu kontokorent zablokován, žalovaný jej tedy nemohl dále čerpat. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupil žalobce následně v souladu s ujednáním smlouvy o poskytnutí kontokorentu ve spojení s výše uvedenými Podmínkami pro používání kontokorentu dne [datum] k zesplatnění kontokorentu, viz zesplatňující dopis – předžalobní výzva ze dne [datum]. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši [částka] a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši [částka], který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, ode dne [datum] naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne [datum]. Konkrétně pak (počet dnů prodlení/365 x aktuální jistina x aktuální sazba obchodního úroku/100). Následně neevidujeme žádnou další platbu na úhradu kontokorentu ze strany žalovaného. Žalobce požaduje dle interních pravidel zákonný úrok z prodlení až od 10. dne následujícího po zesplatnění. Žalobce požaduje od [datum] smluvní úrok 11,5 % ročně. O zesplatnění kontokorentu informoval žalobce žalovaného v souladu s Obchodními podmínkami, a to prostřednictvím zesplatňujícího dopisu – předžalobní výzvy ze dne [datum], dále pak také zprávami na e-mailovou adresu žalovaného, do jeho internetového bankovnictví a SMS zprávou. Zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu, který byl tvořen dlužnou jistinou kontokorentu ve výši [částka] a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši [částka], přičemž jejich výše byla stanovena ke dni [datum]. Zesplatněním se stal závazek splatným v plné výši spolu s příslušenstvím ke dni [datum]. Žalobce žalovanému v zesplatňujícím dopise – předžalobní výzvě poskytl dodatečnou lhůtu k doplacení, žalovaný ji však ke splacení nevyužil. Kdyby žalovaný v této lhůtě svůj dluh zaplatil, nepožadoval by žalobce zaplacení smluvního úroku ani zákonného úroku z prodlení ode dne zesplatnění do dne úhrady. Smluvní strany se podpisem Rámcové smlouvy sjednaly, viz Obchodní podmínky čl. Doručování dokumentů, že žalobce zasílá dokumenty na trvalou adresu žalovaného, kdy dokumenty poslané doporučeně jsou doručené okamžikem jejich přijetí, případně pak okamžikem jejich vrácení žalobci.
2. Celkový dluh vyplývající ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu ke dni podání žaloby činí na jistině částku [částka] spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] spolu se smluvním úrokem 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení až od [datum], neboť dle interních pravidel poskytuje žalobce žalovanému ve výzvě k plnění dodatečnou lhůtu. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka] za období ode dne [datum] do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tj. do [datum]. Žalobce požaduje od [datum] smluvní úrok 11,5 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění.
3. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz č. j. EPR [č. účtu] -6 ze dne [datum], který usnesením ze dne [datum] byl zrušen, neboť se nepodařilo jej řádně doručit do vlastních rukou žalovaného.
4. Soudem bylo zjištěno ze zdejších spisů sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], kde byl žalovaný zastoupen vždy jmenovaným opatrovníkem. Proto soud usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka] jmenoval opatrovníka žalovaného.
5. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, opatrovník žalovaného sdělil soudu, že také souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání.
6. Soud provedl dokazování listinami, a bylo zjištěno, jednak z rámcové smlouvy č. [hodnota], ze dne [datum] o službách banky, včetně platebních, že s žalovaným sjednali písemnou smlouvou o vedení běžného účtu č. [č. účtu], smlouva byla podepsána téhož dne standardním způsobem pro bankovní produkty, dále že dne [datum] uzavřel žalovaný s bankou smlouvu o poskytnutí kontokorentu výši [částka]. Dále měl soud k dispozici obchodní podmínky banky a vzájemnou komunikaci mezi účastníky a dopisy, výzvy banky k úhradě dluhu, dále výpisy bankovního softwaru, prokazující výši jednotlivých žalobních nároků.
7. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [datum] rámcovou smlouvu o finančních službách č. [hodnota] a následně dne [datum] dodatek smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru do výše [částka]. Žalovaný poskytl potřebné údaje a následně průběžně čerpal různé částky, některé bezhotovostně platbami z běžného účtu, některé výběrem hotovosti. Dále bylo zjištěno, že žalovaný přestal dluh hradit, dlužná pohledávka představuje nesplacenou na jistině částku [částka] spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] spolu se smluvním úrokem 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení až od [datum], kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka] za období ode dne [datum] do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tj. do [datum], od [datum] smluvní úrok 11,5 % ročně.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
10. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
11. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]).
12. Na základě tohoto zjištěného skutkového závěru s odkazem na citované zákonné ustanovení soud dospěl k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným jako spotřebitelem dle § 1810 o. z. byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr tzv. kontokorentní do výše [částka] a dále tzv. kontokorent na běžném, účtu ve výši [částka]. Žalovaný jej téměř zcela vyčerpal, avšak nesplnil své povinnosti stanovené smlouvou.
13. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku žalovaným čerpaného úvěru spolu se smluvním úrokem. Tyto byly řádně sjednány v uzavřené smlouvě a byly bankou řádně požadovaný. Jejich výpočtu v kapitalizované výši soud zcela uvěřil, je dán bankovním softwarem standardizovaným a ověřovaným příslušnými audity.
14. Soud dále přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši odpovídající § 1970 o. z., ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následující po splatnosti žalované pohledávky.
15. Soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit přiznané částky v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly prodloužení této lhůty, popřípadě stanovení dobrodiní splátek.
16. O náhradě nákladu řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve věci už zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení.
17. Žalobkyně účtovala náklady pouze soudního poplatku ve výši [částka] stanoveného dle zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. v platném znění, jiné náklady řízení nepožadovala.
18. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit požadované náklady řízení ve výši [částka] ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.