Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se částečně zamítá ohledně požadované částky [částka], spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a s požadovanými náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka].
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že dne [datum] byla mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovanou jako dlužníkem uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo [hodnota], dle které byl poskytnut úvěr žalované ve výši [částka], smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Žalovaná zaslala tzv. verifikační platbu, připojila se ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím, úroky úvěru a jistina měly být hrazeny v měsíčních splátkách ve výši [částka]. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář, dostala se do prodlení se splátkou, která byla splatná [datum], tím porušila smluvní povinnosti, byla jí zaslána první upomínka ze dne [datum]. Byla vyzvána k úhradě dluhu, přesto své splatné závazky neuhradila. Následně byla zaslána druhá upomínka dne [datum], kde opětovně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky i při zaslání těchto několika písemných upomínek nebyly ze strany žalované řádně hrazeny pravidelné měsíční splátky, na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením. Žalobkyně tedy přistoupila podle článku V. odstavce 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě zbývající jistiny úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou dodnes zesplatnění, dále požadovala náklady na upomínkování a náhradu nákladů řízení, tedy žalobkyně požaduje částku [částka] představující zesplatněnou jistinu úvěru poskytnutého úvěru, dále kapitalizovaných smluvních úroků ve výši [částka] vypočtených jako 23 %, tedy sjednaného smluvního úroku ve smlouvě z úvěru o úvěru z částky [částka], zbývající výše jistiny ke dni zesplatnění od [datum], tedy ode dne následujícího po dni splatnosti neuhrazené splátky do [datum], tedy dne odeslání zesplatnění a výzvy k úhradě dále náklad na upomínkování a výši [částka] za dvě upomínku, dále je požadován zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši a náhrada nákladu řízení. Dne [datum] žalobkyně odeslala žalované předžalobní výzvu prostřednictvím právního zástupce, přesto dluh nebyl uhrazen.
2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz č. j. EPR [č. účtu] –5 ze dne [datum], který však usnesením ze dne [datum] byl zrušen, neboť žalovaná si nevyzvedla zásilky soudu a zůstal tedy nedoručitelný.
3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, k tomuto jednání se zástupce žalobce omluvil. Žalovaná se nedostavila, ač byla řádně předvolána v souladu s o. s. ř. Žalovaná se neomluvila, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřila. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu provedených důkazů.
4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo [hodnota] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi účastníky dne [datum] a její součástí jsou obchodní podmínky. Dále bylo zjištěno, že částkou ve výši [částka] měla být žalovaná takzvaně úvěrována.
5. Z dokladů o vyplacení částek však soud zjistil, že jí byly vyplaceny v jedné platbě částka [částka] a v druhé platbě částka [částka], tedy celkem [částka]. Dle článku IV. smlouvy je uvedeno, že částka [částka] je dislokována ve prospěch žalobkyně na náklady žalobkyně v souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru. Smlouva byla sjednána ohledně úvěru na dobu určitou v délce 72 měsíců s tím, že celková částka spotřebitelského úvěru je splatná ke dni [datum]. Byla sjednána úroková sazba roční ve výši 23 % ročně, RPSN pak činí o 38,71 % p. a. Dále byly sjednány i účelně vynaložené náklady a další ujednání o zajištění závazku doplňkových službách, ukončení smlouvy i způsobu uzavření smlouvy.
6. Z listiny označené jako příloha obsahující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že žalovaná uvedla své osobní údaje, dále byla prověřena v přístupných databázích Solux a další insolvenční rejstřík, z interní databáze poskytovatele. Z předžalobní upomínky datované dne [datum] soud zjistil, že byla dle doloženého podacího lístku žalované zaslána výzva, aby uhradila dluh nejpozději do [datum], včetně dalších specifikovaných nákladů.
7. Dle § 2395 obč. zák. smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Dle § 1 odst. 2 o. z. jsou zakázaná ujednání porušující dobré mravy. Podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. i bez návrhu soud přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 1812 odst. 2 o. z. se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což neplatí pro ujednání o předmětu plnění a o ceně, jsou-li spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží.
12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatelů o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své tzv. bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
14. Ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
15. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum]. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena odpovídajícími doklady.“.
16. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum]. Tento závěr je zcela odpovídající, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], III. ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
17. A navíc, jak plyne z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne [datum], ve věci C-2020-167 (řízení o předběžné otázce podané Okresním soudem v [adresa], týkající se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, případně ověřovala bonitu žalované. Předtištěné prohlášení spotřebitele nemůže zastoupit splnění povinnosti věřitele přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj závazek splnit. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech.
19. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení o příjmech dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a nespokojit se s předložením pouze jednoho měsíčního výpisu z účtu navíc bez podrobnějšího zkoumání a ověřování (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Soud se tedy zabýval předloženou úvěrovou smlouvou, prozkoumal její platnost v souladu s evropským právem. Především soud posuzoval, zda žalobkyně splnila řádně své povinnosti posuzovat úvěruschopnost žalované. Dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí posuzovat schopnost žalované splácet úvěr [částka] v 72měsíčních splátkách, žalovaná se ocitla v prodlení se splátkou splatnou [datum]. Výše splátek byla stanovena [částka]. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové sociální výdělkové poměry žalované, její příjmy, výdaje, závazky. Žalobkyni je podle zákonných ustanovení povinné náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatelky o úvěr, pokud tedy z potvrzení řádně nevyžaduje, nepostupuje v souladu s ustanoveními zákona, nesplnila řádně svou povinnost posoudit úvěr, schopnost spotřebitele s odbornou péčí. Je možné, že dlužník je povinen sdělit své údaje. Avšak žalobkyně měla povinnost tyto údaje řádně prověřit, vyhodnotit. Pokud tak neučinila, spoléhala pouze na tvrzení žalované a na údaje v registrech.
20. Pokud by se účastnice dostavily k jednání, byly by v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. poučeny soudem o tom, že nedoplnily skutková tvrzení ohledně skutečností ohledně platně uzavřené smlouvy, popřípadě po prověřování řádné, u řádného prověřování úvěru schopností žalované. Stejně tak žalovaná by byla poučena, že je povinna prokázat, že případně uhradila, jaké konkrétní platby k úhradě dluhu stanoveného soudem svou neúčastí na jednání účastnice znemožnily soudu poskytnout poučení a vzdali se tohoto dobrodiní (viz usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. US 175/04 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], když potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném dle o. s. ř. a není tedy možné poučovat účastnice o důkazním břemeně mimo jednání, nedostavení se účastníka k jednání není důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti.
21. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. S ohledem na shora uvedené závěry, soud věc posoudil tak, že smlouva uzavřená dne [datum] o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná podle § 580 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem a zjevným narušením veřejného pořádku. Obdobně také srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka], který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 1742/2015.
22. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
23. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.
24. V daném případě soud dospěl k závěru, že sice nedošlo k řádnému uzavření úvěrové smlouvy, avšak žalovaná je povinna vrátit tzv. bezdůvodné obohacení, tedy částku, kterou bez právního důvodu přijala. Současně má soud v řízené za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému celkovou částku [částka]. Plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalované, která je povinna toto obohacení žalobkyni tzv. vydat.
25. Žalobní nároky plynoucí z tvrzené uzavřené úvěrové smlouvy ve výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy, tedy ohledně úroku kapitalizovaného, dále ohledně dalších požadovaných nákladů za vymáhání nesplacených úvěrových částek s požadovaným příslušenstvím. Tyto nároky jsou svou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku úvěrovému vztahu, který byl dle soudu neplatně sjednán. Soud částečně žalobu zamítl ohledně dalších požadovaných částek [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] a dále s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a požadovanými náklady spojenými s uplatněním pohledávky [částka]. Tyto nároky se váží k hlavnímu úvěrovému vztahu, který však byl neplatně sjednán, nic však nemění na skutečnosti, že mohlo být plnění žalované žalobkyní případně započteno na této sjednané, byť neplatné příslušenství jistiny.
26. Soud tedy s ohledem na tento závěr soud posoudil, že smlouva o úvěru je neplatná, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované celkovou částku [částka], což je částka, kterou prokazatelně žalobkyně vyplatila žalované, z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žalovaná se bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, a proto uložil žalované z titulu bezdůvodné obohacení zaplatit částku [částka]. V řízení nebylo prokázáno žádným způsobem, že by žalovaná uhradila, byť část této částky.
27. Žalovaná je povinna zaplatit přijaté peněžní prostředky ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení stanoveným podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v platném znění.
28. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány žádné okolnosti, které by odůvodňovaly prodloužení této lhůty, popřípadě stanovení dobrodiní splátek, proti žalované je vedeno několik exekucí.
29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., když neúspěch žalobkyně byl v poměrně nepatrné částky s ohledem na výši částky, kterou žalobkyně požadovala. Náhradu nákladů řízení představuje jednak soudní poplatek [částka] stanovený dle zákona č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích.
30. Jak bylo zjištěno, žalobkyně podala u Okresního soudu v Litoměřicích více obdobných žalob, návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však je totožný či jen s drobnými odchylkami, je zde jednota v osobě žalobce a jeho advokáta, sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby, úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby. navíc ve sporu jde o pohledávku ze smlouvy, kde jednou ze stran byl spotřebitel, a jde o smlouvu, nebo podmínky jiného právního důvodu k plnění, při nichž je spotřebitel fakticky zásadně vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem, soud proto hodnotí žalobu ve věci jako tzv. „formulářovou“ žalobu.
31. Proto soud při určování výše odměny za učiněné úkony právní pomoci dle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k úhradě a podání žaloby vyšel z § 14b odst.1 bod 1. vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, když řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka] a v řízení byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, s tím, že pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně [částka], tj. celkem [částka] (3 x [částka]), dále žalobci přiznal náhradu nákladů 3 x [částka] paušální částky jako náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné dle § 14b odst.5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.
32. Soud tedy uložil žalované povinnost zaplatit žalobní náhradu nákladu řízení ve výši [částka], vše ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na platební místo dané § 149 odst. 1 o. s. ř., tedy k rukám právního zástupcew žalobkyně.