15 C 52/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím z titulu, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „Původní věřitel“) byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě Smlouvy poskytl Původní věřitel žalovanému úvěr jednak ve výši [částka], kdy tento byl žalovanému poskytnut dne [datum] na účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet dle podmínek Smlouvy s příslušenstvím, a to do 30 dní od jeho poskytnutí. Výše řádného úroku činí částku [částka]. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal Původnímu věřiteli společně s poskytnutou částkou úvěru uhradit poplatek ve výši [částka]. Žalovaný však porušil svoji povinnost řádného splácení úvěru, kdy nesplatil tak, jak se zavázal ve Smlouvy a dostal se tak do prodlení s jeho úhradou. Z důvodu prodlení žalovaného s plněním dle Smlouvy delším více jak 14 dní, vznikla žalovanému povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši [částka]. V souvislosti s prodlením žalovaného, byl tento Původním věřitelem upomínán k úhradě jeho dluhu, a to formou SMS a emailových zpráv a písemných výzev k úhradě dluhu, když je žalovaný povinen uhradit [částka] za odeslanou upomínku prostřednictvím SMS zprávy, [částka] za odeslanou upomínku prostřednictvím e-mailu, [částka] za odeslanou písemnou výzvu k úhradě dluhu. Žalovaný byl Původním věřitelem upomínám výše uvedenými způsoby, kdy v souvislosti s touto činností vznikla žalovanému povinnost uhradit:- [částka] za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv- [částka] za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhuŽalovanému dále vznikla, z důvodu jeho prodlení, povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Smlouva limituje výši smluvní pokuty toliko do výše součinu čísla [hodnota] a celkové výše úvěru. Žalobce nicméně po žalovaném uplatňuje pouze smluvní pokutu ve výši [částka].Pohledávku vyplývající ze Smlouvy následně Původní věřitel postoupil na společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa], která tuto pohledávku postoupila na společnost [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], se sídlem [adresa].Dále mezi žalovaným a společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „Původní věřitel“) byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě Smlouvy poskytl Původní věřitel žalovanému úvěr ve výši [částka], kdy tento byl žalovanému poskytnut dne [datum] na číslo účtu žalovaného [č. účtu]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet dle podmínek Smlouvy s příslušenstvím, a to do 30 dní od jeho poskytnutí. Výše řádného úroku činí částku [částka]. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal Původnímu věřiteli společně s poskytnutou částkou úvěru uhradit poplatek ve výši [částka]. Žalovaný však porušil svoji povinnost řádného splácení úvěru, kdy poskytnutý úvěr nesplatil tak, jak se zavázal ve Smlouvy a dostal se tak do prodlení s jeho úhradou. Z důvodu prodlení žalovaného s plněním dle Smlouvy delším více jak 14 dní, vznikla žalovanému povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši [částka]. V souvislosti s prodlením žalovaného, byl tento Původním věřitelem upomínán k úhradě jeho dluhu, a to formou SMS a emailových zpráv a písemných výzev k úhradě dluhu, je žalovaný povinen uhradit [částka] za odeslanou upomínku prostřednictvím SMS zprávy, [částka] za odeslanou upomínku prostřednictvím e-mailu, [částka] za odeslanou písemnou výzvu k úhradě dluhu. Žalovaný byl Původním věřitelem upomínám výše uvedenými způsoby, kdy v souvislosti s touto činností vznikla žalovanému povinnost uhradit:- [částka] za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv- [částka] za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhuŽalovanému dále vznikla, z důvodu jeho prodlení, povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Smlouva limituje výši smluvní pokuty toliko do výše součinu čísla [hodnota] a celkové výše úvěru. Žalobce nicméně po žalovaném uplatňuje pouze smluvní pokutu ve výši [částka].Pohledávku vyplývající ze Smlouvy následně Původní věřitel postoupil na společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa], která tuto pohledávku postoupila na společnost [právnická osoba], IČO [IČO žalobkyně], se sídlem [adresa].Žalobce požaduje tyto částky:- částku [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 %, částku [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 %, částku [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 %, dále částku [částka], částku [částka], částku [částka] a částku [částka].Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho.

2. Žalovaný se žádným relevantním způsobem nevyjádřil.

3. Soud v daném případě nařídil ústní jednání, zástupce žalobce se omluvil, žalovaný se k jednání nedostavil, bez omluvy, ačkoliv byl řádně předvolán soudem v souladu s o. s. ř. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] uzavřené mezi předchůdcem žalobce společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], a žalovaným bylo zjištěno, že smlouvou se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr [částka] převodem na účet žalovaného č. [č. účtu].

5. Dále bylo zjištěno, že dle smlouvy ze dne [datum] č. [hodnota] se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] převodem na účet žalovaného č. [č. účtu].

6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti: z listiny nazvané smlouva o úvěru bylo zjištěno, že dne [datum], č. úvěru 396349 žalovaný obdržel převodem na účet č. [č. účtu] částku [částka], ze smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] obdržel žalovaný převodem na účet č. [č. účtu] částku ve výši [částka]. Dále bylo z listin předložených žalobkyní prokázáno, že žalovaný neuhradil žádnou částku.

7. Dále bylo zjištěno, že ze strany společnosti Pohledávku vyplývající ze Smlouvy následně Původní věřitel postoupil na společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa], která tuto pohledávku postoupila na společnost [právnická osoba], IČO [IČO žalobkyně], se sídlem [adresa].

8. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Předchůdce žalobkyně měl uzavřít s žalovaným dvě smlouvy, a to pod č. [hodnota] + č. [hodnota]. Dále bylo z listin zjištěno, že žalovaný neuhradil žádnou částku.

9. V daném případě soud přiznal žalobkyni pouze částku, kterou prokazatelně poskytl žalovanému, když dospěl k závěru, že nedošlo k řádnému uzavření úvěrové smlouvy, avšak žalovaný je povinen vrátit tzv. bezdůvodné obohacení, tedy částku, kterou bez právního důvodu přijal.

10. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Dle § 2395 obč. zák. smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od [datum], výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

14. Dle § 1 odst. 2 in fine o. z. jsou zakázaná ujednání porušující dobré mravy. Podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

15. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. i bez návrhu soud přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 1812 odst. 2 o. z. se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což neplatí pro ujednání o předmětu plnění a o ceně, jsou-li spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží.

18. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od [datum]) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své tzv. bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

21. Ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. sice výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

22. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum]. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena odpovídajícími doklady.“

23. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum]. Tento závěr je zcela odpovídající, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], III. ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

24. A navíc, jak plyne z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne [datum], ve věci C-2020-167 (řízení o předběžné otázce podané Okresním soudem v [adresa], týkající se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

25. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem neprokázala, že by její právní předchůdce kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel dvou údajných úvěrů zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalovaného, a ani, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval. Předtištěné prohlášení spotřebitele ve smlouvě o úvěru o tom, že se mu dostalo informací a vysvětlení, na jejichž základě je schopen posoudit, zda je pro něj vhodný, nemůže zastoupit splnění povinnosti věřitele přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj závazek splnit. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a nespokojit se s předložením kopií údajných faktur o vykonané práci žalovaným (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná.

26. S ohledem na shora uvedené závěry, soud věc posoudil tak, že smlouvy o úvěru uzavřené dne mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným jsou absolutně neplatné podle § 580 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem a zjevným narušením veřejného pořádku. Obdobně také srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka], který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 1742/2015.

27. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti: z listiny nazvané smlouva o úvěru bylo zjištěno, že dne [datum], žalovaný obdržel na účet částku [částka], dne [datum] obdržel žalovaný na účet částku ve výši [částka].

28. Plnění předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Zástupce žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavil, nebylo tedy možné poskytnout žalobkyni odpovídající poučení.

29. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

31. Žalobní nároky plynoucí z tvrzené uzavřené úvěrové smlouvy ve výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy (úroky, úhrada za poskytnutý úvěr, úhrada za vymáhání atd.). Tyto nároky jsou svou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku úvěrovému vztahu, který byl dle soudu neplatně sjednán. Soud tedy částečně žalobu výrokem II. zamítl.

32. Žalovaný je však povinen zaplatit přijaté peněžní prostředky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení stanoveným podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v platném znění.

33. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány žádné okolnosti, které by odůvodňovaly prodloužení této lhůty, popřípadě stanovení dobrodiní splátek.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaný žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval.