Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky ve výši 6 553,64 Kč a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12% ročně z částky 99,47 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce v žalobě požadoval zaplacení částky 11 473,93 Kč s přísl. Uvedl, že dne 17.5.2024 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které, se žalobce zavázal, že žalované poskytne spotřebitelský úvěr až do výše 24 000 Kč s možností postupného čerpání. Následně žalobce žalované dne 17.5.2024 zaslal žalobce žalované na účet č. [č. účtu] částku 5 000 Kč. Smluvní úrok byl v čl. VII odst. 3, a čl. VI úvěrové smlouvy sjednán ve výši 1,07% denně z nesplacené části jistiny. Žalovaná se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobce smlouvu vypověděl a žalovanou o tom informoval emailem ze dne 22.1.2025. Výše dlužné částky 11 473,93 Kč je tvořena jistinou ve výši 4 999,97 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč a smluvním úrokem ve výši 6 374,46 Kč. Vyjma shora uvedené částky žalobce požaduje uhradit i smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaná ocitla v prodlení. Za období od 17.6.2024 do 15.9.2024 byla smluvní pokuta kapitalizována v částce 79,71 Kč. Žalobce rovněž v žalobě podrobně popsal, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované, kdy žalobce vycházel z dostupných bankovních a nebankovních rejstříků, výpisu z účtu žalované i z ověřené výše příjmu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, soudní písemnosti si nepřebírala. Tyto jí byly zasílány, mimo jiné, na evidenční adresu, [Anonymizováno] [Jméno žalované B] [Anonymizováno], kde jí byly dne 14.8.2025 uloženy na poště a po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu.
3. Soud provedl a zhodnotil důkazy, které předložil žalobce. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 17.5.2024 a na jejím základě se žalobce zavázal poskytnout žalované částku až do výše 24 000 Kč a žalovaná se na úhradu poskytnuté čáskty zavázala uhradit poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99% z čerpané částky a dále smluvní úrok ve výši 1,066% denně. Celý úvěr měl být zapalcen 8.11.2025 v denních splátkách s tím, že první splátka se stala splatnou dne [č. účtu]. Uvedený účet se shoduje s účtem, který je uvedené v úvěrové smlouvě u žalované. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [Jméno žalobce]. soud zjistil, že se jedná o interní záznamy žalobce, z kterých vyplývá, že výše příjmu žalované měla činit 16 133 Kč. Z databáze časových řad ARAD publikované Českou národní bankou soud zjistil, že průměrná úroková sazba úvěru poskytovaných bankami domácnostem v květnu 2024 činila 6,11% ročně.
4. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuj, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je uvedena v ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
9. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 tak, že ,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.
13. Nalézací soud, s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry z úřední činnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce řádně zkoumal bonitu žalovaného, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalované. Soud měl k dispozici pouze interní záznam žalobce (Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba].), který však nijak neprokazuje, že by žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalované zkoumal její reálné příjmy a výdaje. Shora uvedený výpis je pouze interním záznamem žalobce, který si žalobce sám vytváří a stran reálného a hodnověrného posuzování úvěruschopnosti ničeho neprokazuje. Reálné zkoumání úvěruschopnosti žalované by mohlo být prokázáno předložením jejího výpisu z účtu, který by mohl poskytnout hodnověrný obraz o hospodaření a bonitě žalované, o výši jejich příjmů a výdajů. Žalobce rovněž mohl zkoumání úvěruschopnosti prokázat předložením výplatnic žalované, či její pracovní smlouvy, nic však z uvedených důkazů soudu předloženo nebylo.
14. Vzhledem k tomu, že se žalobce o své vůli rozhodl, že se ústního jednání neúčastní, když se z jeho účasti omluvil, nemohl soud žalobce dle ust. § 118a a násl. o.s.ř. poučit o nutnosti předložit důkazy, které by kvalifikované ověření bonity žalované prokazovaly. Dle komentářové literatury (např. komentář k občanskému soudnímu řádu [právnická osoba]. Beck, [adresa] a kol. z roku 2013, první vydání, strana 413) „poučení podle § 118a soud neudělí ani tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (např. neúčastí při jednání).“
15. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem-viz rozhodnutí např. pod č.j.: 17 Co 278/2017-161 ze dne 24.8.2017, či č.j. 84 Co 117/2025-53, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovanou uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná podle § 588 o.z. neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. Vyjma shora uvedených závěrů o neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, má soud za to, že úvěrová smlouva je neplatná i pro nemravné sjednání úrokové sazby. Výše smluvního úroku byla v uvedené úvěrové smlouvě sjednána ve výši 1,07% denně, což činí 390% ročně. Dle judikátu 21 Cdo 1484/2004 za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát. Vzhledem k tomu, že v květnu 2024 činila průměrná úroková sazba poskytovaná bankami úrok ve výši 6,11% ročně, lze bez pochyby uzavřít, že sjednaný úrok je v rozporu s dobrými mravy, což činí úvěrovou smlouvu zcela neplatnou, neboť ujednání o smluvním úroku nelze od úvěrové smlouvy oddělit.
17. Po právní stránce tedy soud věc posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] žalobce žalované poskytl jistinu ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobce bezdůvodně o tuto částku obohatila a tuto částku soud žalobci přiznal spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak v žalobě požadoval, tedy od 23.1.2025 do zaplacení.
18. Co do zbytku žalobního nároku, tedy co do částky ve výši 6 553,64 Kč a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12% ročně z částky[Anonymizováno] 99,47 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. když žalovaná byla ve věci úspěšnější než žalobce, náležela by jí poměrná náhrada nákladů řízení. Protože žalovaná byla ve věci pasivní, jednání se neúčastnila a žádné náklady jí zjevně nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
20. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.