Výrok
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10 341 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 341 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem tohoto řízení bylo zaplacení částky ve výši 10 341 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce uvedl, že jeho předchůdce, společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO] uzavřel dne 21.12.2023 s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které, byla žalované poskytnuta částka ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že uvedenou půjčku vrátí spolu s poplatkem ve výši 5 341 Kč, a to data splatnosti, tedy do 19.1.2024. Právní předchůdce žalobce na svých webových stránkách www.[Anonymizováno].cz poskytuje úvěry, kdy se žadatelé nejdříve zaregistrují, následně je jim zřízen uživatelský účet, odsouhlasí znění rámcové smlouvy a poté je jim na číslo jejich telefonu odeslán bezpečnostní kód. Totožnost klientů je ověřována tím, že zašlou své osobní údaje i číslo svého bankovního účtu. Právní předchůdce žalobce zaslal shora uvedené prostředky na bankovní účet žalované č.[hodnota] -[Anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že žalovaná nic neuhradila, domáhá se žalobce nároku na zaplacení částky 10 341 Kč soudní cestou. Aktivní legitimaci ve sporu žalobce prokazuje smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5.3.2025 mezi spol. [právnická osoba]. a žalobcem, na základě které, byly pohledávky vůči žalované postoupeny na žalobce.
2. Soud ve věci nařídil jednání, z kterého se žalobce omluvil. Žalovaná se k jednání bez omluvy neostavila, soudní písemnosti jí byly zasílány na adresu uvedeno v centrální evidenci obyvatel ([adresa]). Na uvedené adrese si žalovaná soudní písemnosti nepřevzala, dne 27.10.2025 jí byly uloženy na poště a po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu.
3. Soud provedl důkazy, které na podporu svého nároku předložil žalobce. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] má soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba]. poskytl žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit do 19.1.2024 spolu s poplatkem ve výši 5 341 Kč. Žalovaná je ve smlouvě identifikována svým jménem, příjmením, rodném číslem, číslem [Anonymizováno] a číslem bankovního účtu ([č. účtu]). Ze sdělení Komerční banky a.s. soud zjistil, že majitelem shora uvedeného účtu není žalovaná, ale [jméno FO], r.č. [hodnota] a dne 21.12.2023 tam byla zaslána částka 5 000 Kč.
4. Aktivní legitimace k podání žaloby je prokazována Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 15.3.2025, kde spol. [právnická osoba]. žalovanou informuje, že jeho pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5.3.2025 postoupena na žalobce. S uvedením Oznámení koresponduje i smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh.
5. Pokud jde o výši dluhu v částce 10 341 Kč, tato se skládá z dosud neuhrazené jistiny ve výši 5 000 Kč poplatku za úvěr ve výši 5 341 Kč.
6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
7. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátita zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je uvedena v ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
11. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 tak, že ,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.
15. Z uvedeného vyplývá, že soudy vždy, pokud řeší spor ze závazkového právního vztahu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, musí, a to z úřední povinnosti, prioritně zkoumat, zda poskytovatel úvěru postupoval v souladu se shora citovaným ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
16. V daném případě žalobce soudu nedoložil, že by kvalifikovaně zkoumal úvěru schopnost žalované, když ani netvrdil a logicky neprokazoval, jak byla bonita žalované zkoumána. Vzhledem k tomu, že se žalobce ústního jednání neúčastnil, nemohl být soudem ani poučen ve smyslu ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. o tom že je nutno tvrdit a prokázat zkoumání bonity žalovaného.
17. Po právní stránce proto soudu nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že ze smlouvy o úvěru žalobce na účet č. [hodnota] -[Anonymizováno] poskytl jistinu ve výši 5 000 Kč. Protože však bylo zjištěno, že uvedený účet, kam byla částka [částka] zaslána, není žalované, ale [jméno FO], nedošlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení a bylo nutno celou žalobu z titulu bezdůvodného obohacení zamítnout.
18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná měla plný úspěch a náležela by jí oproti žalobci náhradu nákladů řízení. Protože žalovaná byla ve sporu pasivní a žádné náklady jí nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.