Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 72 280,39 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 72 280,39 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky ve výši 29 464,27 Kč a dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 11 327,74 Kč, dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 821,07 Kč a dále co do úroku ve výši 29,49% ročně z částky 87 521,32 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88 421,32 Kč od 30. 4. 2024 do [datum] a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 140,93 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 101 744,66 Kč s příslušenstvím, představující kapitalizované úroky ve výši 11 327,74 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 5 821,07 Kč, a dále úroky ve výši 29,49% ročně z částky 87 521,32 Kč od 30.4.2024 do zaplacení, a dále zákonné úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky 88 421,32 Kč od 30.4.2024 do zaplacení. Uvedl, že dne 24.4.2023 právní předchůdce žalobce [právnická osoba], IČO: [IČO] uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě uvedené smlouvy žalovanému umožnil čerpat spotřebitelský úvěr do výše 90 000 Kč. Žalovaný před podáním žaloby na úhradu úvěru uhradil celkem 17 719,61 Kč. Protože žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobce dle smluvních podmínek ke dni 23.11.2023 úvěr zesplatnil. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedodržel splátkový kalendář a úvěr byl zesplatněn, žalobce vypočetl výši dlužných částek. Žalobce po žalovaném z nesplaceného úvěru požaduje uhradit dlužnou jistinu ve výši 87 521,32 Kč, dlužný poplatek ve výši 900 Kč, dlužný úrok do zesplatnění ve výši 13 323,34 Kč, úrok kapitalizovaný od 24.11.2023 do 29.4.2024 ve výši 11 327,74 Kč a dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení od 24.11.2023 do 29.4.2024 ve výši 5 821,07 Kč. Vyjma shora uvedených částek požaduje žalobce zaplatit úrok ve výši 29,49% ročně z dlužné jistiny ve výši 87 521,32 Kč od 30.4.2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15% z částky 88 421,32 Kč (dlužná jistina ve výši 87 521,32 Kč + dlužné poplatky ve výši 900 Kč) od 30.4.20245 do zaplacení. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobcem prokazuje Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.4.2024 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, [Anonymizováno]. [právnická osoba] a žalobcem, na základě které, došlo s účinností ke dni 29.4.2024 k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobce. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, vycházel žalobce ze sociálních a demografických dat i bankovního účtu žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba spolu s předvolánkou k ústnímu jednání byly žalovanému doručeny na evidenční adresu ([adresa]), kde mu byly dne 2.4.2025 uloženy na poště a následně po uplynutí úložní doby mu byly vhozeny do poštovní schránky.
3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] zjistil, že spol. [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaný se zavázal, že úvěr splatí spolu s úrokem ve výši 48% ročně v měsíčních splátkách, přičemž na poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal uhradit celkem 115 880,99 Kč. Smlouva byla uzavřena dne 24.4.2023. Skutečnost, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel je prokazována Výzvou k úhradě dluhu ze dne 8.11.2023, kde byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 30i dní.
4. Aktivní legitimaci k podání žaloby má soud za prokázanou z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.4.2024, kdy uvedeným dopisem byl žalovaný informován, že pohledávka spol. [právnická osoba] vůči žalovanému ze zápůjčky vyčíslená v celkové výši 105 297,54 Kč s přísl., byla postoupena na žalobce. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou i ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.4.2024 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, [Anonymizováno]. [právnická osoba] a žalobcem, na základě které, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobce.
5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je uvedena v ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
10. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 tak, že ,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.
14. Nalézací soud, s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry z úřední činnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce řádně zkoumal bonitu žalovaného, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně nejenže neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalovaného, ale žalobce neprokázal, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval, neboť k prokázání toho, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce, ověřoval bonitu žalovaného, soudu neposkytl žádné důkazy. Soud žalobce při jednání podle § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzval, aby prokázal zkoumání bonity žalovaného, kdy žalobce soudu sdělil, že se jedná o postoupenou pohledávku a žádnými důkazy, které by prokazovaly zkoumání bonity žalovaného nedisponuje.
15. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem-viz rozhodnutí pod č.j.: 17 Co 278/2017-161 ze dne 24.8.2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť z důvodu neprokázání zkoumání bonity žalovaného odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. Po právní stránce tedy soud věc posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru a věc je tak nutno posoudit dle pravidel o bezdůvodném obohacení dle § 2991 o.z. a násl. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že z uvedené smlouvy o úvěru žalobce žalovanému poskytl částku ve výši 90 000 Kč. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaný uhradil na shora uvedené zápůjčku celkem 17 719,61 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku, kterou mu právní předchůdce žalobce poskytl a žalovaný nevrátil, tedy o částku 72 280,39 Kč (90 000 Kč – 17 7198,61 Kč =72 280,39 Kč). Tuto částku soud žalobci přiznal spolu se zákonnými úroky z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
17. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení tento byl posouzen dle ust. § 1970 o.z. a konkrétní výše byla stanovena dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud úroky z prodlení stanovil od 2.8.2024, kdy vycházel z judikátu Nejvyššího soudu pod sp. zn.: 33 Cdo 3675/2021. Dle uvedeného judikátu „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru“. Soud tak uzavřel, že zasláním předžalobní výzvy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, předžalobní výzva byla žalovanému doručena 3. dnem od předání k poštovní přepravě. K poštovní přepravě byla výzva předána dne 29.7.2024, doručena byla dne 1.8.2024 a od 2.8.2024 se žalovaný s vrácením částky bezdůvodného obohacení ocitl v prodlení.
18. Vzhledem k tomu, že z žalované částky byla žalobci přiznána 72 280,39 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, soud žalobu co do zbytku žalobního nároku zamítl. Ve výroku II. rozsudku tak bylo rozhodnuto, že žaloba se co do částky ve výši 29 464,27 Kč a dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 11 327,74 Kč, dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 821,07 Kč a dále co do úroku ve výši 29,49% ročně z částky 87 521,32 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88 421,32 Kč od 30. 4. 2024 do 1. 8. 2024 a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 140,93 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.
19. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy účastníku, účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá a náhradu nákladů právo. Protože žalobce byl v uplatňování svých žalobních nároků více úspěšný než žalovaný, náleží žalobci poměrná náhrada nákladů řízení. Žalobce byl v uplatnění žalobního nároku o 21,59% úspěšnější než žalovaný (požadováno celkem 118 893,47 Kč, přiznáno 72 280,39 Kč). Celkovou výši nákladů řízení soud vypočetl v částce 27 725,90 Kč. Uvedená částka je tvořena odměnou za právní služby ve výši á 4 160 Kč (tři úkony ve formulářové žalobě, počítáno z punktu 88 421,32 Kč za přípravu a převzetí věci, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby), 3 x režijní paušál á 300 K a jeden režijní paušál za úkon po 1.1.2025 ve výši 450 Kč. DPH ve výši 21% ze shora uvedených částek činí 4 197,90 Kč. Do náhrady nákladů řízení byl zahrnut i zaplacený soudní poplatek ve výši 3 538 Kč. Náhrada nákladů řízení tak činí částku ve výši 27 725,90 Kč. Protože žalobce byl pouze o 21,59% úspěšnější než žalovaný, činí poměrná náhrada nákladů řízení částku 5 986,02 Kč.
20. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.