Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem [částka], úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující nesplacený revolvingový úvěr poskytnutý žalovanému na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím zjištění kreditního skóre žalovaného, posouzením jeho výdajové a příjmové stránky, přezkoumáním proměnných informací jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, způsob bydlení. Výstupem je pak nejvyšší měsíční splátka, která může být schválena, aniž by došlo k předlužení žalovaného. Žalobkyně využívá registry: SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalobkyně spočetla MLS žalovaného, kdy zohlednila životní minimum žalovaného a jeho jednoho vyživovaného dítěte, tj. částky [částka] a [částka]. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec [částka], žalovaný za trvání úvěrového vztahu načerpal částku [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky a poplatky ve smlouvě sjednanými. Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas, uhradil toliko [částka]. Žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalobkyně v žalobě požadovala kromě neuhrazené jistiny ve výši [částka] rovněž zaplacení poplatků ve výši [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka], smluvních pokut ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, zástupce žalobkyně svou neúčast a neúčast žalobkyně omluvil podáním ze dne [datum] a souhlasil s rozhodnutím v nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.
3. Žalobkyně svůj nárok konstruuje jako právo na vrácení poskytnutého úvěru. Tvrdí tedy, že došlo k uzavření smlouvy a poskytnutí finančních prostředků žalovanému.
4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru s datem [datum] a z úvěrových podmínek [číslo] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši [částka], částku ve výši [částka] na pokyn žalovaného poukázala ve prospěch prodejce [právnická osoba].[IČO] IČO, , na nákup mobilního telefonu Apple iPhone 14 Pro Max. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem ve výši 11,12 % ročně, RPSN ve výši 11,70 % a v měsíčních splátkách ve výši [částka].
5. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad byly zjištěny úhrady a prodlení žalovaného v souladu s žalobními tvrzeními žalobkyně, tj. že žalovaný uhradil celkem [částka].
6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně eviduje o žalovaném následující údaje: zdroj příjmu klienta: zaměstnanec; výše příjmu: [částka]; příjem ostatních členů domácnosti: [částka]; jedno dítě; není evidován v insolvenčním rejstříku; měsíční výdaje domácnosti: [částka]; druh bydlení: podnájem.
7. Z listiny označené „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ byla zjištěna obecná metodika žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů.
8. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že u žalovaného je evidována jedna ukončená splátková operace a jedna existující kreditní karta.
9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši [částka]. Z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka.
10. Z výpisu žalobkyně z obchodního rejstříku ze dne [datum] soud ověřil existenci žalobkyně.
11. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka]. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši [částka]. Úroková sazba úvěru byla sjednána jako pevná ve výši 11,12 % ročně. Žalovaný řádně ani včas neplatil splátky, uhradil celkem toliko [částka], a žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila za žalovaným poplatky, náklady na vymáhání, smluvní pokuty a úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
22. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-449/13 Consumer Finance proti [jméno FO] a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
23. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. [spisová značka]) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání).
24. Žalobkyně sice uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, využívány jsou registry SOLUS, NRKI, CEE, ISIR, žalobkyně též uvedla, že posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, přezkoumala proměnné informace o žalovaném. V potvrzení o provedení ověření bonity klienta je jako jeho příjem uvedeno [částka], žalobkyně si ho však nijak neověřila (např. aktuálními výpisy z účtu žalovaného, aktuálním daňovým přiznáním). Měsíční výdaje domácnosti žalovaného ve výši [částka] jsou ryze hypotetickým a nadto velice nízkým údajem, neboť žalovaný bydlí v podnájmu, má vyživovací povinnost vůči jednomu dítěti, žalobkyně nadto neověřila žádné skutečné výdaje žalovaného, tj. ani jeho výdaje na podnájemní bydlení, ani ostatní životní náklady (stravování, léky, hygienické potřeby atd.). Uvažovala pouze s měsíčními výdaji domácnosti [částka], životní minimem žalovaného [částka] a životním minimem [částka] pro jedno vyživované dítě. Žalobkyně si měla především vyžádat dokumenty (např. aktuální výpisy z účtu, daňové přiznání, SIPO) prokazující příjmy a výdaje a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení skutečných příjmů a výdajů. Žalobkyně vycházela pouze z odhadovaných příjmů a výdajů, aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Prohlášení klienta o příjmech a výdajích přitom musí žalobce prověřovat, nestačí se na něj spolehnout, jak plyne z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]. V řízení nebylo žalobkyní prokázáno, že by žalovaný žalobkyni doložil skutečnou výši svých příjmů či výdajů. Soud proto z uvedených důvodů neshledal postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jako dostačující.
25. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně smluvních pokut i úroků zamítl.
26. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku [částka], žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve výši [částka], neboť žalobkyni uhradil toliko [částka], a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat.
27. Občanský zákoník neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, proto je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ke splacení celého úvěru ze dne [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum]. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání. Dle výzvy ze dne [datum] byl žalovaný povinen uhradit dlužnou částku do 14 dnů od sepsání uvedené výzvy, tedy do [datum], tj. od [datum] je tak žalovaný v prodlení. Žalobkyni proto také podle § 1970 o. z. náleží úrok z prodlení z částky, v níž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, tj. kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a dále z částky [částka] ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum] do zaplacení; ve zbývající části požadovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítl.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26 %). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. [datum]), tj. částky [částka], sestávající z požadované částky [částka], kapitalizovaného úroku [částka], úroku ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od12. 11. 2024 do [datum], tj. [částka]; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení [částka] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], tj. [částka]. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce [částka] (tj. 26 %), sestávající z částky [částka] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od [datum] do [datum] ve výši [částka], a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], tj. ve výši [částka]. Obdobně judikoval i Krajský soud v [adresa] ve svém rozsudku ze dne [datum], č.j. [spisová značka].
29. Náklady řízení žalobkyně ve výši [částka] sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění platném a účinném do dne [datum], (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne [datum] a z částky [částka] za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Z částky [částka] pak 48 % činí [částka].
30. Pokud jde o odměnu za podání žalobkyně ze dne [datum], kterým žalobkyně doplnila žalobu, soud odměnu za takovou právní službu nemohl žalobkyni přiznat. Je totiž povinností žalobkyně, profesionála v oboru finančních služeb, tvrdit a navrhnout soudu důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného přímo v žalobě. Tato tvrzení a důkazní návrhy tedy měla obsahovat již žaloba, žalobkyně je však soudu postupně předkládala až k výslovné výzvě soudu.
31. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.
32. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.