Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem [částka], s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující nesplacený revolvingový úvěr poskytnutý žalovanému na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to kontrolou v několika registrech (tj. SOLUS, NRKI, CEE a ISIR), databázích, výpočtem MLS a zjištěním kreditního skóre žalovaného. Sjednaný úvěrový rámec činil [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný načerpal celkem [částka] a uhradil celkem [částka], tj. hradil od března [Anonymizováno] do září [Anonymizováno]. Žalovaný porušil závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum].
2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil, k jednání se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Žalobkyně se k jednání nedostavila, omluvila svou neúčast podáním ze dne [datum] a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti.
3. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného; vycházel přitom z obsahu spisu.
4. Žalobkyně svůj nárok konstruuje jako právo na vrácení poskytnutého úvěru. Tvrdí tedy, že došlo k uzavření smlouvy a poskytnutí finančních prostředků žalovanému.
5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] s datem [datum] a z úvěrových podmínek žalobkyně – [Anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem ve výši 26,28 % ročně a v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky.
6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem [částka].
7. Z karty klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně eviduje o žalovaném následující údaje: zdroj příjmu klienta: zaměstnanec; výše příjmu: [částka]; příjem ostatních členů domácnosti: [částka]; žádné dítě; měsíční výdaje domácnosti: [částka]; druh bydlení: u rodičů.
8. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že u žalovaného je jako trvalá i kontaktní adresa evidováno: [adresa].
9. Z ověření bonity MLS soud zjistil, jaká je metodika výpočtu MLS, že splátky jiným společnostem z NRKI mimo žalobkyni činí [částka].
10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky [částka]. Z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka.
11. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka.
12. Z výpisu žalobkyně z obchodního rejstříku ze dne [datum] soud ověřil existenci žalobkyně.
13. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka]. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Úroková sazba úvěru byla sjednána jako pevná ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný řádně ani včas neplatil splátky, uhradil toliko [částka]. Žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila za žalovaným poplatky, náklady na vymáhání, smluvní pokuty a úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
23. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
24. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci [Anonymizováno] [právnická osoba] proti [jméno FO] a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
25. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. 1 upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. 1 by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. [Anonymizováno]), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. [spisová značka]) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání).
26. Žalobkyně sice uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, využila mimo jiné registry NRKI, SOLUS, CEE a insolvenční rejstřík. V kartě klienta je jako jeho příjem uvedeno [částka], žalobkyně si ho však nijak neověřila (např. aktuálními výpisy z účtu žalovaného, aktuálním daňovým přiznáním). Měsíční výdaje domácnosti žalovaného ve výši [částka] jsou velice nízkým a ryze hypotetickým údajem, žalobkyně nadto neověřila žádné skutečné výdaje žalovaného, tj. ani jeho výdaje vyplývající z bydlení s rodiči (např. příspěvek na energie, nájemné), ani ostatní životní náklady (stravování, léky, hygienické potřeby, oblečení, splátky ve výši [částka] atd.). Uvažovala pouze s měsíčními výdaji domácnosti [částka]. Žalobkyně si měla především vyžádat dokumenty (např. aktuální výpisy z účtu, daňové přiznání, SIPO) prokazující příjmy a výdaje a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Žalobkyně vycházela pouze z odhadovaných příjmů a výdajů, aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Prohlášení klienta o příjmech a výdajích přitom musí žalobce prověřovat, nestačí se na něj spolehnout, jak plyne z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]. V řízení nebylo žalobkyní prokázáno, že by žalovaný žalobkyni doložil skutečnou výši svých příjmů či výdajů. Soud proto z uvedených důvodů neshledal postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jako dostačující.
27. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS [Anonymizováno]. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně smluvních pokut i úroků zamítl.
28. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku [částka], žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil částkou [částka], neboť žalobkyni doposud vrátil toliko [částka], a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení ve výši [částka] žalobkyni vydat.
29. Občanský zákoník neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, proto je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum]. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání. Dle výzvy ze dne [datum] byl žalovaný povinen uhradit dlužnou částku do 14 dnů od sepsání uvedené výzvy, tedy od [datum] je tak žalovaný v prodlení. Žalobkyni proto také podle § 1970 o. z. náleží úrok z prodlení z částky, v níž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, tj. zákonný úrok z prodlení od [datum] do [datum] ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] a zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka], tj. vždy ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části požadovaných úroků z prodlení, poplatků a smluvních pokut soud žalobu zamítl.
30. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
31. V řízení byl úspěšnější žalovaný, ale žádné náklady mu dle obsahu spisu nevznikly, a proto žádnému z účastníků soud náhradu nákladů nepřiznal. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 24,67 % (tj. [částka]) a úspěch žalovaného v rozsahu 75,33 %. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. [datum]).
32. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.