Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítáIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, tj. [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „smlouva“ a „právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně v žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr, zohlednila informace z interních databází a externích registrů, zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně možnost žalovanému čerpat úvěr do výše [částka], žalovaný vyčerpal celkem [částka]. Žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně ani včas, ocitl se v prodlení s úhradou dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Postoupení bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalovaný uhradil celkem toliko [částka]. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky [částka] (tj. jistina [částka] plus poplatek [částka] plus úrok z jistiny do zesplatnění [datum] ve výši [částka]), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení [částka], kapitalizovaného úroku [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil, k jednání se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, neomluvili svou neúčast.
3. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného; vycházel přitom z obsahu spisu.
4. Z dokumentu označeného „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, smlouva č. [hodnota] “ soud zjistil, že žalovaný (jako zákazník) a právní předchůdkyně žalobkyně se dohodli na tom, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované úvěr do výše [částka] s tím, že žalovaný celkem zaplatí [částka], RPSN byla sjednána ve výši 51,96 % ročně a pevná úroková sazba ve výši 42 % ročně, úvěr bude poskytnut na účet č. [č. účtu].
5. Z osmi potvrzení o provedení transakce vždy z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch účtu č. [č. účtu] soud zjistil následující: (i) dne [datum] byla zaúčtována částka [částka]; (ii) dne [datum] byla zaúčtována částka [částka]; (iii) dne [datum] byla zaúčtována částka [částka]; (iv) dne [datum] byla zaúčtována částka [částka]; (v) dne [datum] byla zaúčtována částka [částka]; (vi) dne [datum] byla zaúčtována částka [částka]; (vii) dne [datum] byla zaúčtována částka [částka] a (viii) dne [datum] byla zaúčtována částka [částka].
6. Z tabulky umoření ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem [částka] a právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla celkem [částka].
7. Z výzvy před zesplatněním dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy č. [hodnota] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že na jejím základě jsou postupovány nezajištěné pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce anebo smluv o zápůjčce, o spotřebitelském úvěru specifikované v příloze č. [hodnota] zmíněné smlouvy, které uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka se svými zákazníky jako dlužníky, a to se všemi právy s nimi spojenými. Listinou – dopisem označeným „Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni a současně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu, a to do 10 dnů od doručení uvedeného oznámení. Z podacího lístku [právnická osoba]. ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] odeslala žalovanému písemnost.
9. Z dopisu zástupce žalobkyně ze dne [datum] – výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě - soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Z podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně téhož dne odeslala žalovanému uvedenou výzvu k úhradě dluhu.
10. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její existenci.
11. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud ověřil jeho totožnost.
12. Soud současně vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný řádně nesplácel úvěr a uhradil pouze [částka] (důkazní břemeno o opaku nese žalovaný, který však konkrétní úhradu dluhu ani netvrdil, ani neprokazoval).
13. Po skutkové stránce má soud žalobkyní tvrzené skutečnosti za prokázané, zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitel, s žalovaným, jako dlužníkem, uzavřela smlouvu, na základě které žalovanému poskytla úvěr [částka], který se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení, právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně ani včas, uhradil [částka], a dostal se tak do prodlení s placením splátek. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
23. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
24. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-449/13 [Anonymizováno] proti [jméno FO] a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
25. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. 1 upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. 1 by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. [spisová značka]) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání).
26. Žalobkyně sice uvedla, že její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, zohlednila informace z interních databází a externích registrů, zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů, a to tak, že žalovaný předložil zejména výpisy z bankovního účtu nebo zpřístupnil náhled do bankovního účtu; zkoumala transakce na běžném účtu žalovaného. Žalobkyně však k uvedeným tvrzením nepředložila žádné důkazy, a to ani přes usnesení soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka] s výzvou, nechť žalobkyně zejména doplní tvrzení, označí důkazy a označené listinné důkazy předloží ohledně skutečnosti, jak konkrétně její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila skutečné příjmy a výdaje žalovaného, tj. jeho výdaje na bydlení, ostatní životní náklady (stravování, léky, hygienické potřeby atd.). Právní předchůdkyně žalobkyně si měla především vyžádat dokumenty (např. aktuální výpisy z účtu, daňové přiznání, SIPO, uzavřené smlouvy o úvěrech či zápůjčkách) prokazující příjmy a výdaje a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Prohlášení klienta o příjmech a výdajích přitom musí žalobce prověřovat, nestačí se na něj spolehnout, jak plyne z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]. V řízení nebylo žalobkyní prokázáno, že by žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně doložil skutečnou výši svých celkových příjmů a výdajů. Soud proto z uvedených důvodů neshledal postup právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jako dostačující.
27. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně smluvních pokut i úroků zamítl.
28. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]).
29. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku [částka], žalovaný se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil ve výši [částka], neboť právní předchůdkyni vrátil celkem pouze [částka], a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat.
30. Občanský zákoník neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, proto je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění oznámením o postoupení pohledávky s výzvou ze dne [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum]. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání. Dle výzvy ze dne [datum] byl žalovaný povinen uhradit dlužnou částku do 10 dnů od doručení, tedy do [datum], tj. od [datum] je tak žalovaný v prodlení. Žalobkyni proto také podle § 1970 o. z. náleží úrok z prodlení z částky, v níž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky [částka], a to od [datum] do zaplacení, ve výši 12 % ročně; ve zbývající části požadovaných úroků z prodlení, poplatků soud žalobu zamítl.
31. V řízení byl úspěšnější žalovaný, ale žádné náklady mu dle obsahu spisu nevznikly, a proto žádnému z účastníků soud náhradu nákladů nepřiznal. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 33 % a úspěch žalovaného v rozsahu 67 %. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.
32. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.