Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení; co do požadavku na zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s tím, že se jedná o součet částek: (1) nesplacená jistina ve výši [částka]; (2) smluvní pokuta ve výši [částka]; (3) poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka]; (4) poplatek za administrativní činnost ve výši [částka]; (5) poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši [částka] s příslušenstvím: (i) úrok za dobu poskytnutí úvěru ve výši [částka]; (ii) zákonný úrok z prodlení od prodlení do [datum] ve výši [částka]; (iii) úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení; (iv) zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a (v) úrok od [datum] do [datum] z dlužné jistiny ve výši [částka]. Uvedla, že žalovaný a původní věřitelka, tj. společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], (dále jen „původní věřitelka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva č. [hodnota] “). Na základě smlouvy č. [hodnota] žalovaný obdržel finanční hotovost [částka], což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy č. [hodnota]. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku [částka] ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně ani včas, poslední splátku [částka] uhradil dne [datum]. Žalovaný se tak ocitl v prodlení s úhradou zůstatku jistiny, poplatků a zůstatku příslušenství. Ke své aktivní legitimaci žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným postoupila původní věřitelka na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum].
2. Dále, žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s tím, že se jedná o součet částek: (1) nesplacená jistina ve výši [částka]; (2) smluvní pokuta ve výši [částka]; (3) poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka]; (4) poplatek za administrativní činnost ve výši [částka]; (5) poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši [částka] s příslušenstvím: (i) úrok za dobu poskytnutí úvěru ve výši [částka]; (ii) zákonný úrok z prodlení od prodlení do [datum] ve výši [částka]; (iii) úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení; (iv) zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a (v) úrok od [datum] do [datum] z dlužné jistiny ve výši [částka]. Uvedla, že žalovaný a původní věřitelka uzavřeli dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva č. [hodnota] “). Na základě smlouvy č. [hodnota] žalovaný obdržel finanční hotovost [částka], což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy č. [hodnota]. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku [částka] ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně ani včas, poslední splátku [částka] uhradil dne [datum]. Žalovaný se tak ocitl v prodlení s úhradou zůstatku jistiny, poplatků a zůstatku příslušenství. Ke své aktivní legitimaci žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným postoupila původní věřitelka na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum].
3. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
4. Ze smlouvy č. [hodnota] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem a poplatky dle podmínek ve smlouvě sjednaných ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně a RPSN ve výši 272,44 %.
5. Ze smlouvy č. [hodnota] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem a poplatky dle podmínek ve smlouvě sjednaných ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně a RPSN ve výši 272,44 %.
6. Z dokumentu - transakční historie ke smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem [částka].
7. Z dokumentu - transakční historie ke smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem [částka].
8. Z listiny „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek do [datum]. Z podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka.
9. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, bylo provedenými listinnými důkazy – ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní včetně výňatků z přílohy č. [hodnota], str. [číslo] - seznam pohledávek v listinné podobě, z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne [datum], z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne [datum] zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila celé žalované pohledávky se všemi právy souvisejícími žalobkyni.
10. Soud má tedy za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouva č. [hodnota] a č. [hodnota]. Na základě smlouvy č. [hodnota] byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši [částka] v hotovosti. Úvěr se žalovaný zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách á [částka] měsíčně. Na základě smlouvy č. [hodnota] byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši [částka] v hotovosti. Úvěr se žalovaný zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách á [částka] měsíčně. RPSN byla sjednána vždy ve výši 272,44 %. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na základě smlouvy č. [hodnota] celkem [částka] a na základě smlouvy č. [hodnota] celkem [částka]. Žalovaný poté přestal řádně a včas platit splátky a právní předchůdkyně žalobkyně úvěry zesplatnila a žalobkyně uplatnila za žalovaným smluvní pokuty za prodlení, poplatky a úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
18. Soud se z moci úřední zabýval předloženými smlouvami č. [hodnota] a č. [hodnota] se zaměřením na zkoumání jejich platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti I. B. a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
19. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z.
20. Žalobkyně dle soudu netvrdila a ani neprokázala splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalované úvěry ve výši [částka] a [částka]. Žalobkyně v žalobě ničeho neuvedla, zda vůbec a případně jak konkrétně její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ničeho netvrdila ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného ani přes poučení soudem dané při jednání dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně si měla především vyžádat dokumenty prokazující příjmy žalovaného a výdaje na bydlení a ostatní životní náklady a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení (např. výpisy z účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela rezignovala na zjišťování pravidelných příjmů a pravidelných a nezbytných výdajů žalovaného. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, nemohla právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěry splácet, aniž by alespoň základním způsobem neověřila skutečné příjmy a výdaje žalovaného. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že smlouvy č. [hodnota] a č. [hodnota] jsou absolutně neplatné podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Navíc i prohlášení klienta - žalovaného musí žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).
21. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřené smlouvy č. [hodnota] a č. [hodnota] jsou absolutně neplatné podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně zamítl.
22. Pokud jde o jistiny samotné, z žalobních tvrzení vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na základě smlouvy č. [hodnota] ve výši [částka]. Z předloženého dokumentu - transakční historie ke smlouvě č. [hodnota] rovněž vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku [částka] celkem. Dále, na základě smlouvy č. [hodnota] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka]. Z předloženého dokumentu - transakční historie ke smlouvě č. [hodnota] rovněž vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částku [částka] celkem. V souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatných smluv č. [hodnota] a č. [hodnota] je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen tato obohacení žalobkyni vydat. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se ve výši [částka] a dále ve výši [částka] žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil.
23. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku, převzal-li žalovaný předměty úvěru na základě neplatných smluv č. [hodnota] a č. [hodnota], je povinen částku ve výši [částka] a ve výši [částka] vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodná obohacení. Soud tak uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil částku ve výši [částka] a dále částku ve výši [částka]. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. a II. rozsudku).
24. Smlouvu č. [hodnota] a smlouvu č. [hodnota] má soud za absolutně neplatnou, proto žalobní nároky plynoucí ze smlouvy č. [hodnota] a ze smlouvy č. [hodnota] nelze přiznat, uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavním závazkům, které byly neplatně sjednány (výrok III. rozsudku).
25. Občanský zákoník neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, proto je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než předžalobní výzvou ze dne [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum]. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání. Dle předžalobní výzvy byl žalovaný povinen uhradit dlužné částky do [datum], tj. od [datum] je tak žalovaný v prodlení s úhradou částky [částka] a dále částky [částka]. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. a II. rozsudku).
26. Podle § 142 odst. 1 věty prvé o.s.ř. soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
27. V řízení byl úspěšnější žalovaný, ale žádné náklady mu dle obsahu spisu nevznikly, a proto žádnému z účastníků soud náhradu nákladů nepřiznal. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 13,02 % (tj. [částka] sestávajících z částek [částka] + [částka] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], tj. ve výši [částka]; a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], tj. ve výši [částka]) a úspěch žalované v rozsahu 86,98 %. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.
28. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal soud důvod.