Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje po žalovaném uhradit částku [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka].
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala uhrazení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce číslo [hodnota]. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil částku spolu s poplatky, kterou mu předchůdce žalobkyně poskytl. Žalovaný se úvěr zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal kromě jistiny ve výši [částka] uhradit poplatek ve výši [částka]. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze částku [částka]. Žalobkyně požaduje uhradit kromě jistiny ve výši [částka], poplatky za správu úvěru ve výši [částka], smluvní pokutu ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, sankční poplatky ve výši [částka] a dále žalobkyně požaduje uhradit zákonný úrok z prodlení od [datum] z částky [částka] a úrok ve výši 11.75% od [datum] z částky [částka]. Žalobkyně na základě výzvy soudu uvedla, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to především zkoumáním dostupných registrů (insolvenční rejstřík, centrální registr exekucí, interní databáze) a dále zkoumala příjem žalovaného, což vyplývá ze zákaznické karty. K prokázání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla výslech vázaného zástupce přítomného při uzavírání smlouvy ([jméno FO]).
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Z listinných důkazů, a to zejména z listiny označené jako smlouva o zápůjčce-zelená v hotovosti č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný akceptoval (podepsal) smlouvu o zápůjčce. Celková výše úvěru byla sjednána [částka]. Ve smlouvě je uvedeno, že má žalovaný zaplatit celkově [částka], výše splátky byly sjednány na [částka] měsíčně. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný na základě smlouvy refinancoval již dříve uzavřenou smlouvu o zápůjčce č. [hodnota]. Ze smlouvy vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta částka [částka], s níž byla částečně refinancována předchozí zápůjčka, zbytek žalovaný obdržel v hotovosti.
4. Z listiny označené jako standardní informace o spotřebitelském úvěru soud ověřil, že žalovaný obdržel informace ohledně podmínek úvěru.
5. Z listiny označené jako zákaznická karta je patrno, že předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Z této listiny vyplývá, že žalovaný uvedl, že má čistý měsíční příjem [částka], ostatní příjmy [částka] a další čisté příjmy domácnosti [částka]. Z listiny dále vyplývá, že žalovaný předložil pověřenému zástupci předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy živnostenský list nebo pracovní smlouvu. Ohledně výdajů, tak z listiny vyplývá, že žalovaný uvedl, že má měsíční výdaje okolo [částka] měsíčně.
6. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce upozornil žalovaného, aby uhradil svůj dluh do [datum].
7. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a z oznámení soud ověřil, že předchůdce žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným převedl na žalobkyni a tato skutečnost byla oznámena žalovanému.
9. Soud zamítl návrh žalobkyně na výslech svědkyně [jméno FO], která se žalovaným uzavírala úvěrovou smlouvu, vzhledem k časovému odstupu a množství smluv, jež tato osoba jako zástupce společnosti Provident uzavírala. Z výslechu svědkyně by soud přesné informace o příjmech ani výdajích žalovaného nezískal. Navíc podle názoru soudu bylo ověřování ze strany zástupce pouze formální záležitost, což mimo jiné vyplývá z toho, že v zákaznické kartě je v kolonce výdaje uvedena částka pouze [částka], což dle názoru soudu není reálné, a tato částka neodpovídá skutečným nákladům na bydlení, stravu, dopravu apod.
10. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele: 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud. Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. [hodnota] a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], v řízení OPR-[právnická osoba]. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1, resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
19. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
20. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Ustanovení § 87 lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka]).
22. Po provedené dokazování dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že předchůdce žalobkyně řádně provedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče, tak jak bylo uvedeno výše. Předchůdce žalobkyně vycházel ze situace, že žalovaný má měsíční příjem celkem [částka] a výdaje [částka], avšak žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz o příjmech ani výdajích žalovaného. Pokud by žalovaný měl měsíční výdaje pouze [částka] a příjmy [částka] měsíčně, tak by si zřejmě nemusel brát značně nevýhodný úvěr, respektive zápůjčku. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo pouze formální a předchůdce žalobkyně nedostála zákonné povinnosti.
23. Předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr-zápůjčku ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí [částka], neboť žalovaný z částky, kterou mu předal žalobce, uhradil již [částka].
24. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy.
25. Ohledně zákonných úroků z prodlení, tak nebyly přiznány s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka], neboť nárok na úhradu zákonných úroku z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ve lhůtě stanovené v tomto rozsudku.
26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.