Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

8 C 146/2024

Soud: Okresní soud v LitoměřicíchDatum rozhodnutí: 12. 11. 2024Č. j.: 8 C 146/2024-69Samosoudkyně: JUDr. Karolína Kudláčková ŘezáčováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 6. 1. 2025Předmět řízení: O zaplacení 18 097,76 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSLT:2024:8.C.146.2024.1
postoupení pohledávkysmlouva o úvěrusmlouva pracovnístanovy
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (57) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka].

II. Lhůta k plnění dle výroku I. se stanoví v měsíčních splátkách ve výši [částka] do zaplacení, a to do 20. dne měsíce počínaje prvním celým měsícem po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod sankcí ztráty výhody splátek.

III. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje po žalovaném uhradit částku [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], úrok ve výši 13,2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 %.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]. a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru číslo [datum] na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka [částka]. Žalovaný se zavázal kromě jistiny uhradit úrok ve výši 13,20 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas došlo dne [datum] k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu nesplacené jistiny ve výši [částka], kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši [částka] (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách) smluvních poplatků ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka]. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni na společnost I-Xon a.s. a z ní došlo k postoupní pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že žalovaný svůj dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Uvedla, že byla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný namítl neplatnost úvěrové smlouvy, neboť nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost, smlouva je dle něj v rozporu s § 86 zákon o spotřebitelském úvěru. Po žalovaném nechtěli předložit žádné doklady, příjmy ani výdaje. Žalovaný spolu s mladším bratrem přišli o rodiče v roce 2019, zůstali sami, mladšímu bratrovi bylo tehdy 18 let, ještě nepracoval, těmito půjčkami se snažili vše zvládat. Neměli širší rodinu, jelikož byli adoptováni. Smlouva byla sjednávána online. Žalovaný uvedl, že takto uzavřel za období od [datum] do [datum] 27 smluv.

3. Z listinných důkazů, a to zejména z listiny označené jako návrh smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel smlouvu z právní předchůdkyní žalobkyně společností MONETA Money bank a.s. v online prostředí, výše úvěru byla sjednána na [částka], bylo sjednáno 72 splátek po [částka] s pevnou úrokovou sazbou 13,20 % p.a.

4. Dále bylo z předložené listiny označené jako „Parametry smart bank“ zjištěno, že žalovaný si sjednal dne [datum] u právního předchůdce žalobkyně denní limit [částka] a týdenní neomezený limit.

5. Z platební historie soud ověřil výši uhrazených plateb žalovaným v období od [datum] do [datum], celkově [částka].

6. Žalobkyně dále předložila listinu označenou jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z listiny nevyplývá, zda s ní byl žalovaný seznámen, není zde podpis žalovaného.

7. Z výzvy k zaplacení ze dne ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně upozornil žalovaného, že nebylo možné provést inkaso a zaplacení splátky z důvodu blokace účtu žalovaného.

8. Z listiny předložené žalobkyní týkající se zjišťování úvěruschopnosti, soud zjistil, že původní předchůdce žalobkyně vycházel z příjmů žalovaného ve výši [částka], jenž byl ověřen z běžného účtu žalovaného. Čistý příjem domácnosti činil [částka], je zde uveden podíl na nákladech bydlení 92,73 %, jedna vyživovací povinnost a interní splátky žalovaného ve výši [částka].

9. Žalovaný byl před prodejem pohledávky právním předchůdcem vyzván k úhradě dluhu upomínkou ze dne [datum].

10. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že si bral půjčky z důvodu tíživé životní situace, kdy mu krátce po sobě umřeli rodiče a jelikož byli s bratrem adoptovaní, neměli nikoho, kdo by jim pomohl. Bratr žalovaného v té době neměl příjem, bylo mu 18 let. Půjčky si bral přes internet, nikdo po něm nic nechtěl žádné doklady o příjmu ani jiné doklady. Nezvládal půjčky hradit, tak si bral další a když to chtěl s bankou řešit, tak to odmítla.

11. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).

12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.(2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.(3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud. Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. [hodnota] a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], v řízení OPR-[právnická osoba]. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1, resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

18. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.

19. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Ohledně zákonných úroků, tak z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Toto ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

21. Ustanovení § 87 lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

22. Po provedené dokazování dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče, tak jak bylo uvedeno výše. Předchůdce žalobkyně vycházel ze situace, že žalovaný má čistý příjem [částka], dále uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti je [částka]. Žalovaný v době poskytnutí úvěru žil s družkou a měl jednu vyživovací povinnost. Rovněž bylo ze strany žalovaného deklarováno, že se podílí z 92 % na nákladech na bydlení, výše nákladů žalobkyně neuvedla a soud ji neměl ani z čeho ověřit. Z listiny rovněž vyplynulo, že má žalovaný splátky [částka] měsíčně. Žalobkyně tvrdila, že příjem ověřila z účtu žalovaného. Soudu však důkaz výpisem z účtu nebyl předložen. Nebyla rovněž předložena pracovní smlouva ani jiné doklady o tom, že žalovaný má uzavřenu pracovní smlouvu na dobu neurčitou, rovněž nebyly ani tvrzeny ani doloženy měsíční výdaje žalovaného. Žalobkyně se k nařízenému jednání ani jednou nedostavila, soud ji tak nemohl poučit, ohledně chybějících důkazů. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo pouze formální a žalobkyně nedostála zákonné povinnosti.

23. Jak vyplynulo z výslechu žalovaného, v době, kdy si sjednal úvěrovou smlouvu, byl v tíživé životní situaci. Situaci řešil uzavíráním dalších a dalších smluv, dle tvrzení žalovaného jich bylo 27 během dvou let od srpna 2020 do prosince 2021, smlouvy byly uzavírány online. I z tohoto přístupu předchůdce žalobkyně je jasné, že zde absentovala jakákoliv kontrola úvěruschopnosti a žalovanému byly poskytovány další a další peněžní prostředky, ačkoliv je nebyl dlouhodobě schopen splácet.

24. Předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 87 odst. 1 o. z.; žalovaný je proto povine vrátit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I., neboť žalovaný z částky, kterou mu zaslal předchůdce žalobkyně, uhradil [částka].

25. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy.

26. Ohledně zákonných úroků z prodlení, tak nebyly přiznány s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka], neboť nárok na úhradu zákonných úroku z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ve lhůtě stanovené v tomto rozsudku.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř.. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl úspěšný pouze v nepatrné části, a navíc žádné náklady řízení nepožadoval.

28. K otázce úspěšnosti v řízení soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle něhož je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.

29. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. k žádosti žalovaného o splátky s ohledem na jeho snížené příjmy, neboť rozložení plnění do takto určených splátek není dle názoru soudu nepřiměřeným zásahem do majetkových práv žalobce.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací