Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka].
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje uhradit částku [částka], částku [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalobce do [datum].
IV. Lhůta k plnění dle výroku I. se stanoví v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] do zaplacení, a to do 20. dne měsíce počínaje lednem 2025, to vše pod sankcí ztráty výhody splátek.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se domáhala uhrazení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru a to prostřednictvím internetových stránek www.rerum.cz. Žalobkyně poskytla žalované dne [datum] na bankovní účet žalované č. [č. účtu] částku [částka], žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni kromě jistiny úrok ve výši 40 %z jistiny, za první měsíc to dělá [částka]. žalobkyně uvedla, že žalovaná neuhradila svůj dluh v sjednané lhůtě splatnosti, a proto po žalobkyni požaduje rovněž smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalobkyně uvedla, že dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, z nařízeného jednání se omluvila ze zdravotních důvodů a požádala o možnost hradit svůj dluh ve splátkách.
3. Z listinných důkazů a to zejména z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že smlouva není žalovanou podepsána. Ve smlouvě je uveden úvěrový limit [částka] a sjednaný smluvní úrok ve výši 40% měsíčně z dlužné částky.
4. Z potvrzení o úhradě vyplývá, že na účet č. [č. účtu] byla zaslána dne , datum[částka] částka, .
5. Z listiny označené jako zesplatnění úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno, že žalobkyně vzhledem k porušení smluvních podmínek přistoupila k úhradě celého dluhu ve výši [částka].
6. Žalobkyně předložila jako důkaz k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované výplatní pásku z níž vyplývá, že žalovaná měla čistý měsíční příjem [částka] a to za červen 2022, zaměstnavatel je uveden [právnická osoba].
7. Z výpisu z účtu žalované za období od [datum] do [datum] bylo ověřeno, že žalovaná byla majitelkou účtu č. [č. účtu]. Počáteční zůstatek v tomto období byl mínus [částka], na konci období mínus [částka]. Z výpisu účtu mimo jiné vyplývá, že žalovaná v tomto období obdržela od úřadu práce částku [částka], od společnosti [právnická osoba] žalovaná obdržela částku [částka], dále obdržela od úřadu práce sociální dávky dne [datum] a to příspěvek na bydlení za měsíce duben a květen 2022, příspěvek na dítě za období duben, květen 2022. Z výpisu z účtu žalované za měsíc duben 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek byl minus [částka], konečný mínus [částka]. Z výpisu z účtu žalované za měsíc květen 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek byl minus [částka], konečný mínus [částka].
8. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud ověřil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu ve výši [částka] a dále k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši [částka].
9. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
10. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.(2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.(3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud. Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. [hodnota] a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], v řízení OPR-[právnická osoba]. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1, resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
18. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
19. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Ohledně zákonných úroků, tak z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Toto ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.
21. Ustanovení § 87 lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).
22. Po provedené dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče, tak jak bylo uvedeno výše. Z předložených výpisů z účtů žalované je patrno, že žalovaná byla od dubna 2022 do června 2022 na svém bankovním účtu v mínusu přes [částka]. Příjmy žalované jsou tvořeny mzdou okolo [částka] měsíčně a sociálními dávkami. Dle názoru soudu žalovaná při uzavírání úvěrové smlouvy neměla dostatek volných finančních prostředků a nebyla schopna splácet sjednaný úvěr. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalované bylo pouze formální a žalobkyně nedostála zákonné povinnosti.
23. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí [částka], neboť žalovaná z částky, kterou jí zaslala žalobkyně ničeho neuhradila.
24. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy.
25. Ohledně zákonných úroků z prodlení, tak nebyly přiznány s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka], neboť nárok na úhradu zákonných úroku z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru ve lhůtě stanovené v tomto rozsudku.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], jenž představuje 24% z celkových nákladů řízení ( poměr úspěchu a neúspěchu ve věci), jenž činí [částka]. Tyto celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].
27. K otázce úspěšnosti v řízení soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle něhož je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.
28. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. k žádosti žalované o splátky s ohledem na snížené příjmy, neboť rozložení plnění do takto určených splátek není dle názoru soudu nepřiměřeným zásahem do majetkových práv žalobkyně.