Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba zamítá v části ve které žalobkyně po žalované požaduje uhradit částku [částka], zákonný úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 14,75% ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonný úrok prodlení z částky [částka] ve výši 14,75% ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonný úrok prodlení z částky [částka] ve výši 14,75% ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonný úrok prodlení z částky [částka] ve výši 14,75% ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonný úrok prodlení z částky [částka] ve výši 14,75% ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonný úrok prodlení z částky [částka] ve výši 14,75% ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonný úrok prodlení z částky [částka] ve výši 14,75% ročně od [datum] do zaplacení, pohledávku ve výši [částka], úrok ve výši 73,95 % p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 14,75 % p.a z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 14,75 % p.a z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 14,75 % p.a z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 14,75 % p.a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka].
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce se domáhal uhrazení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru číslo [hodnota]. Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne [datum] a na základě této smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši [částka]. Vyplacení úvěru žalované došlo dne [datum]. Žalovaná se zavázala uhradit úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 73,95 % ročně a splácet úvěr ve 48 měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červencem 2023. Žalobce uvedl, že žalovaná uhradila celkem [částka]. Jelikož se dostala žalovaná do prodlení s úhradou, došlo k sesplatnění celého úvěru. Žalobce kromě jistiny úvěru požaduje smluvní pokutu, úrok, smluvní pokutu, náhradu nákladů souvisejících s prodlením žalované Žalobce uvedl, že žalovaná svůj dluh neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobce uvedl, že dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované.
2. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, k věci samé se nevyjádřila.
3. Z listinných důkazů a to zejména z listiny označené jako návrh smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná akceptovala (podepsala) návrh na uzavření smlouvy o úvěru. Celková výše úvěru byla sjednána [částka] s úrokem ve výši 73,94% ročně. Ve smlouvě je uvedeno, že má žalovaná zaplatit celkově [částka], výše splátky byla sjednána [částka] měsíčně. Z oznámení vyplynulo, že žalobce schválil úvěr pro žalovanou.
4. Žalobce doložil výpis z účtu, z něhož je patrno, že na účet žalované byla zaslána částka [částka].
5. Z listiny označené jako předsmluvní formulář soud ověřil, že tento žalovaná podepsala dne [datum], v listině jsou uvedeny informace ohledně podmínek úvěru a rovněž sankce za neplnění smlouvy o úvěru.
6. Z listiny označené jako Hodnocení klienta je patrno, že žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Z této listiny se podává, že žalovaná měla ke dni návrhu na uzavření smlouvy o úvěru pravidelný čistý měsíční příjem a to důchod ve výši [částka]. Z této listiny pak vyplývá, že má žalovaná celkové měsíční výdaje [částka] (z toho bydlení [částka] měsíčně). Žalobce z daného vyhodnotil, že žalovaná má volné zdroje ve výši [částka].
7. Z potvrzení z banky vyplývá, že žalované byl dne [datum] zaslán starobní důchod ve výši [částka], dále dne [datum] důchod ve výši [částka].
8. Z výzvy k zaplacení bylo zjištěno, že žalobce upozornil žalovanou, že neuhradila splátky č. [hodnota] až 9 a vyzval žalovanou, aby uhradila svůj dluh spolu se smluvními pokutami a upozornil jí na možnost sesplatnění celého dluhu.
9. Z žádosti žalované vyplynulo, že žalovaná požádala o úpravu splátek z důvodu skončení pracovního poměru.
10. Z listiny ze dne [datum] a upraveného splátkového kalendáře bylo soudem zjištěno, že žalobce vyhověl žalované a provedl odklad splátek č. [hodnota].
11. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou.
12. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.(2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.(3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud. Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. [hodnota] a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], v řízení OPR-[právnická osoba]. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1, resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
21. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
22. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Po provedené dokazování dospěl k závěru, že žalobce řádně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče, tak jak bylo uvedeno výše. Žalobce vycházel ze situace, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem [částka] (což bylo doloženo výpisem z banky). Vycházel pak z předpokladu, že žalovaná hradí [částka] za bydlení, dále vycházel z částky [částka] jako životní minimum, které by mělo žalované stačit na celý měsíc na jídlo, dopravu léky apod. Podle názoru soudu závěry žalobce, že žalovaná je schopna měsíčně hradit částku [částka] je nesprávný. Pokud by měla žalovaná náhlé vyšší výdaje jako například nákup obuvi oblečení a léky, už by se dostala do problémů s hrazením sjednané splátky. Žalobce navíc i přes poučení nedoložil žádné důkazy, z nichž vyplývají konkrétní měsíční výdaje žalované. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalované bylo pouze formální a žalobce nedostál zákonné povinnosti. Soud k tomu podotýká, že žalovaná si navíc půjčovala u jiných nebankovních poskytovatelů a tyto prostředky nevracela, což vyplývá z výpisu z informačního systému soudu, kde soud zjistil, že proti žalované je u Okresního soudu vedeno několik řízení, kde žalovaná figuruje jako žalovaná v souvislosti s nehrazenými úvěry (např. sp. Zn. [spisová značka], [spisová značka]). Kdyby si žalovaný vyžádal od žalované výpisy z účtu, tak by mohl ověřit jaké má žalovaná příjmy a výdaje. Žalobce se spokojil pouze z ověřením příjmu žalované, což je dle soudu nedostačující.
24. Žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí [částka], neboť žalovaná z částky, kterou jí zaslal žalobce, uhradila celkem [částka]. Žalovaná je povinna uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ode dne sesplatnění.
25. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy.
26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný pouze v nepatrné části, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
27. K otázce úspěšnosti v řízení soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle něhož je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.
28. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.