Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], úrok ve výši 7,84 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu č. 014619440R (dále jen „Smlouva“), na základě níž byl žalovanému poskytnutý spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem [částka]. Na základě předmětné Smlouvy byl žalované poskytnut na bankovní účet č. [hodnota] spotřebitelský úvěr, a to prostřednictvím bezhotovostního převodu finančních prostředků v plné výši úvěrového limitu. Žalovaná se zavázal poskytnutý úvěr splácet, a to jak jistinu úvěru, tak současně úroky a poplatky dle Smlouvy, v měsíčních anuitních splátkách, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla Smlouva uzavřena, přičemž výše anuitní splátky závisela na průběhu splácení. Strany si dále sjednaly úrokovou sazbu poskytnutého úvěru ve výši 7,84 % ročně. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, žalobkyně žádosti žalované vyhověla. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, neboť byla v prodlení s úhradou více než dvou měsíčních splátek. Z tohoto důvodu banka využila svého zákonného práva a dlužnou částku vzniklou z předmětné Smlouvy č. 014619440R prohlásila za splatnou. Žalovaná žalobkyni dluží částku ve výši [částka], tvořenou dluhem na jistině ve výši [částka], poplatky ve výši [částka], smluvním úrokem zkapitalizovaným ke dni [datum] na částku [částka], zákonným úrokem z prodlení zkapitalizovaným za období od prodlení dlužníka se splácením do dne [datum] na částku [částka], spolu se smluvním úrokem ve výši 7,84 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Poplatky v celkové výši [částka] byly žalované účtovány na základě Smlouvy č. 014619440R. Poplatek v celkové výši 3x [částka] ze dne [datum], ze dne [datum] a [datum] za Opakované výzvy k zaplacení dluhu dle platného Sazebníku.
2. Žalobkyně ohledně úvěruschopnosti dále doplnila, že vycházel z příjmů žalované, jenž činil za měsíc leden [částka], za měsíc únor [částka], za březen [částka], za duben [částka], za květen [částka] a výdajů, jenž v průměru za 5 měsíců činily [částka] měsíčně.
3. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.
4. Z provedených důkazů bylo zjištěno, a to z listiny označené jako smlouva o úvěru, že žalovaná a žalobkyně sjednali dne [datum] úvěrovou smlouvu v online prostředí, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně přenechat žalované částku [částka] a žalovaná se zavázala tuto částku hradit ve splátkách po [částka] měsíčně. Ve smlouvě byla sjednána pevná úroková sazba [částka] ročně.
5. Z výpisu z účtu bylo ověřeno, že na účet žalované byla dne [datum] byla zaslána částka [částka].
6. Z předložené tabulky vyplývá, že žalobkyně uhradila celkem na splátkách částku [částka].
7. Z listiny ze dne [datum] označené jako oznámení o zesplatnění úvěru vyplývá, že žalobkyně oznámila žalované vzhledem k jejímu prodlení, že dochází k sesplatnění dluhu ve výši [částka] ke dni [datum].
8. Žalobkyně předložila rovněž výzvy k úhradě a kopii doručenek a dále předžalobní výzvu.
9. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu, jejímž předmětem byl závazek poskytnout žalované finanční prostředky. Žalovaná obdržela od žalobkyně celkem částku [částka], žalovaná se dostala se splátkami do prodlení a uhradila pouze [částka]. Žalovaná se zavázala celkem vrátit žalobkyni jistinu spolu s úroky a poplatky. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky upomínkou a vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila úvěr řádně a včas poskytnutý úvěr sesplatnila dne [datum] Úvěruschopnost žalované byla zjišťována prostřednictvím výpisu z účtu žalované.
10. Z výpisu z účtu žalované soud mimo jiné zjistil, že žalované dne [datum] přišla částka [částka] (označená jako PnD r09 6/22, PnD r14 6/2022, PnD r16) z úřadu práce v [adresa], dne , datum[částka] částka, a částka [částka] ( částky jsou označeny jako PnP 7/2022).
11. Dále žalobkyně předložila výpisy z účtů ve velmi nepřehledné verzi. Z těchto výpisů se velmi těžko ověřovali jednotlivé transakce na účtu žalované. Soudkyně při jednání vyzvala právní zástupkyni, aby rozklíčovala jednotlivé transakce v předložených výpisech, co jsou příjmy a jaké jsou konkrétní výdaje, případně doložila klasické výpisy z účtů, jenž by byly přehledné, ovšem právní zástupkyně tyto neměla k dispozici a sdělila, že nemá podrobné informace o konkrétních příjmech a výdajích žalované a nemá k dispozici jiné důkazy.
12. Ze sdělení úřadu práce soud zjistil, že žalovaná byla vedena jako uchazečka o zaměstnání v období od [datum] do [datum]. Z evidence byla vyřazena ze sankčních důvodů. Ze zprávy ČSSZ vyplývá, že žalovaná je vedena jako OSVČ od [datum].
13. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:
17. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud. Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. [hodnota] a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne [datum] ve věci C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], v řízení OPR-[právnická osoba]. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
19. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
20. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
22. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
23. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
25. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně v rozporu se zákonem řádně neověřila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu bylo zkoumání ze strany žalobkyně pouze formální a žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti. Z předložených důkazů nebylo možno řádně ověřit příjmy žalované ani její výdaje. V tvrzených skutečnostech a předložených důkazech jsou rozpory, když žalované byly na její účet zasílány dávky z úřadu práce, ale žalobkyně tvrdila, že žalovaná měla pravidelný příjem od ledna 2022 do května 2022 v průměru okolo [částka] měsíčně. Není jasné, o jaký se jedná příjem, zda se jedná o mzdu či jiný pravidelný příjem a jaké měla žalovaná skutečné výdaje. Soud podotýká, že žalobkyně poskytla žalované částku [částka] v době, kdy žalovaná byla čerstvě plnoletá. Tato částka i vzhledem k věku žalované je velmi vysoká a vyvstává otázka, kde skutečně žalovaná získávala peněžní prostředky a od koho a zda úvěrové peněžní prostředky byly určeny skutečně žalované či za celou transakcí nestála třetí osoba.
26. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí [částka], neboť žalovaná z částky, kterou jí poskytla žalobkyně ([částka]) uhradil částku pouze [částka]. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy, tak jak je uvedeno ve výroku II.
27. Ohledně zákonných úroků, tak z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Toto ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.
28. Ustanovení § 87 lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tato částka představuje 66 % z celkových nákladů řízení (poměr úspěchu a neúspěchu ve věci), celkové náklady činí [částka]. Tyto celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce [částka] a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].
30. K otázce úspěšnosti v řízení soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle něhož je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.
31. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.